Jak je těžké si najít milence2

Aneb reálné schůzky...

Příběhy s nadsázkou!

Pán, věk i výšku údajně splňoval, rovnou řekl, že jezdí manželky mondeem, protože jeho freelander hodně žere a nemá dálniční známku. Sešli jsme se na půl cesty, velmi jsem ocenila, že se mi přizpůsobil časově až v nočních hodinách, kde všude panovala tma a ticho.
Dali jsme si kávu abychom se seznámili, opadla napjatá atmosféra, bavíme se úplně normálně o životě, vypadá to na vzájemně dobrý úlovek, jemně se mě dotýká, ale není dotěrný, laškovně čeká na odezvu ode mě. Atmosféra protkaná naším vzájemným vzrušením by se dala krájet. Když tu najednou mě celý ten jeho příběh o práci, dětech, manželce celý scvakne, koukám na to jeho auto, má atypickou barvu. A říkám mu, hele, my dva jsme ale už viděli.
On kouká na mě a říká, taky mám ten pocit, říkám mu, tenkrát jsi měl ještě v autě dětské sedačky, no, měl, teď jsem je vytáhl, kdyby náhodou.
Hele, ale tenkrát jsme si úplně nesedli, že to není ani pro jednoho to co jsme hledali.
Já vím, vzpomínám si na to.
Jak je to dlouho?
Nevím, odhaduji 1-2 roky.
Začala jsem se smát, jít na rande ze seznamky, ke všemu jiné seznamky než tenkrát s tím samým chlapem mi přišel vážně jako paradox.
Koukal na mě, čekal na reakci. Řekl:Tak asi jedeme,ne? Říkám mu, proč? Asi to tak mělo být, asi nás k sobě něco táhne.
V tu chvíli samozřejmě šťasten jako blecha se jal starat o mé tělo, jakožto horňák byl totálně vyřízený, že má možnost si sáhnout.
Snažil se, laskal, rukou zabloudil do klína, prsty šikovné, několikrát šikovné, ale z jeho strany nic. Půl šestá ukázková. A v ten moment na parkoviště přijela policie zjistit co tam děláme. Vystoupili dva, jeden jako ten hustej a druhý co ho klidnil. Museli vidět, že mé červené tváře asi značí co se dělo, a ten hustej hned co tam děláme, zda tam náhodou nekrademe, kontrola občanek, začal prohlížet auta a zda jsme si vědomi, že za veřejné pohoršení je pokuta.. Takže debata o ničem, tak odjeli. Takže jsem se rozloučili s příslibem dalšího setkání jsme se i my vyrazili každý svým směrem. Výborně, takže ten samý chlap, policajti, a půl šestá. No, tak to jsi si zase vybrala.
Dobrá tedy, tak byl nervózní, není první ani poslední komu se to stalo. Neřeším.
Komunikace dobrá, fantazie běžela. Došlo na další setkání, opět jeho prsty a tentokrát i jazyk hráli klavírní symfonie v mém klíně a zase nic. Další setkání se to opakovalo. Na můj dotaz, kde je problém, že neví, že se mu to občas stane,ale ne takhle částo. Další setkání a zase nic. Takže 4 schůzky a stále nic. Tak jsme začali řešit celou noc, že by měl čas vypnout a pomohlo by to. Když jsem už měla více než půlku cesty za sebou, tak přišla zpráva,že mu není dobře. A nic. A od té doby už nikdy nic. Ponaučení pro příště: Když mu v něm z vás nehoupne rovnou, tak příště to lepší nebude...