Kufřík vzpomínek

Když jsem byla malá holka, zeptala jsem se svého tatínka,
“Co je to vlastně ten internet, tati?”

Bylo to pro mě něco nepochopitelného a neuchopitelného. Nechápala jsem, jak je možné, že napíše na klávesnici nějaké slovo, pak ťukne na jinou klávesu a na monitoru jsou téměř okamžitě odkazy na to konkrétní slovo.
Tatínka jsem si, kvůli jeho nadpřirozeným schopnostem vyhledávat na internetu, přiřadila do sekce - čarodějové druhé kategorie.

“Internet je jako obrovská skříň, která má tisíce šuplíčků. A v těch šuplíčkách jsou další, ještě menší, šuplíčky a v nich je strašná spousta popsaných papírů. Když píšeš na klávesnici co hledáš, probudí se Džin, který nežije v láhvi, ale v počítači. A čte si písmena, která píšeš. On ví, který šuplíček má otevřít, aby našel ten list, který ty hledáš. Najde ho a ukáže na monitor.”

“A Džin vždycky najde co hledáš? On nezapomíná kde to má hledat?”
“Ne, Džin nezapomíná.”

Byla jsem ohromená a chtěla jsem to taky. Jenže jsem nevěděla jak na to.
Za nějaký čas jsem dostala krásný červený kufřík s puntíky. Nejdříve jsem do něj ubytovala panenku Báru, ale ta hrozně zlobila a tak jsem z ní udělala dočasnou bezdomovkyni. A z kufříku se stal můj “šuplíček z internetu”. Dávala jsem si do něj své malůvky, obrázky, které se mi líbily, nebo věci, které jsem vytvořila. Když jsem se naučila psát, přibyly popsané deníky.

Dostala jsem větší kufřík, protože ten starý prostě nestačil. A začala jsem ho plnit. Už jsem se neomezovala jen na papír, ale dávala jsem do svého “šuplíčku z internetu” vše, co mi bylo drahé.
První zub, který mi vypadl, první iPhone, první podprsenku, první CDéčko, které jsem si koupila za své peníze, různé plakáty, první “sbírku” básní, kterou jsem napsala, fotky, spony do vlasů i náramky, nebo třeba prstýnek z lásky.

Pak jsem si koupila další “šuplíček z internetu.” Už je to pořádný kufr, žádný kufřík.
Už jsem velká holka a na Džina z počítače nevěřím. Ale věci, které jsou mi drahé, si ukládám stále.
A “šuplíčky z internetu” jsem přejmenovala na “Kufříky vzpomínek.”
Tu a tam si některý dám na pohovku, sednu si k němu, beru do rukou své poklady a cestuji časem.

Už mnohokrát jsem poděkovala svému otci za to, jak mi tenkrát popsal funkci internetu.
Díky tomu jsem “bohatá.”