kdeže loňské sněhy jsou...

Úvodem svého dnešního zápisku do deníčku, bych chtěla poukázat na pár historicky doložených skutečností.
Tak například, je známo, že Jiřík poznal tu pravou Zlatovlásku se zavázanýma očima z pěti kandidátek. Samozřejmě na tom měl veliký podíl prostý fakt, že už před touto zkouškou s ní Jiřík stihnul mít techtle i mechtle a také skutečnost, že Zlatovláska byla dlouhá léta vězněna ve věži.
Nebo jiný příklad, vezměme si třebas takového prince, co se šel prosekat šípkovým roštím, taky cítil že tam někde leží ukrytá kunda sto let nemytá. A jak ho to tam táhlo rovnou za nosem.

Takže já bych si dnes chtěla položit otázku - k čemu je nám mýdlo?

Kde jsou ty časy, když muž vstoupil do místnosti a všem přítomným dívkám se podlomila kolena a vzedmula hruď, jak zalapaly po čerstvém vzduchu?
Kde jsou ty časy, kdy ještě slovíčka jako ''cítím tvou blízkost'' ještě nebyla tak zprofanovaná, že ztratila na pravém významu?
Kde jsou ty krásné časy, kdy osobitost byla ještě tak hutná, že by se dala skoro krájet.
Kde jsou ty časy, kdy vás feromon zaštípal v oku tak, až vám vilně zvlhlo?

A já si odpovídám, jsou vymydlené, dočista, dočista! Sexepíl se rozpustil v nemilosrdných mýdlových bublinách. Ano, ano...

Přirozené vůně byly potlačeny, vymýceny, smyty! Byly nahrazeny umělými matoucími náhražkami. Dnes již málokdo ví, jak voní kunda, nebo jak voní penis, dnes je to samý jasmín, šeřík, mošus...
Všechny kundy a péra voní stejně, není podle čeho se orientovat ve výběru toho správného protikusu. Což vede ve svém důsledku k všeobecným zmatkům a rozvodovosti.

Ještě že si někteří staromilci uchovali zvyk neumývat si nohy, aby se vědělo kdo je tady pán tvorstva, jinak bychom se jako lidstvo už mohli jít vážně někam zahrabat.