Jak voní láska

13.10.2021 10:21 Soptsopt

Jak voní láska

Právě začala polední pauza.Jako každý den jsem vytáhl Tomáše z té jeho smutné a maličko zatuchlé kopky které říkal kancelář.
Vyrazili jsme na cigaretu do rohu parkoviště, kde bylo nejvíce stromů.Podzim byl již v plném běhu.
Nastavoval jsem obličej vstříc jedněm z posledních silných a hřejivých paprsků. Lehký vánek si pohrával
s listy které se staly krásnou paletou barev. Všude kolem vládl naprostý klid. Takový klid co člověkem prostoupí
a nechá ho snít. Takový klid co umožní přenést se na jakékoliv místo a to v jakémkoliv čase. Vnímal jsem sebe
jako součást všeho a všechno bylo součástí mě. Měl jsem zavřené oči a užíval si sílu okamžiku.
Z mého rozjímání mě vytrhla vůně. Přicházela pozvolna, ale byla silná, plná.
snažil jsem se marně.
detekovat a popsat v myšlenkách co cítím. Mozek byl naprosto omámen. Najednou nešlo vnímat nic. Jako kdyby najednou nebylo slunce, listy a na Tomáše který byl tak metr ode mě jsem zapoměl úplně. Nebylo nikde ničeho a nic.
Lomcovala se mnou touha otočit se čelem proti větru a zjistit kdo je původcem té vůně, která mě přikovala k zemi.
Nemohl jsem, bál jsem se, že pokud změním polohu a to o jediný centimetr, nebo pootočím hlavou o jedinou vteřinu,
tak přijdu o tu opojnou vůni. Při každém nádechu mnou prolétlo mrazení následováno euforickým pocitem. Bylo to krásné.
Trvalo to vše jen pár vteřin. Vůně byla pryč.
Jsem jako v mrákotách, s prvním nádechem který již opojnou vůni nepřinesl, otvírám rychle oči můj pohled je namířen
přímo do žhavého slunce. Prudce se otočím směrem ze kterého si myslím,že vůně mohla přijít. Tisíce malých světýlek a teček mi rozostřilo obraz. Vše okolo vnímam jak pod hustým příkrovem mlhy. Jediné co vidím ostře a zřetelně je žena.
Mžitky rychle pulzující okolo té ženy vzbuzovaly dojem, že jsme jen ona a já.
Její svižná chůze byla plná čisté energie. Vysoké, černé, kožené boty. Krásné štíhlé nohy. Sukně do tří čtvrtin stehen.
Krátká černá bunda. Taška ležérně přes rameno. Vlasy krásné, dlouhé byly černé ty se pohybovali v rytmu chůze tak, že v pravidelných intervalech vždy poslušně pozastavily se na svém pravém místě.
Stál jsem jako přimrazený. Prošla šikmo parkovištěm a na mžik pootočila hlavou. Viděl jsem její tvář a na mém
obličeji se objevil úsměv. Byla dokonalá.
Jak se mi v rychlosti zjevila, tak stejně rychle byla pryč. Z mého omámení mě vytrhl hromský hlas Tomáše
,,co je vole, čumíš jak tele na nový vrata, to je Tereza. Je u nás nová. ,,
Už je tomu pár let, já se těším na ten den kdy půjdu jako každý rok od té doby na stejné místo, na místo
kde už nepracuje nikdo z nás. Budu pozorovat listy jak jsou zbarvené, budu nastavovat tvář hřejivým paprskům budu vnímat lehký vánek a budu užívat ten klid. Ten klid který mi umožní být na místě a v čase kde jsem poznal jak voní láska.

Guidre Perdito

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
Na takové okamžiky se nezapomíná.
P.S. jen si rýpnu ... ta vůně přebila smrad z cigaret ? :-)) nic ve zlém, vím, jak to bylo myšleno.
Jako když pes ucítí hárající fenu.
@pepaxxx11......Promiň. Je mi tě líto.
Správná žena má vonět "deset" centimetrů od kůže ne přes parkoviště 😉