Pětiletky u kafe

Tak mě kolikrát napadlo, pozvat nějakou z amatérek na kafe, nebo na víno a jídlo cokoliv. No ale řikám si, aby to pro mě nebylo natolik votravný, že bych votrávil i samotnou amatérku.

Cítil bych se blbě, blbá empatie, jako kdyby ode mě odešla s horší náladou a rozladěná? Tak to by mě mrzelo. A tak mě inspirovala má první dívka, jak vše udělat minimálně nevšedním i potencionálně uvolňujícím. Protože ona si ke mně beze strachu dovolí to, co k žádnému jinému. Vyloženě mě s takovou chutí slovně dokope do hroudy hoven, až se pak jen zhluboka nadechne a při výdechu s úsměvem dodá... „Ty vole to se mi ulevilo, tohle mi chybí, občas tohle potřebuju. Jinak bych se zpátky nemohla vrátit.“ Pořád se v klubku směju a říkám jí vidíš to, vidíš. Emoce prostě musí ven, jinak se v nich utopíme.

A tak to prostě chodí. Ještě mě inspirovaly ty pětiletky, protože to je pořád dokola. Už tenkrát se mi smál cable guy, co mi tahal internet do přechodného bydlení, že jsme to jako taky zabalili po pěti letech? A že ať jsem úplně v klidu, že je to u všech stejný, jednou čtyři, jednou tři, pak zase šest, potom pět a měl ten kokot pravdu, teď tohle po čase vidím i u ostatních. A Sedí to jak prdel na hrnec. Nakonec tohle je dávno dokázaný, prostě jako druh nejsme monogamní a chtěj nechtěj, jednou se jinde zase utopíme vášní a zahodíme naše minulé. Jedině snad možná rozum hele, snad ten by mohl tohle změnit, kdyby se teda chtělo, ale to se předem neví.

A tak mě napadlo, přeskočit tyhle pětiletky a jít na naše poslední kafe a prostě si to tam s nějakou po letech vyřikat. :D Gradaci výkřiků a vulgárních urážek, bych nechal na dotyčné a jen se přizpůsobil. Jestli mě poleje vínem, nebo hodí žrádlo na hlavu, by opět bylo jen na oné účastnici terapie. Já tohle z profesního hlediska nebudu opětovat. Zůstávám pouze u vulgarit a efektního rozšlapání vlastních osobních věcí.

Žádnou bych do toho vyloženě nenutil, ale kdyby náhodou nějaká chtěla, tak jsem pořád tady. Lze to brát i jako trénink nanečisto, než se do toho doma pořádně opře. Já bych začal velice tiše, ale hned zpříma a bral jen lehké ohledy.

Načrtnu možnou situaci...
Začnu ahoj, to koukám že sis udělala čas, tak fajn.
Dej si teda co chčeš no, ale cálovat jako zase nebudu. Bejvávalo.
Ty třeba, že od prázdný nuly nic cálovat nepotřebuješ, ať si to schovám pro kurvy.
A já že si schovej ohledy, že dle tvýho výrazu, to stejně vidim na flašku vína.
Takže se tak jako tak vysypu.
Třeba pak hodíš oči v sloup a zeptáš se, proč jsi sem vůbec lezla?
Když je to pořád stejný a já se nikdy nezměním!
A já jaký čekáš, že to asi bude, když jsem tě nikdy nezajímal?
Pro všechny ses utrhla, ale pro mě všechno odměřila, snad abych se udusil!
A ty, že už teda aspoň vim, jaký je věčně hulit mýho pošahanýho ptáka!
A ke konci bych dodal, že se radši poslat do prdele hned, než ztratit dalších pár let.
Beze slov? Tak na to vem jed...
So Lonely