Dva dny a je konec

29.12.2021 06:30 OnaExistuje

Touhle dobou organizuji jednou za pár let sraz spolužáků z vysoké školy. Probírala jsem se fotkami v telefonu a najednou mě upoutala černobílá fotka parte. Nikdy na žádném srazu nebyla, protože to už nestihla. Zemřela ve 30 po těžké nemoci. A nebyla jediná, hned po státnicích zemřela krásná a tak hodná dívka, že mě až mrazí, proč zrovna ona… Dnes mám smutnou náladu, depku, že jim pozvánka už nikdy nedorazí a…vždyť máme ještě tolik života před sebou, já myslela, že tohle řeší na třídních srazech důchodci v 70. Jak nám pak někdo chybí, když najednou opravdu odejde a není možnost ho kontaktovat, protože ty dveře se nadobro uzavřely.
Těch nedoručených pozvánek budu vídat stále víc….a jednoho dne nedorazím ani já.
Co byste dělali, kdyby zbývaly dva dny? Prosím vás opatrujte se v novém roce…ať dostanete ještě mnoho pozvánek. Co má pak ten nebohý organizátor s citlivou duší dělat, když jako nedorazíte? :))

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
kdybych věděl, že mám dva dny, a třeba nemám více, což nikdy nevíme, poprosil bych nejbližší a říkal bych jim, co jsem nestihl, aby pak neměli zmatek. A zavolal bych nejbližším.
snažil bych se ulehčit jim to co nejvíc.
A asi bych i brečel.

Stalo se mě že jsem se miloval s holkou a ona úmřela ten večer.
Já bych nikoho nenavštívila. :) Teda kromě svých dětí.
Ale sedla bych si - a každému, na kom mi záleží, bych napsala pár řádek.
Osobních, které by patřily jen jim. .Pak už by záleželo jen na nich, jestli by si to schovali na památku, nebo by si to schovali jen v srdci a pak si na mě jen vzpomněli.
A pak bych si sedla k oknu, dívala bych se na ptáky, jak lítaj kolem a v duchu bych si už s klidem v srdci říkala, že ten život byl přece jen krásnej, i když stál někdy za hovno..
Jo - a udělala bych si pořádek v papírech. Aktuální popisky atd. Ať se mi z toho pak nezblázněj. *197*
@sakrasticky_dom pití mého vlastně jeste detstvi byl džus s griotkou *2*
@onaexistuje tak třeba by jim někdo něco pohodil nebo by si ulovily čokoládu ze stromku ...zapomenutá sklenička džusu s vodkou taky zasytí
Tak jsem nad tím tak přemýšlel a je to poměrně rozporuplné uvažování. Na jednu stranu by jsem chtěl být s lidmi, které miluji. Na druhou stranu bych nechtěl dopustit, aby mě viděli umřít. No ale jako první bych určitě udělal to, že by jsem urovnal určité "spory". Každému komu jsem neřekl co k nim cítím bych se sešel a řekl jim to osobně. Obzvláště pak jedné osobě na které mi nejvíce záleží. Tedy až po dětech. I když ta váha je mezi nimi velmi vyvážená i přes to vše co se mezi námi stalo. Pozval bych jí na večeři, kávu, snídani, podle situace a zbývajícího času. Už by asi nezáleželo na tom, co ke mě cítí a nebo jak by se zachovala. Jen by mi šlo o to urovnat a mít v sobě ten pocit klidu, že jsem jí řekl vše co jsem měl ať už v hlavě a nebo v srdci.
A teď k druhé stránce věci. Být s těmi nejbližšími těsně na sklonku smrti. Pro mě osobně a to bych byl sobec by to asi bylo to nejkrásnější, ale ta představa o tom, že pak vidí mé tělo bez duše a známek života je neskutečná představa i pro mě samotného, natož pak pro mé děti a nejbližší. Určitě bych se na sobě nedal nic znát a užíval si každou vteřinu společnosti mých dětí mé nádherné a empatické ženy, trerou bych při odchodu pohladit po tváři, řekl, že ji neskutečně moc miluji stejně jako naše děti. Rukou bych sjel po krku k zátylku přitáhl ji k sobě a do ucha zašeptal teď jdu, i když nechci, ale budu s vámi i navždy ve vašich srdcích.
@OnaExistuje, Pane doktore, kolik mi toho života ještě zbývá? Že deset? Deset let, ne. Tak deset měsíců? Takyne, tak deset týdnů? Zase špatně, tak deset dní? Opět vedle? Tak teda kolik? Devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva................................!!!
@sakrasticky_dom dva dny jsou jak věčnost pro ty malé lidičky…pro nás jen okamžik
@onaexistuje hlídání kvůli 2 dnům? ... on už se o ně někdo postará ... jen je obléci do reflexních oděvů ať je někdo nezašlápne nebo nepoblije