Ale vedle taky píchaj!

Tak častokrát mě nachytali a nebo aspoň vyrušili při sexu, až já tomu před nejvyšším na nebi, na kterýho jsem nevěřil, začal říkat píchání.
Ale Fakt, no jako ty vole, seslal mi takovejch znamení na místech, kde běžně nikdo není, až se já jednoho dne fakt zamyslel, ať se to teda nerýmuje.

Tak třeba v práci jo, funguju v terénu roky roky, takže je jasný, že mám ty naše místa dokonale zmapovaný a zároveň vim, kdo kdy může a nemůže dorazit, vyskytnout se atd. No ale stejně, prostě industriálním místem vzrušená holka si plivla do dlaně, rychle se promázla a jakmile já vytáhnul ptáka, dorazila sekurita a jako dobrý den pane a ještě si znuděný kokoti chtěli povídat. Jako za celý roky nic, nikdy jsem je neviděl a prostě nic a teď kurva jednou a tohle. Nemožný. A jé vy tu máte kamarádku... Boha jeho.

Nebo jindy, pro změnu v přírodě. Člověk se nechá vtáhnout do skalnatých lesů, šplhá, lopotí se. Teď celou dobu je v závěsu, protože se před ním natřásá ta úžasná prdelka a on ví, že ona to do ní chce. Jenže on jsem já a táhne mě na klidné místo, kde se už tolikrát nechala od jinejch projíždět. Tam jí teď lížu zezadu, připravuju prdelku a jak už mám ptáka v ruce a pomalu se tam tlačím, tak najednou křupne klacek, nebo pitomá větev a vidim kluka se skejtem, co klidně čumí na mé snažení. Začal jsem ječet a mečet, jak nějakej kozel od skalní kozy. Jenže prdel se nestáhla jen jemu a já už byl pro dnešek jen venku, tedy v té vnější prdeli chcete-li.

A tohle další, je moje chmurná lahůdka. Je tak lahodná, že ji ani nechci vyprávět. Ale není tajná, protože tohle mám dodnes na triku. Lesby mě nachytaly, jak nepíchám jejich spolubydlící a povídáme si. Nachytaly mě na místě, kde přede mnou bylo více známejch, kteří si možná bez keců zapíchali. Ale jakmile tam ty lesby viděly mě, zařídily u pronajímatelky vyhození mé kamarádky. Což zasáhlo hlavně její osud, můj a tak trochu nás všech, co se tak spolu bavíme u piva.
Dodnes jak jedu okolo, říkám si tiše... Lesbické doupě, kundí dům, hmm serete mě ani nevíte. Nakonec od té doby, se o mně (s nadsázkou?) traduje... „Víte Michal je strašně hodnej kluk, ale nikdy si ho prosím neberte domů, jinak přijdete o bydlení.“

Prostě čtyřku bych viděl jako schůdnou možnost si zašukat. Snad to bylo vícekrát, ale mám jen jednu vzpomínku, kdy jsme si venku bez vyrušení zašukali. Ale teď, dalším trapasem, bych blog ukončil. Tohle bylo v autě na zadních sedačkách, tentokrát na odlehlém místě, které je tím údajně známé. A už jsme si to pěkně užívali. Rozhodně to bylo v nejlepším, oba zpocení udýchaní těsně před vyvrcholením, tekla mi všude kolem kořene penisu a pod zadkem měl totální záplavu. Když najednou švestky za oknem, jedné bylo očividně trapně a druhá na nás neochotně ťukala. Sice se omlouvali, že na udání, ale já už byl úplně vyřízenej, naprosto nepříčetnej. A začal píčovat...

„Že příště píchání už jedině doma, ale že to stejně není jistý, že se nějakej vochomejt stejně nachomejtne! Třeba nás totiž budou chtít vystěhovat! Tohle už znám, takže jedině zamknout, vyrvat ze zdi zvonek a vypnout vodu, elektriku, plyn, aby nám snad ještě něco neprasklo! A jako potom teda, bych si i snad mohl zapíchat a taky si to užiju! Celej den budu vrzat a vrzat!“
A jak tam ty ostří hoši stáli a poslouchali moje nasrání, došlo mi, že vedle pořád spokojeně píchaj a naplnila mě taková závist, že jsem se stal kazišukem sám. Ptám se jich potom, proč mě vlastně vůbec poslouchaj, když je kolem ještě spousta práce! Podívejte se, támhle v dálce auto a vedle kousek od nich se taky píchá! A oni jako že ví. A tady vedle nás, za těmi stromy, to taky víte jo? A že ne a tak říkám, no tak šup šup, než se vycáká a ujede! Smějou se, usedaj zapínaj majáky a já se tam onoho dne, ve svitu modrých blesků zahleděl do té vystrčené nebeské prdele a pravil...

„Víš, všichni pro mě příčetní v tebe nevěří, ale já už o tobě vím. Záměrně totiž vytváříš takový prostředí, abych si nezapíchal! Zasedl sis na mě ty sráči co? Přesně, vidím ti totiž do hlavy, ale víš ty blbe, jak do ní budu odteď koukat? Skrze tvou ucintanou prdel! Uvidim všechny ty hnoje které v tom hnojníku připravuješ, ještě než je vyvrhneš na světlo.
A pamatuj sleduju tě, jsem tady!

Přítelka nechápala, ukazovala si na čelo, že mi jako jeblo.
Já koukal do nebe a stejně jak De Niro, si fakáčem a ukazovákem mířil střídavě do očí a zpátky do nebe. A pořád opakoval... „Sleduju tě a pamatuj, já nezapomenu.“