O lovu

30.10.2021 00:55 pmk001

Každý chlap by měl zvládnout několik věcí, jako je orientace v neznámém terénu maximálně s papírovou mapou, běžná údržba obydlí i vozidla, čtení technických výkresů, uspokojení ženy a další. Mezi tyto základní chlapské dovednosti samozřejmě patří i lov. I když se přiznám, že já lovím jen z nutnosti a není to moje oblíbená zábava, občas je to potřeba.

Lovit, to není jen tak. Je to vysoce sofistikovaná činnost, které se chlap musí plně věnovat a nejde odflinknout jenom tak, aby se neřeklo. Nestačí říct "su lovec", vzít luk, střelit 20 šípů do lesa a pak celý den brečet, že budu hladem. Lov má svoje přesně daná pravidla, je to přesně daný postup a nic z toho nejde odbýt ani vynechat.

Lov musí vždy začít tím, že se rozhodnu, co a proč chci ulovit. Neexistuje totiž univerzální metoda, kterou bych mohl ulovit jak živého vrabce, tak i zneškodnit myš ničící moje zásoby a ještě pořídit divočáka na guláš. Nestačí ani říct si "mám hlad, ulovím si nějaký zvíře". Nějaký zvíře může být zajíc, ale i ryba a ještě jsem neviděl, že by někdo chytil zajíce na udici se žížalou.

Když mám zvolenou kořist, je třeba začít myslet. Uvědomit si, jaká kořist vlastně je. Jaké jsou její silné stránky (veverka je ve větvích hbitější než já a dostane se i na větve, které pode mnou prasknou), a naopak slabiny, kterých jde využít a ve kterých mám navrch. Až mám jasno, je třeba zvolit nebo vymyslet loveckou taktiku na míru kořisti, která dává co nejvyšší šanci na úspěch s minimální námahou.

Následuje příprava vybavení. Je třeba připravit návnady, vyčistit a promazat flintu a podobné činnosti. Toto je třeba bezpodmínečně dokončit ještě před tím, než vyrazím na lov samotný. Bylo by poněkud trapné se rozhodnout, že vyběhnu za zvířetem a probodnu jej oštěpem a teprve za běhu hledat nějaký klacek a vyrábět z něj oštěp. Ten musím mít v ruce už když za kořistí vybíhám.

Když mám sbalené vybavení, je nezbytně nutné stát se lovcem. K tomu slouží různé rituály, od tance kolem ohně, přes obětování božstvům, až po pochybné rituály typu modlitba. Pomyslný trojúhelník mezi lovcovou myslí, zbraní a kořistí musí být vždy prázdný, jinak lov špatně dopadne.

Konečně nastal čas vyrazit na loveckou výpravu. Jejím cílem je najít kořist a přiblížit se k ní tak, aby zvolená taktika zafungovala, a při tom kořist nevyplašit. Nastává fáze stopování, sledování a maskování. Nutno připomenout, že cílem teď není ulovit kořist, ale vybrat místo lovu a připravit se na použití taktiky. Během této fáze je třeba si hlídat, aby lovec sám nebyl uloven. I když nechat se sežrat je taky způsob, jak se zbavit hladu, je pro lovce obvykle poněkud nedůstojný.

Když víme co, jak a kde bude loveno, nastal čas připravit past. Jakou, to záleží na technice. Jestli bude lovec kopat díru na mamuta, nebo se jen schová do křoví po větru od místa lovu a natáhne samostříl.

Past je připravena, začíná čekání. Lovec musí být trpělivý a počkat na kořist. Všechna neopatrná kořist, která se s nadšením hnala do pastí, již byla ulovena a stejně blbé potomky nezanechala. Nezbývá, než se obrnit trpělivostí, krýt si zadek a čekat na kořist. To poslední, "kdy", závisí na kořisti.

Teprve potom je čas na samotný výpad, nebo na sklapnutí pasti. Je při tom ale třeba počítat s tím, že ne každý výstřel se trefí a ne každý mamut, který jde kolem, spadne do díry. Není ostuda neúspěšný pokus na lovu, ostuda je rozbrečet se a vzdát to, pokud je šance dostat kořist na další pokus.

Když se konečně podaří a kořist je ulovena, není třeba býti dále lovcem. A i když se daří a dalo by se získat víc kořisti, je třeba dalšímu lovu odolat. Nikdy se neloví víc, než je potřeba. Je na čase stát se zase tím, kým byl lovec před tím, vzdát hold kořisti a poděkovat za úspěšný lov.

Je až s podivem, kolik lidí se považuje za lovce, ale dokonale to zpackají ještě dřív, než se vůbec vydají na loveckou výpravu...