zasouváte?

Že okouzlujeme, svádíme, lákáme, vábíme, to je stará vesta.

Ani se to nemusíme učit, stačí se jít podívat kamkoliv na pískoviště a vidíme, jak dokáže holčička zamotat chlapečkovi hlavu, jen pro hezkou bábovičku. Takže tohle máme zmáknutý.

Co mi ale není jasný, jak je to, když teda pak my holky vyrosteme, vyloupnou se z nás ty labutě, a přijde k tomu šukání.

Já třeba, když jsem svému prvnímu chlapci odevzdávala věneček, moc aktivně jsem se toho ani neúčastnila.
Jako byla jsem až přeaktivní, ale jen do toho bodu, kdy už fakt došlo na věc.
Prostě si tam to péro musel strčit sám, bez mé pomoci.
Bylo to pro mě neprobádané, doslova panenské území a tak jsem to nechala celý na něm.
Převzala jsem na sebe, pro ten moment, roli pokusného králíka, než že bych byla vášní bez sebe.

Časem jsem poznala že jsou muži různí. Některý si pomoci nechal, což bylo pro mě samotnou lepší, protože, někdy, když jsem se iniciativy neujala sama hned, měla jsem občas pocit že si chce tu cestičku tam najít sám, tak po delší době, kdy se mi neúnavně snažil vyvrtat ptákem díru v oblasti, mezi stehnem a kundou, tak mě trochu přecházela chuť na cokoliv.
Prostě to nebylo dobrý. Možná si i myslel že šuká. Nešukal a nebylo to dobrý :)
Nebylo to dobrý pro něj, protože většinou se další pokus už nekonal.

Tak jsem zase přišla s otázkou.
Myslím že bych už si konečně zasloužila vědět, jestli se to stává jenom mně, že narazím na takové jelito, nebo jestli je to běžný jev a jak se s tím vy sami vypořádáváte, pokud se vám to někdy stane?
Samozřejmě že mne zajímá i pohled mužů. Co vám jde hlavou, když se nemůžete trefit?