Povislý koule

Tak tohle není o vánočních ozdobách, ale o citlivosti na některé slovní pojmy.
Nedávno jsem při laskání mého rozkroku zaslechl: “Ty máš tak hezky povislý koule.” No a můžu vám řict, hned mi bylo jasný, že koule maj nejlepšího kamaráda ptáka a ten teda bude držet basu a hned tak nevzlítne.
Samotného mne trochu zaskočilo, že se mne jedno slovo tak dotklo, protože můj šourek je samozřejmě pevný a mladistvý. Vždycky byl a vždycky bude, bastafidli.

Milé jsem to názorně vysvětlil tím, že jsem na otázku co se děje, že mladej nevstává zavčasu odvětil, že její frnda taky ani nekápne, když o jejích kozách řeknu, že jsou to prsíčka nedej bože povislá prsíčka. Pochopila to, dostala záchvat smíchu, řekla, že jsem fiflena a pak mi můj hedvábně sametový superpevný pytel (což nezapomínala sice s úsměvem, ale nahlas zmiňovat směrem k nám nahoru) hezky vytáhla z deprese svojí šikovnou pusinkou.

Mno a ptactvo se vrátilo na hřad úřadovat. A svět je zase v pořádku. Jen já si musel udělat mentální poznámku, že jsem kupodivu taky trochu přecitlivělý, jen se musí “najít” ten správný terminus technicus. Asi věk.