Hrdina moderní doby

Stalo se to asi každému, kdo se schází s lidmi z internetu. Nicméně když se vám to stane poprvé, a ještě ne s úplně random člověkem, kterého jeden den potkáte a druhý den už máte schůzku, překvapí vás to. Ano, podlehla jsem iluzi, že lze někoho aspoň trošku poznat přes písmenka. Byl tak jiný. Slušný, milý, konverzoval ve větách, ba dokonce souvětích! Několika za sebou! Úkaz. Zjevil se jako rytíř na bílém koni zrovna když jsem já sama bojovala s nemocí zavřená doma a měla nepříliš růžové myšlenky. Přiznávám, že mi tenkrát hodně pomohl. Jeho slova působila povzbudivě a konejšivě. Ukonejšil mě jako malé dítě. A já, jako malé naivní dítě, tomu „hodnému strejdovi“ uvěřila, že to se mnou myslí dobře a že mu na mě možná aspoň troch záleží. Alespoň natolik, že by mě rád poznal osobně, byť by to mělo být jen jednou. Po měsíci a půl téměř denního kontaktu v dost otevřených rozhovorech (nikoliv o sexu, ale o našem nitru), mnoha poslaných fotkách a několika hlasových zprávách, jsem byla na cestě na místo setkání. Nestíhala jsem, a tak jsem se zprávou omluvila za 10 minutové zpoždění. Ihned dorazila odpověď, že také nestíhá a dorazí později. Nic specifického. Už to mě mělo varovat. Dorazila jsem k potemnělé řece a nikde nikdo. Prošla jsem se po nábřeží, pozdravila se s pár pejskaři, respektive spíš s jejich čtyřnohými miláčky, a stále nikdo nikde. Po cca 20 minutách čekání píšu zprávu…nedoručeno. Začala mi být zima. Přeci jen na dlouhý postávání u vody to v punčochách a šatech moc není. Kolem projíždí konvoj policejních aut s houkačkama. A za chvíli další. Pejskaři se vrací zpět a skoro až s lítostí na mě koukají, proč tam pořád stojím a přešlapuju. Ani já to sama nevím. Je mi zima a mám hlad. „Odcházím“ je má poslední zpráva po 40 minutách marného čekání. Je mi ale naprosto jasné, že už nikomu nedorazí. Vrátila jsem se domů a po cestě mě strýček Gůgl utvrdil v tom, že jsem byla nemilosrdně zablokována. Tomu říkám vážně hrdinství. Nechat čekat v zimě potmě holku u řeky tak dlouho, dokud jí to nepřestane bavit. Takto vážení, vypadá hrdina dnešní doby! Naštěstí je karma zdarma. A sójovej párek místo večeře ve fajnový restauraci taky ušel. Šetřím tak planetu, no ne? Jako jedinou omluvu pro jeho chování bych přijala luxusní hodinky. Ta policejní auta totiž jela k právě vykradenému klenotnictví v blízké ulici. Že by náhradní program…? To by zase byla jiná pohádka. Ale pohádkář on byl vážně dobrej.