Příběh spermie

Byla jednou jedna spermie.
Tahle velmi soutěživá, super rychlá a silná spermie byla vystřelena do závodu o nádherné vajíčko.
Mrskala tím svým bičíkem a snažila se ze všech sil, skoro po cestě umřela, ale dorazila jako první k vysněnému cíli.
Jaké bylo její překvapení, když jí vajíčko oznámilo, že je sice první, ale vybere si tu pro něj nejvhodnější a jemu nejlépe podobnou spermii.
Vajíčko dlouho vybíralo, než otevřelo svou bránu ideální spermii.
A tak se jí sen rozplynul, aby se mohl splnit jiný. Vítězná spermie se zavrtala do útrob vajíčka a začala se měnit na pulce, pak mimozemšťana a nakonec dítě s obří hlavou.
Bylo to vzácné dítě, čisté, plné radosti a lásky.
Vědělo, že je božské.
Když konečně spatřilo světlo světa, bylo ohromeno, kolik lidí se na něj směje a raduje se z každého pohybu, který udělá.
Všichni byla nadšení z prvního bobečku, krůčku, slůvka.
Nemuselo dělat nic, aby se zalíbilo, jen bylo... To ovšem netrvalo dlouho a najednou mu začali říkat... "Z toho stromu určitě spadneš!"
"Hele jak jemu to jde a tobě ne."
"Víš, pro mě nejsi dost dobrý, ale můžeme zůstat přáteli."
"Pokud se budeš víc snažit, možná že dosáhneš svého."
"To víš, nic není jen tak, vše je těžké."
A najednou si to božské dítě začalo myslet, že život je dřina. Že názory druhých jsou tou skutečnou pravdou a na svou dokonalost zapomnělo.
Snažilo se vyhovět všem, aby slyšelo alespoň trochu těch pochval a mohlo se cítit opět skvěle. Ale i když dělalo vše tak, jak nejlépe dokázalo, příjemný pocit se nedostavil.
Až jednou toho mělo opravdu dost.
Bouchlo do stolu a řeklo si, že bude žít po svém. Navzdory všem strachům, nadějím v ně vkládaných, smutkům i radostem ostatních.
Začalo poslouchat svou duši...