Chemie

Ta obrovská magická síla, která dráždí každou buňku v těle, podlamuje kolena, zatemňuje mozek a husí kůže naskakuje okamžitě.
Ve vteřině učiní z kamarádů milence a z milenců kamarády.
I kdyby jsme si stokrát přáli nebo nepřáli, aby byla, tak jí nikdy nemůžeme ovlivnit.
Dělá si co chce!
Přichází a nepřichází nečekaně, kašle na tvé záměry. Buď tam je a nebo není.

Párkrát jsem zažila ty bezesné noci a představy, až mě obejme, strčí mi jazyk do pusy, namáčkne na zeď a já ho budu prosit, ať mi ho tam vrazí až po kořen!
No a pak to přišlo! A bylo to jiný...
Ne, že bych nedokázala improvizovat, nebo se smířit s něčím odlišným od mých představ, ale prostě žádný velký výbuch sopky se nekonal...
A naopak, jednou mě chytil po dvou letech přátelství kamarád za ruku u filmu, pohladil mě po vlasech a to mě vystřelilo do vesmíru tak, že jsem si ho nakonec vzala.

Jenže ta chemie je i pěkná mrcha!
Je jak lahev s opojným vínem.
Čím víc člověk cucá, tím rychleji se podívá na její dno.
Když to celé dojde manželům, tak už v tu chvíli mají zřejmě jiné priority a váží si jiných věcí, ale ta touha po ní se nedá zničit.
Milencům ta flaška vydrží prostě dýl, protože nemají tolik příležitostí cucat.

A co z toho vyplývá? Nesahejte na cizí lidi! Jinak vás ta mrcha zase dostane! 😁

Nebo sahejte? 🤔😁