O ženách, mužích a translidech

4.2.2023 08:49 FemmeFatale_1

“Bůh stvořil muže slabé a muže silné. Pak přišel Samuel Colt a rozdíl vyrovnal.”

“Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.”

Pak přišel plastický chirurg a vše, co bylo původně velmi dobré, změnil.

Narodila jsem se v druhé polovině devátých let minulého století.
Když jsem se vyklubala na svět, rodiče zjistili, že dítě, na které se těšili, je holka. Můj otec měl velkou radost, protože se mu splnilo přání. Chtěl mít princeznu.
Dostala jsem krásné ženské jméno a od prvního dne o mně všichni mluvili jako o ní.
Jedla jsem, pila jsem, rostla jsem a dělala všechny rozličné věci, které mimina a děti dělají. Rodiče mě oblékali do šatiček, maminka mi dělávala culičky, protože chtěla mít culíkatou holčičku, kupovala mi holčičí hračky, opravovala mě, když jsem se učila mluvit a popletla jsem rody. Hrála jsem si s panenkami, měla jsem kuchyňku, (možná to je důvod proč se dnes kuchyni vyhýbám) malovala jsem obrázky, které holky malují.
Později jsem četla knihy pro holky, prostě dělala holčičí věci.
Celý můj život byl o tom, že jsem holka. Tatínek mi dopřával věci, které mamča jen velmi nerada viděla. Kam až mi paměť sahá, pamatuji si, že se mnou otec jednal jako se sobě rovnou a směřoval mě k zodpovědnosti a rozhodnosti.
Předal mi lásku ke knihám, hudbě a naučil mě mít postoj a nebát se ho říkat.

Když jsem povyrostla, zkoušela jsem chodit v mamčino botách, (málem jsem se v nich přerazila.) :) Zkoušela jsem se malovat jako mamča, nebo jsem se těšila na to, až budu nosit podprsenku. Jako mamča.
Rostla jsem a rostla, měnila jsem se z holčičky na slečnu. Narostla mi prsa, přišla první menstruace a mamčino poznání, že už nejsem holčička, což oplakala.
A žila jsem dál svůj život už slečny, později dospělé ženy.

Jsem si jistá, že když se narodí kluk, rodiče ho vychovávají jako kluka. Jak taky jinak, že?
Jednají s ním jako s klukem, dostává hračky jako kluk, oblékají ho jako kluka a jeho život se točí kolem toho, že je to kluk.
Rodiče mu vysvětlují, že je silnější než holky a tak by je měl chránit. Na což on odpoví, že holky jsou vadný a při první příležitosti zatahá holku za culík.
Když povyrostle, začne se o holky zajímat. Ne, že by holky přestaly být vadný, ale přeci jen je to kluk, že. (Ne, že by si většina holek nemyslela o klucích to samé :))
Když povyrostle ještě více, zjistí, že se holky objevují v jeho snech a že to není úplně marný. :) (což mají většinou i holky vůči klukům)

Přestože nejsem nijak stará, vnímám, že se ve společnosti často skloňuje označení transsexuál. Mám pocit, že je to tím dál tím častěji a vnímám až agresivní tlak na společnost, aby přijala fakt, že nejenže tu transsexuálové jsou, ale že jde o jakousi normu.

Každý snad četl nějaký příběh trans člověka, který líčil, že se narodil jako nějaké pohlaví, žel v jiném těle.
Nevím jak vy, ale tohleto tvrzení já nechápu. Neumím se vžít do pocitů někoho kdo tvrdí, že žije v cizím těle.
Považuji za, přinejmenším, zvláštní, že jde většinou o muže, kteří tvrdí, že jsou ženy ve špatném těle.
Nemám tušení kde se to v nich vzalo. A předpokládám, že se jejich život do určité doby točil kolem toho, že jsou to kluci, později muži. Každý s nimi tak jednal a každý očekával, že tak budou jednat oni. Nakonec, co taky jiného?

Jak vidno, děje se to. Ženy jsou zakleté v mužském těle, které nenávidí, muži jsou zakleté v ženském těle, ke kterému mají obdobný postoj.
Ok, byť tomu úplně nerozumím, respektuji.

Po různých vyšetřeních, po snad pečlivém uvážení (protože tady už končí veškerá legrace), se odborníci shodnou, že se jedná o tento smolný omyl přírody, která neuvážlivě přidělila opačná těla, přichází na řadu hormony a později (v některých případech) plastický chirurg, který má vše napravit.
Má napravit to, co bylo do určité doby shledáno jako velmi dobré.

A máme na světě novou ženu, případně nového muže.
Ne, že by měla nová žena jiné tělo. Ona má stále to stejné jako při narození. Jen je hormonálně upravené a pokud přišel na řadu i chirurg, a vykonal dobrou práci, tělo je i částečně upravené. Je nutno podotknout, že jen částečně. Protože ženský pohlavní orgán může nějak vypadat, ale neznamená to, že plnohodnotně funguje. (To samé se týká mužského)

A nastává společenské dilema.
Jsou nové ženy skutečné ženy?
Měly by chodit do sprch, toalet a jiných prostor, kde jsou ženy nahé, nebo by měla společnost budovat další oddělené sociální zařízení? Zvláště ty, které neprodělaly změnu pohlaví, pouze tu hormonální?
Měly by nové ženy sportovat v kategorii žen, nebo by měla vzniknout další kategorie?

Stává se, že ty nové ženy poučují ženy o tom, co to znamená být žena.
Mají vůbec na něco takového morální právo? Neměly náhodou ty nové ženy, do jisté doby, výchovu a status muže? (Drtivá část těla jim zůstala)

Líbí se mi postoj k této věci J.K Rowling.
„Lidé, kteří menstruují? Mám pocit, že pro ně dřív existoval název.“
S tímto výrokem lze jen souhlasit. Protože pokud menstruuje trans muž, znamená to, že jde o ženu bez prsou.
Myslím, že dotyčnou dámu nelze nařknout z nějakého pošlapávání práv menšin.
Paní Rowling podporuje práva gayů a leseb, ale také tvrdí, že trans ženy jsou muži v šatech.
Říká to bez jakékoli hany. Jen pojmenovává skutečnost.
A je dobře, že to dělá.

Že jde o transfobii? Neřekla bych.
Pravda totiž není nikdy fobie, ale z pravdy se fobie může stát.