Poslední přání?

24.8.2022 08:31 Tiferet

Byla jsem pozvána na slovenskou svatbu. Moc jsem se těšila, protože vím, že Slováci nikdy nezklamou. A taky že jo! 100 lidí se úžasně bavilo od jednoho roku až skoro do sta. Přijdou mi takový vřelejší, hezčí, štíhlejší a otevřenější. Občas jsem si posteskla, proč jsem se nenarodila jako Slovenka. Ta jejich měkká řeč, halušky, hory, koliby, zvyky prostě miluju.
A tak si jeden den sedím v nádherné vesničce pod horami v zahradní houpačce a koukám na manželovu babičku - starku, která má 97 let a je čilá víc jak my všichni dohromady.
Říkejme jí třeba Margita Gajdošová.
Sedí na lavičce před malým domečkem, kde se člověk musí sklonit, aby prošel futrama. Starodávná kuchyně, kde se vaří na kamnech na dřevo, uprostřed místnosti sud se zelím, protože tam je nejlepší teplota na kvašení. A ložnice s duchnama a křížkem nad postelí. Tady se nádherně zastavil čas.
A najednou zachrochtá místní rozhlas a slyšíme : "Chceli by sme zahrať pieseň Margitě Gajdošovej, ktorá nás navždy včera opustila v nedožitých sto rokoch."
Vyděšeně koukám na starku a přemýšlím, jestli jsem slyšela správně. Všichni členové rodiny přestanou cokoliv dělat a jsou ochromeni jako já.
Starka se jen usmívá a povídá. "No hej, bolo nás tuna 6 Margit Gajdošovejch, ale už sme ostaly len dve. Tato by mala za mesiac sto."
Zvláštní pocit. Slyšet jméno někoho, kdo před vámi sedí, že umřel. Úplně mi přejel mráz po zádech.
Rozsekl to manžel "No tak aspoň starka ví, jak to asi proběhne, až to přijde."

A tak mě tak napadlo, kdyby jste znali datum svého konce, co by jste udělali jako poslední?
Neřešte, jestli budete starý, hluchý, s plenama nebo bez.
Schválně co vás jako první napadne?
Samozřejmě včetně prasáren. 😉

Nahlásit komentář