Jen se dívat a užívat si to

To, co muži lahodí kdekoliv v Čechách, je v Praze všudypřítomně v takovém množství, že se to nedá ani všechno sledovat či vnímat a už vůbec ne s takovou měrou, jakou by si to kolikrát zasloužilo :).
Řeč je o ženách. Tolik krásných žen, tolik různorodé módy, stylu i vkusu, co je zde k vidění, jinde v našich končinách v takové míře není.
Praha je tím úplně nasáklá a myslím, že je to veliký element, veliká síla, která Praze dodává něco velmi charakterizujícího a co je cítit všude společně s historií i kouzlem urbanistiky a architektury. Praha je prostě sexy.
Cítil jsem dnes po práci, že nechci hned domů, jak tomu v posledních dnech bývá, ale že chci do centra a chvíli si ho užít, zažít. A tak jsem vyrazil.
Vystoupil jsem na Náměstí republiky s tím, že chci prostě vidět Obecní dům. Krišna tam zvesela hrála, což dodávalo prostoru život i atmosféru, zatímco jsem si prohlížel právě Obecní dům.
Ulicí Na Příkopě jsem si vykračoval směr na Václavské náměstí.
Přede mnou šla skupina cizinců. V hluku jsem nepoznal jestli mluví španělsky, nebo italsky a tak jsem si prohlížel malou ženu v hezkém oblečení, jak jí kmitají nohy a občas se usadil pohledem na její zadek a boky. K tomu měla krásné silné dlouhé černé trochu zvlněné vlasy a celkově ve mně budila zvědavost. Říkal jsem si, že až je předejdu otočím se a podívám se na její obličej. Když jsem je předcházel, ponechal si dojem z toho, co jsem viděl i vnímal a prostě pokračoval dál, aniž by jsem se otočil. Nešlo o stud ani nic. Prostě jsem to nechal být a ponechal to tak.
Když jsem míjel Stavovské divadlo, musel jsem k němu sejít a věnovat mu chvíli svou pozornost.
Došel jsem na Václavák a sedl si na lavičku kousek od Primarku, jehož jistou stupiditou se vždy trochu pobavím, ale beru, že už je prostě součástí milované Prahy zrovna právě tam a raději jsem věnoval pozornost ostatním měšťanským domům v čele s majestátní budovou Národního muzea.
Pěkně v klidu, jen sedět, dýchat, hledět a jenom být :).
V tom sleduji i tak nějak dění kolem, jak lidé chodí, mluví, jedou, troubí, ukazují na sebe gesta a tak dále.
No a najednou kolem mě prochází malá osoba. Malá žena. Výškou. Kdoví, jak velkou ženou v životě je :)
Světlé džíny, které obepínaly její krásné plné, ale ne tlusté nohy s parádním zadkem, bílá sportovní obuv, černá bunda, přes rameno taška a blonďaté vlasy. Prostě si vykračovala nahoru kolem sv. Václava. Šla tak pěkně a tolik jí to slušelo, že jsem jí prostě věnoval pozornost a s vnitřním úsměvem sledoval tu krásu pohybu jejích nohou, její krásné ladné chůzi, pohupujícímu zadku, vykleňování boků při té chůzi:).
Zahleděl jsem se a nechal si tím dělat dobře. Nádhera, krása! Muže to naplní takovým velmi příjemným pocitem :).
Nejdříve jsem jí jen sledoval, jak odchází, ale v jistém momentu se nezapřelo cosi ve mně a tak jsem si řekl; páni, jaké to musí být, když je nahá, jak vypadají ty nohy a její zadek bez věcí? Jestli pak má tu krásnou rysku v místech pod oblouky půlek, kde přechází do stehen? Jaký výhled se naskytne, když se předkloní? Jaké má spodní prádlo a jaké by jí slušelo? Jak má upravený klín, má trojúhelníček, má čárku, má jí holou, nebo snad jinak upravenou?
Jaká asi je, umí být divoká, vášnivá, odvázaná, umí si to užít pořádně?
Hmm, tolik příjemné myšlenky.
Člověk tomu věnuje chvíli pozornost a ještě to v něm chvíli proudí, ale jak jsem se vracel dolu na tramvaj směrem domů, už jsem to nechal zase být a prostě zase jen šel a těšil se na výhled z oken tramvaje projíždějící Prahou. Začalo se šeřit a celé to na mě velmi hezky působilo. Byl jsem plný krásného pocitu s nímž člověk může v klidu domů po práci :).

Pro ty, co by to snad už četli dodám, že po vložení se to druhý den prostě vytratilo a ani admin mi to nedokázal vysvětlit.
S dalším vložením jsem počkal.