Když láska prochází žaludkem

Zjistila jsem, že mě v létě baví víc vařit. Víc s láskou. Víc si s tím pohrát a pak na talíři, v klidu vychutnat.
Dočetla jsem letní román, kde babička učila vnučku, aby do každého receptu, při jeho zpracování, přidala něco svého, jiného.

Dělala jsem smažený květák. Okořenila jsem vroucí vodu a vložila do ní růžičky květáku. Sedla jsem si na stoličku a vlezla na těch pár minut na facebook. Citát:
"Pokud tedy láska prochází žaludkem, tak kde potom končí ?"
Lidé to komentovali, že v prdeli, že to taky zažili apod.

Vrátila jsem se k vaření a když jsem květák obalovala, přidala jsem do rozšlehaného vajíčka něco svého. Něco jiného než ho jen osolit.
Když jsme jedli a viděla jsem, jak mu chutná, napadlo mě, že někde na světě musí existovat dvojice lidí, které nikdo nerozdělil a jsou spolu celý život. Rádi vaří, rádi jedí a to jídlo si umí v klidu vychutnat. A nejen pro ně, jsem vymyslela lepší zakončení:

"Pokud láska prochází žaludkem, zahřeje dvakrát. Podruhé na duši." (kde skončí)