Vlčí máky

31.7.2022 09:46 drahomira

Když jsme se před osmi nebo devíti lety nastěhovali do baráku, kde teď bydlíme, byl to trošku takovej dům hrůzy. Nevím, kterou chytrou hlavu kdysi dávno napadlo, že by mohlo bejt užitečný promíchat služební byty pro IZS a byty sociální, ale rozhodně to nebylo a není funkční řešení.
Pod námi bydlela holka s děckem, která jednoho dne vrhla dvojčátka, což pro ní zřejmě bylo impulzem k tomu, aby se zase vrátila k fetu, zdrhla a nechala všechny děti tehdejšímu partnerovi, kterej ani nebyl jejich otcem. 'Vychovával' je po svým asi čtrnáct dnů, než mi ruply nervy, odmítla jsem v noci dál poslouchat, jak ta toho času tříměsíční miminka bije a dusí a zavolala jsem na OSPOD.
O nějakou dobu pozdějc jsem volala na policajty, protože už jsem měla plný zuby toho, jak sousedi nad náma přivazujou k topení a bijou psa.
Od tý doby se pod náma i nad náma vystřídalo několik mladejch rodin. Tatínka od tý současný dole hledají v baráku cizí lidi, kterým prodal nefunkční elektroniku, on v noci chčije z balkonu a příležitostně ho slýchávám, jak volá policajty na jakýsi asisousedy, co prej dělají doma bordel.
Cha.
Nad náma zase už pár let bydlí frustrovaná rodina s mládětem schizofrenikem. Mít takový lidi nad hlavou má taky svý specifika.
No a pak máme ještě pár fajn sousedů. Jsou tu rodiny cikánů, jejichž děti si celej rok hrajou kolem na zombíky a policajty a zloděje, a umí k tomu strhnou i všechny ostatní děti z baráku, což je fakt krásný. Jsou tu velký chlapi v různým věku, co chodí ven a dovnitř se sportovníma taškama nebo s helmama od motorek. Někde nahoře taky bydlí taková křehká vílí paní ve středním věku, která se líbí Muži. A pak tu bydlí kluk, kterýmu se líbím já.

Jako je pěknej, o tom žádná. Dobře rostlej, ostře řezanou spodní čelist má, jiskřivý oči a úsměv co rozpouští asfalt. Nosí obyčejný triko a kraťasy nad kolena a vypadá to na něm strašně dobře a má pěkný ruce.

A já ho pamatuju, když chodil na základku. Občas jsme spolu jeli výtahem a dětská tvářička s pupínkama mu vždycky tak roztomile zčervenala, jak z toho byl v rozpacích.

Ráno jsem si vzala sukni s vlčíma mákama z hedvábí a červenou podprsenku, která mi koukala příležitostně vepředu nebo vzadu, podle toho jak mi šaty klouzaly z ramen. Protože prostě... Jak je to teď u nás hektický, oblíkám se poslední dobou už jenom k veterináři. Tak jsem si řekla, že mi stojí za to brát si pěkný věci i na tu cestu Uberem do práce a začala jsem s tím právě dneska. A když jsem stála u silnice a čekala na auto a měla jsem ještě mokrý vlasy a rovnala si pásky od tý červený podprsenky, protože se mi do nich vlasy zasekly a vítr mi zvedal sukni s těma vlčíma mákama, zaparkovalo přede mnou starý modrý autíčko a v něm seděl ten kluk, kterej si na tohle svý první auto k osmnáctinám určitě přispěl penězma z brigády.

Nosím červenou podprsenku určitě patnáct let a v tu chvíli jsem si v ní poprvý připadala nesvá jako kurva na prvním kšeftu a když na mě chlapec zlehka zatroubil a usmál se na mě skrz čelní sklo, dobarvila jsem se do těch vlčích máků já. A Uber zastavil ještě před zatáčkou, protože mě neviděl a já jsem mu musela rychle psát, že musí popojet ještě kousek a chlapec tam pořád byl a mezi tím vystoupil z toho autíčka a stál vedle něj a usmíval se na mě už bez skla a byl sebejistej, zmetek, protože věděl, že se nějak stalo, že teď už má převahu on a já jsem pořád víc rudla a prstíkama jsem se obírala od fiktivních kočičích chlupů, jenom abych byla jakože nad věcí, což se mi samozřejmě úplně fatálně nepovedlo, dokud mě nevyzvednul ošklivej starej Vietnamec bez předních zubů, ke kterýmu jsem konečně mohla zdrhnout.

První roky to s tím klukem bylo vtipný. Pak roztomilý. Pak jsem začala decentně přemejšlet nad tím, že už u něj asi úplně nejde o nějakou zasunutou vzpomínku na kojení a se smíchem jsem to vždycky vyprávěla Muži. A pak se najednou po nějakejch prázdninách stalo, že ke mně do výtahu nastoupil cizí chlap, kterej si pohazoval klíčema od auta a krásně se usmíval a zmáčknul za mě tlačítko mýho patra a mně až za tři dny došlo, odkud ho znám. No a od tý doby se celkem často potkáváme ráno, když přijedu z práce a on venčí psa a mně už není jedno, že jsem unavená a oteklá a začala jsem si kvůli němu po noční česat vlasy a když ho potkám někdy jindy, držím se Mužovo ruky jako klíště a Muž se mi směje a chlapec má v sobě takovou tu mladou drzost, protože na mě stejně vždycky trochu vycení tesáky.
A ze mě je ode dneška definitivně ta tlustá kozatá milfka odvedle, i když se před těma tesákama cejtím jako malá holčička na školní chodbě.

Moje jistota je v ty chvíle v piči, můj cynismus je v piči a zejtra ráno si zas musím učesat vlasy a cejtím se trošku tak, že bych si snad měla vzít i kalhotky, aby se mi to údolí vzadu tak nerýsovalo.

Zastřelte mě.

Nahlásit komentář