Ahoj, jak se máš?

Denně desítky vzkazů od mužů, kteří si myslí, že otázka ahoj, jak se máš, mě uchvátí. Zním namyšleně? Možná. Ovšem, když stále dokola odepisujete, že máte dobře, je to otrava! Napíšu si tedy do profilu, že se mám dobře, ať se mě neptají. V tom se konverzace mezi mnou a muži změní: ahoj, jak se máš? Já: koukni prosím do profilu. Opět kolotoč, není z toho cesty ven. Stále stejné otázky: jak se máš, co děláš za práci, kde bydlíš, co hledáš, kdy máš čas, si baculka, máš ráda to a to. Já vím, nějak se konverzace začít musí, chápu to. Mé odpovědi jsou už naučené odpovědi a chápu, že pro poznání člověka je nutné na ně znát odpověď, ale je to tak ubíjející. Něco jako když se dítě ptá na vše proč. Stále odpovídáte, vysvětlujete, ale dítě se stejně na konci konverzace zeptá proč. Není z toho cesty ven. Zajisté chápu, že pokud si chci najít milence, který mi bude vyhovovat a já jemu, musí se ptát. Mám pocit, že jsem rezignovala, že už prostě nemůžu odpovídat, že jsem vyčerpána hledáním milence. To je docela traumatizující zjištění: jsem vyčerpaná hledáním milence. Nikdy jsem chlapy nelovila, byla jsem lovena - a ráda. Je to špatný web? Hledám špatně? Mám být trpělivější?