Zajdíkovo první fotoalbum

Ahoj, jsem 24 letý mladík, který má nízké sebevědomí ale bojovného ducha. Pokud zde očekáváte nějakou erotičnost, tak vás zklamu a rovnou odkážu o článek dál nebo na svoji povídku. Článek, který bude napsán níže, může někoho pobavit, nebo mu přijít trapný. To už však nechám na zvážení každého čtenáře dle své libosti.
Dodatek: Pánové! Jsem hetero, takže vaše oplzlé komentáře jsou naprosto zbytečné.



Každý z nás, kdo se tak již necítí, chce být pro druhé atraktivní. Problém je, když vám v tom brání nízké sebevědomí. Máte pocit, že nikdy nebudete vypadat dostatečně dobře a tudíž, že si ani nezasloužíte aby vás někdo obdivoval. Pokud vám někdo skládá lichotky, máte pocit, že vám lže nebo po vás něco chce. Tohle je přesně můj případ. Pokud mi nějaká slečna nebo paní řekne, že jsem pěkný nebo milý mladík, tak se při nejlepším začnu smát, při nejhorším jí začnu vysvětlovat, proč tomu tak není. No naprostá krása žít v tomhle stavu. Je mi jasné, že se tu někdo ozve: "No tak proč to nezměníš?" Ano, to zní moc hezky, ale myšlení není jak počítačový program. Tam nemáte možnost přeinstalovat a vylepšit, kdy se vám při rychlosti mrknutí oka změní pohled. Takže je to o postupném snažení se a stavění se výzvám čelem.

Mojí výzvou bylo si zde udělat album. Sranda započala při prvním pokusu. Udělal jsem fotku a chtěl ji přidat. Nahrávám ji. Najednou čtu! Pro vytvoření alba, je třeba přidat ještě dalších 5 fotek. No to si děláš prdel! Já mám problém udělat jednu fotku sám sebe, natož dohromady šest! Takže první pokus o přidání alba selhal. Já to však nehodlal vzdát. Proto jsem postupně přemýšlel, jak by šly vytvořit i ty zbylé fotky. Věděl jsem, kde je moje hranice, co jsem ochoten ještě publikovat a co ne. To je celkem problém, možností nebylo moc. Přesto se mi podařilo vymyslet jak by to šlo nafotit.

Nastal ten den. Nervózně jsem se postavil před zrcadlo, sundal triko a sundal kraťasy. Tohle focení nebylo zas tak hrozné. Ta pravá výzva nastala, kdy šly dolů i trenky. Přesto že jsem věděl, že můj penis nebude vidět přímo na té fotce, měl jsem svíravý pocit. Můj vnitřní hlas řval ze všech sil, že tohle dělat nemusím. Já to věděl, že to nemusím dělat, ale já to potřeboval udělat. Byla to výzva, jak překonat stud sám ze sebe, z toho jak vypadám. A zda to pomohlo? Já si myslím že ano. Tvrdit o sobě že jsem krásný sice nebudu, ale dokážu přijmout to, že jsem takový jaký jsem. Tohle jsem já - Zajdík!