Když se řekne dětství

14.5.2022 09:30 Mt2121

Asi jako úplně nejzazší vzpomínka ta, kdy v mých třech letech, jsme s babičkou chodili na dopolední vycházku do blízké botanické zahrady. Konkrétně pak pravidelná svačinka v tamním nádherném prvorepublikovém altánku.
Později pak pravidelný, denodenní šok z tátova budíku, který by probral i mrtvého. A to přesně v 4:45...
Pravidelné, naprosto nudné, nedělní rodinné vycházky v šíleném tyrkysovém koženkovém kabátku s bílým beránkem místo límce, o kterém mi bylo tvrzeno, oproti mému přesvědčení, že mi moooc sluší. Zatímco ostatní děti si hrály přesně za tou trafačkou, za kterou ty si hrát nebudeš, přesně na těch klepadlech, na která ty nelez...
Ale také úžasné prázdniny u babiček na chalupě a na chatě. Nádherné zimy se sněhem v parku, kde jsme se učili lyžovat. Bruslení před domem, kde nám tátové v době mrazů vyráběli kluziště. Nádherné Vánoce, kdy jsme se, krom vysněných dárků, které jsme ovšem většinou nedostali, těšili i na pravidelnou Coca colu, která byla k dostání jen na Vánoce ve skleněných litrových lahvích, a kterou jsme si doma se sestrou rozdělili na milimetr přesně...
A především spousta kamarádů a her a zábavy, která už dnes neexistuje....

P.S. Toto je zvednutá rukavice Miamia---
Pokračujte dál...

Nahlásit komentář