Umělcem v zahradě ticha

Tak pozor! Už i já jsem si vysloužil blokaci místního nejčtenějšího a nejúspěšnějšího autora. To mne vysloveně potěšilo. Cítím se hned tak nějak víc na výši, řekl bych skoro kulturně!

Tento zastánce zásad se jistě drží svých pevně stanovených pravidel a ty co blokuje nečte, takže tady se můžeme v klidu pobavit.

Aniž bych se chtěl dotknout profesionálních řidičů, tak tento majstrštyk v podobě služebníka hromadné přepravy pracujících a studujících, překračuje všechna má očekávání. Shrňme si to, co musíte podstoupit, aby se z vás stal uznávaný umělec.

Základ je naštěkat do boudy někomu, koho v zásadě nenávidíte, abyste se pak mohl tahat o potomka a pár šupů, co jste společně naškrabali a nebo na vás zbylo, když tuto zemi opustili vaši předci. Následně se prolhat k šukání části populace, pro kterou reálně nemáte ani pochopení, natož oblibu. Pak přimíchejte to, být trochu nepochopený sociopat a internet se má na co těšit!!!

No co, Van Gogh obětoval ucho! Já bych dal možná obě! A pak, že být umělcem je snadné! Takové celoživotní oběti! A to utrpení!!!! Okurka v láku má proti tomuhle “dolce vita”!

Ještě, že ta ignorace funguje oběma směry a tedy bychom měli být ušetřeni jakéhokoliv zrcadlení. Příběh o tom, jak svými kroky sám sebe zahnat do kouta. Kdo kdy zaplatil ze svých volantem natočených grošáků VIPko, aby si zajistil to, že nikdo nebude narušovat jeho monology? To já kdysi investoval do VIPka pro bližší náhled na místní kundičky v galerkách. Že bych platil za ticho mne nikdy nenapadlo. Jsem já to ale primitiv! No, umělec ze mne asi nikdy nebude.