nechci být barbína

Dnes jsem se šla projít na záchod, jako každé ráno, cesta vede koupelnou, kde je na mne nastražena past, v podobě velikého zrcadla, o rozměrech asi metr a půl na metr a půl.
Každé ráno si říkám že se tam nepodívám a stejně tam každé ráno civím.

A dnes jsem na to přišla! Došlo mi, jaká je to výhoda, být hnusná.

Krasavice mají podle mne hrozně těžký život. Už jen to vědomí, že si mohou, ba dokonce musí! vybírat, je musí hrozně omezovat v běžném životě.
Neumím si představit tu hrůzu, když se jim pořád někdo nabízí a ony se musí tím vším probírat a zvažovat, komu projeví svou náklonnost a komu ne.
A co ti, které chce odmítnout? Jak jim takovou nepěknou zprávu sdělit s největší opatrností, aby neranila?

No, řeknu vám, teda vůbec jim to nezávidím.

Já jsem si právě dnes řekla, že jsem tohohle trápení ušetřena, že nemusím neustále přijímat nějaké nabídky, ale můžu se s klidným svědomím spokojit s tím, co se mi náhodou přimotá do cesty a neuteče, nemusím být stále ve střehu, protože se to neděje nijak často.

Řekněme, že když se to už někdy stane, zaplaví mne vlna neskonalé čisté radosti. Nemusím se tomu bránit a podnikat různé úhybné manévry, vyřazovat a třídit, protože prostě není co.

Je to pro mne hodně osvobozující zjištění. Díky za každé nové ráno :-)