Dáreček

Našel jsem si tady svou Amatérku a to není tak. Každá Amatérka má jednou za rok narozeniny. Pro někoho je to záležitost stresující, protože zapomenout na narozeniny nebo výročí, to ženy často trestají studenou večeří a studenou postelí, a to až po dobu několika dní. Ale je to i příležitost udělat jí radost a pořídit nějaký dáreček, ze kterého pak mají radost oba. Záleží na tom, jak se to pojme.

Nadešel čas, narozky se přiblížily a já jsem začal sondovat, co by si tak přála. Tak nějak jsem doufal, že bude chtít něco, s čím by jsme si oba mohli hrát v posteli nebo něco, čím by jen symbolicky skryla svou nahotu tak, aby vše důležité bylo vidět. Slíbila poslat mail s inspirací, že mám něco podle toho vybrat a překvapit ji. Mail došel, a jak tak čtu, mám pocit, že to je prezenčka z filmu RRRRrrr. Kámen, kámen, kámen a zase kámen... Broušený do hladka, s otvorem, který by mohla nosit na krku i uvnitř. A konkrétní druhy a barvy, no musel jsem si podle jejích nápověd udělat tahák.

Jenže ouha, kde se taková věc kupuje? V mailu s inspirací byl jeden takový obchůdek kousek od práce. To by asi šlo. S představou, že prodavačka vytáhne krabičku kamínků, něco nahrabu, zaplatím a bude to odbyto, jsem se vydal do obchodu. Realita byla jiná. Naklusal jsem do obchodu, vytasil tahák a podle něj vysvětlil, o co jde (mimo toho nošení uvnitř). "Božííčku, to je ale hodně neobvyklé přáníčko. Podíváme se, co je tady za kamínky", zašveholil panáček za pultem. Hrklo ve mně jak ve starým budíku, docvaklo mi, že asi nebude moc extra výběr.

Nespletl jsem se. Samotných kamenů s parametry podle taháku bylo, hádám, asi jako zákaznic, kterým se kdy tento zaměstnanec pokusil dostat do kalhotek. Nabízel "Naprosto božííí andělíčky" z křemene, slony z olivínů a kdo ví co za další chvostoviny. Nakonec se povedlo najít aspoň malý "lůžovoučký kamíneček", prostý růženín na sysalové niti. Sice to nebylo úplně ono, ale nejde o to, trefit se přesně do zadání, ale ukázat, že si na ni vzpomenu. Až dodatečně jsem zjistil, že na seznamu je i ten růženín. Tak jsem zase měl jednou víc štěstí, než rozumu a Amatérka se zdála být spokojená.

Ale na rovinu, takhle blbě jsem se v obchodě dlouho necítil. Bylo to něco mezi tím, když jsem byl bejvalkou poprvní v životě požádán, abych jí při nákupu v drogérii koupil tampóny a návštěvou obchodu s dámským spodním prádlem, když jsem hledal dáreček pro jinou ex a prodavačka myslela, že jsem úchyl a ptala se, jestli to na mou postavu není moc malý... Vánoční dárek bude muset být holt něco jinýho, než další kámen. Shánět je, to je hodně stresující záležitost bez záruky úspěchu.