Míchat či nemíchat?

Vzhledem k tomu, že se nám tady rozmohl jeden nešvar- nemáš blog nekomentuj, tak musím přispět svou kapkou do mlýna i já. Abych teda mohla dále číst a komentovat bez pocitu viny.

Nyní se vracím k otázce míchat či nemíchat …

Mám na mysli krupicovou kaši. Pro mnohé z nás je to jídlo dětství, zbožňovali jsme ji jako malí a s chutí si ji dáme i dnes. Teda já určitě. Navíc co si budeme, mléko a krupice je doma vždy. Každopádně s kaší přichází velké dilema, které dělí lidi na dva tábory. Ten jeden říká nikdy nemíchat, druhý je naopak přesvědčeni o nutnosti míchání.

Minulý týden jsem měla střetko s mou kamarádkou, která se mi rozpovídala o začínající lásce, poznali se přes internet. Psali si velmi dlouho. Od první zprávy uběhlo přes půl roku. Proběhlo nějaké to randíčko a byla přesvědčena, že on je ten pravý. Říkala, že v momentě, kdy se jejich rty spojily, tak věděla, že to je ten, na kterého celou dobu čekala a popsala mi nejhezčí polibek v životě. Řekla mi o sexuální energii, která je mezi nimi a že se to vyplatilo na něj počkat. Byla si jistá. Koncem týdne měli svůj vztah posunout na nejvyšší metu a měl u ní přespat. Jako dobrá kamarádka jsem si řekla, že ji zavolám a vyzjistím, jak to tedy dopadlo. Dle mých výpočtů mohl být ještě u ní, ale co, v nejhorším mi to nezvedne. Telefon zvoní a už se zdravíme. Nedočkavě se tedy ptám na její novou lásku. V tom mě zastaví a říká:“ Karol, to byl hrozný debil. Už je pryč.“. Hned mě napadlo, že byl určitě ženatý nebo něco takového. Říkám ji, že mě to moc mrzí a vyptávám, co se tedy stalo, když v tom jsem oněměla … „Nic se nestalo, ale to prase si míchá krupicovou kaši. Se mi z něj úplně zvedl žaludek, kdybys to viděla jak se v tom matlal debbil jeden. Tak jsem mu pak řekla ať jde, že to nemá smysl.“

Musela jsem to vstřebat. Říkám si, kde je ta hranice snesitelnosti, co je v pořádku a co nám vadí natolik, že obětujeme ten nejhezčí polibek v životě.

Mimochodem jak jste na tom vy? Mícháte?