Hokejové pokušení

Je to už přes dvacet let, co jsem chtěla dobýt svět.

A tak jsem chození bosky v trávě, kouření prvních cigár za krámem, vyměnila za utrpení na vysokých podpatcích a učila se dospělému pohledu.
Stala jsem se šťavnatou figurínou na předražené oblečení a dokonce velmi ráda.
Chtěla jsem být nejkrásnější ze všech figurín!
A protože i mý rodiče chtěli mít nezvratný důkaz, že jejich holčička je krásná a nemyslí si to jen oni, tak mě hlásili na různé soutěže.
Byla jsem normálně hezká holka, žádná oslňující kráska, ale přiznám se, že čtyřky prsa, útlý pas a roztomilý úsměv zřejmě u mužské části poroty bodoval, a tak jsem měla "štěstí."

A pak se jednoho dne stalo, že jsem byla pozvána na sportovní akci, kde bude tým slavných proti místním. Po mě se neočekávaly žádné velké výkony, snad jen to, že to tam budu zdobit.
Nikdy nezapomenu, jak jsem vezla své rodiče poprvé daleko od domova a údaje na řidičáku teprve zasychaly.
Na slavné lidi jsem byla už v té době zvyklá, ale netušila jsem, že za pár minut se budu klepat jako ratlík.
Nepřehlédnutelná fronta a chumel lidí přitáhlo mou pozornost a uprostřed seděl On!
Největší hvězda našeho národa.
Když mě viděl, podal mi ruku a s tím svým okouzlujícím úsměvem prohodil pár vtípků.
Jen jsem si opakovala holka dýchej a hlavně neplácni žádnou kravinu!
Soutěž proběhla celkem fajn. Včetně toho, že jsem mu skákala na ramenou a mohla se třít kundičkou zezadu o krk, když jsem házela míč do koše.
Lehké flirtování a týmový adrenalin rozpustil mojí trému okamžitě.
Po akci přišla majitelka agentury, která jí pořádala, jestli bych u ní nechtěla přespat, protože džegr si přeje, abych ještě zůstala.
Musela jsem se smát, když jsem se podívala svému tátovi do očí. Doteď stál se vzduchovkou za oknem pokaždý, když někdo zazvonil a najednou jeho atletické ego trenéra plesalo a plácalo mě po zádech, že se nic neděje a že s maminkou pojedou domů sami.

A tak jsme se šli oťukávat do místní kavárny ještě s dalšími lidmi a všichni se bavili.
Teda až na jednu slečnu.
Přivezli jí rodiče, zaplatili za hotel a byla "nabídnuta" velkému vezírovi na jednu noc.
Moje hlavička začala šrotovat.
Byla jsem taky vybrána mlsným prstíkem z katalogu krásek?
Nicméně ona to věděla dopředu, takže její kudla v kapse při pohledu na mě a svého idola, se začala rozevírat celkem rychle.

Nastal večer. Šlo se na diskotéku a tam už to nestálo za nic. Všichni se na něj vrhli, tykali mu, plácali po zádech a přivlastňovali si ho, jako by byl jejich soused.
Tam jsem poprvé pochopila, jak musí být těžké, být majetkem národa.
A tak asi po dvou hodinách jsme se značně vyčerpaný a otrávený přesunuli k pořadatelce na byt, kde samozřejmě na nás dva "zbyla" jedna postel.

A je to tady! Teď budu muset držet hubu a nohy od sebe!
Sprchovala jsem se asi hodinu v domnění, že třeba usne, ale oni tihle hokejoví samci mají výdrž, takže to neprošlo.
Čapnul mě těma velkýma tlapama a začal mě líbat. Okamžitě jsem byla mokrá a krajka nestíhala sát mou šťávu.
Fascinovalo mě to pevné sevření, ty zkušené ruce, které uměly s jistotou kroužit po těle modelek.
Kousal mě vášnivě do krku, já mu ho drtila přes značkový boxerky a celkem rychle se stávala jeho hadrovou panenkou.

Když v tom jsem si vzpomněla na mojí mámu.
Vždycky mi říkávala: "Chovej se tak, aby ses na sebe mohla v klidu podívat do zrcadla."
Jak dlouho ho znám? 12 hodin?
Kolikátá budu?
Zamiluju se a on se už nikdy neozve?
Měl by jen díky slávě dostat vše co chce?
A tak mozek převálcoval chtíč a já to utnula!

Naštěstí Jarda není žádný hovado a tak mě chápavě schoval do medvědí náruče a snažil se usnout, i když mi ještě pár minut jeho péro probodávalo kalhotky a dožadovalo se dovnitř. Nedočkal se.

Ráno u snídaně si mě vzal na klín a smál se, že se asi zamiloval. No já byla tak pyšná na sebe!
Vydrželo mu to úctyhodné dva dny! 😁
Pak už jsme nebyli v kontaktu a já se snažila zapomenout a hlavně neřešit, jaké by to bylo kdyby...

Asi po dvou letech, si tak stojím v práci za Black Jackem a rozdávám karty. Najednou se rozletěly dveře a tam on. Bože! Rozklepaly se mi ruce a dělala jsem, že tam nejsem. Jenže on mě samozřejmě zbystřil a rovnou ke mě.
Byl zlatej, jakoby jsme se rozloučili včera.
Manager kasína byl překvapený, že se známe a dokonce mu během večera slíbil, že mi zkrátí směnu, aby jsme spolu mohli jít na drink. Nechápala jsem.
V autě jsem mu vyjmenovala všechny nonstop pajzly. No jo, jenže taková hvězda se jen tak nemůže objevit kdekoliv, což už jsem jednou zažila a tak jsem mu kývla na to, že drink si dáme u něj v domě.
Nejsem tak blbá, aby mi nedošlo, proč mě tam zve, ale byla jsem blbá hlavně proto, že jsem tam jela, i když jsem mu dát nechtěla.
A tak se vše opakovalo jako přes kopírák.
Ráno jsme si dali pusu, řidič mě odvezl domů a už jsme se nikdy neviděli.

Asi se teď ptáte proč? Proč jsem mu nedala?
Proč jsem tam jezdila?

Možná proto, že jsem chtěla být výjimečná?
Proto, že jsem se bála, že nebudu dost dobrá v posteli?
Proto, že jsem si myslela, že si ho tím získám?
Proto, že jsem se bála se zamilovat?
Proto, že jsem nechtěla být jedna z mnoha?

Víte v osmnácti letech člověk uvažuje jinak, než ve čtyřiceti.
A chcete vědět pravdu?
Dnes s odstupem času bych si to užila.
Ne pro tu možnou slávu, ale proto, že bych zažila jaký to je, mít v sobě péro někoho výjimečného.
Jenže dnes by si o mě neopřel ani hokejku.😁

Ale na druhou stranu, ten pohled na sebe do zrcadla zvládám. A máma je na mě pyšná! 😉