Dnes jsem četla zase zajímavý text:
Ženy mají rády muže, kteří vědí, co chtějí...
Muže, kteří nepoužívají "ale" nebo "možná"...
Nechtějí to "velké dítě", o které se musí starat, ani "otce", aby jim říkal, co mají dělat...
Mají rády ty muže, kteří dokáží žít sice bez nich, ale nechtějí...
Nechtějí prince ve zbroji, protože nemusí být zachráněné, už dávno totiž z té věže vyšly samotné a dokonce se spřátelily se všemi draky...
Mají rády muže, kteří mají nejen mozek, ale také vědí, jak ho používat... Takové muže, kteří jsou pro ně výzvou...
Žádná žena nechce muže, kterého by mohla mít každá jiná...
Nechtějí být ani hračkou v jejich rukách a jedinou věcí, kterou jim dokáží dát je nejistota...
Ženy jsou už unavené vzájemnými boji s muži...
Vědí, že ten boj za to nestojí, protože ony velmi dobře vědí, co chtějí a nemusí to nikomu dokazovat...
Tedy většina z žen, které zakusily mnohé a vždy z toho vyšly jako hrdé královny, nikoliv jako zhrzené princezny...
Nechtějí muže, kteří si myslí, že se o ně musí starat, protože ony nejsou verzí jejich matek...
Muži mají také dvě ruce, když potřebují něco, nic se nestane, když si některé věci udělají sami...
A tak mě u toho čtení napadlo, že dnešní muži (tedy ne všichni, jsou i výjimky - muži s velkým M, tím nemyslím velké mužství jakože penis😜) jsou zvláštní bytosti.
Z osobních zkušeností tady na amatérech, ale i v životě mi připadá, že častý příklad dnešního muže je samostatný, soběstačný tvor, kterému sice velmi chybí žena, ale je natolik spokojen s volností, kterou má, že by ženu rád jen občas. Když má náladu.
Jak řekl jeden z mých přátel, některý muž má ženu jako televizi. Zapne a vypne ji kdykoliv má chuť, náladu a čas. (Samozřejmě se tak může stát i v opačném případě, s ženou.)
Představte si situaci… komunikujete s člověkem, jen virtuálně. Píšete. Vše super. Sednete si. Za pár měsíců mnohdy i let si uvědomujete, jak moc se k sobě hodíte. Myšlenka na osobní setkání se vznáší nad všemi těmi písmenky. Pomalu domluvíte schůzku… ze které na poslední chvíli sejde, ten druhý dostane strach. Uvažujete, jaké důvody ho k tomu vedou.
1.Vypadá jinak než na fotkách, co vám poslal/a.
2. Je ve skutečnosti mnohem starší nebo mladší.
3. Bojí se skutečného vztahu.
4. Má rodinu o které vám neřekl/a.
5. Je škaredý/á. :))))
6. Celkově není vše co vám řekl/a pravda.
7. Nevěří si.
8. Nestojí mu.🙈
Má cenu se vůbec virtuálně seznamovat? Stojí to za to zklamání?
Máte zkušenosti s online seznámením???
Komentáře uživatelů
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

K poslední části blogu bych si dovolil vlastní myšlenku... Domnívám se, že i když má žena z muže pocit, že se chce sejít, muž to třeba i napíše (žena neporovná souvislosti ), tak ve skutečnosti muž o setkání nestojí. Stojí pouze o tu virtuální pozornost, akorát to žena z nějakých důvodů nebyla schopna poznat, což je tedy zase trochu jiný problém ..
Souhlasím, hezky vystiženo. Koukat se do krámu chodí jen blázen.

Možná se bojí, že doma ji tak nenaladí nebo že nebude pasovat do toho bytu/domu

Tak to ti závidím, chlap, který tě přijme se všemi úchylkami je zázrak. Vědět, že mu můžeš říct vše.


To jsem zažila jen jednou… ovšem byl tam jiný háček.
A co se týče virtuálního zkrášlování se, to nedělám, on snad taky neee, netušim




Partnera jsem před čtyřmi lety poznala tady, asi po čtyřech dnech jsme se domluvili na sex a ač jsme oba naprosto a ve všem rozdílní, jak jen dva lidé mohou být, právě v sexu jsme si sedli tak, že nás to nesmírně sblížilo - žít s hromadou perverzí je docela složitý, člověk se bojí někomu otevřít, je zvyklý na opovržení a znechucení, když konečně narazí na někoho, kdo ho akceptuje a ještě je z toho všeho nadšen, je to jako být poprvé v životě sama sebou. Kdybych s poznáváním otálela, nikdy bychom se nesetkali.
