Odpuštění

Co tak popřát do nového roku kromě obligátního zdraví? Za mě rozhodně štěstí, protože se tak nějak domnívám, že z těch 1517 obětí na Titaniku jich většina byla zdravá, jen „trochu“ toho štěstí jim chybělo.
Takže štěstí a odvahu.
Protože štěstí bez odvahy je k ničemu. Zmizí v propadlišti života a zůstane po něm časem jen mlhavá vzpomínka.
Odvahu riskovat, že štěstí nemusí být trvalé, že „to“ nemusí vyjít. V horším případě se může změnit i v neštěstí. Jenže pokud to člověk nezkusí, tak to prostě nikdy nezjistí.
A odpuštění.
Protože je-li rozčilování ničení si vlastního zdraví pro blbost druhých, je pocit dotčení a vinny stokrát horší.
Odpusťme těm, které jsme v tento rok potkali a kteří nám ublížili. Ať to bylo ve zlém úmyslu nebo nevědomosti. Nesou si na zádech minulost, kvůli které to udělali a možná to ublížilo víc jim než nám.

Odpusťme sobě.

Slova, která jsme vyslovili a vyslovena být neměla.
Slova, která vyslovena být měla, ale nebyla odvaha je vyslovit.
Protože za pár hodin končí „to“ staré a začíná „to“ nové.
A my všichni můžeme začít zase znovu, jen bohatší o ty zkušenosti, které jsme tenhle rok nasbírali.

Je to na nás.

Požehnaný rok, milý amatéři.