Když je krása vše co má...

Jedno dlouhodobé pozorovaní, které svým způsobem je i trochu smutné. V mém okolí se vyskytovali osoby, které svým životem, abych byl přesnější, tak jen některými jeho aspekty. Procházeli díky svému hezkému vzhledu. Přidám ještě vsuvku, že dělám s lidmi osobní rozvojové konzultace a několikrát to bylo i hlavním tématem. Jak se vyrovnat s frustrací, že krása pominula a okolí na ni již nereaguje. A dotyčná osoba, ale nic jiného nemá. Díky tomu, že celý život všeho dosahovala jen svojí vyzývavostí a tím, že se na ni lidé chtěli dívat. Nerozvíjeli tito lidé často, žádnou jinou dovednost. Nějaké komunikační dovednosti, nějaký konkrétní obor, charisma atd. Ve chvíli pominutí krásy jsou ztraceni a věřte, že pro takové lidi je to psychicky dost těžké, protože nejsou zvyklí od světa na „normální“ přístup. Jsem zvědavý, kolik dnešních slečen z onlyfans atd. myslí i na „zadní vrátka“ a učí se i jiné věci než, jen ukazovat své tělo, aby mohli, přeskočit do jiného oboru a necítili potom tu frustraci ze ztráty povrchního zájmu. Samozřejmě rád se podívám na líbivého člověka, jako každý. Věřím ale, že je rozumné mít vždy širší záběr a přesah toho co umím a můžu využít.