Ze světa shoppingu ..

No musím se podělit.. Kdo z Vás věděl, že když položíte banány do Vozíku špičkami nahoru jako muž, tak hledáte někoho na šuk ? NTVL
Byl jsem s papírama u účetních, sedám do auta a volá mi asistentka, jestli bych se nestavil v obchodě a nekoupil nějaké pohoštění, odpoledne má dorazit nějaká návštěva a ona to nestíhá, protože se zasekla na úřadě s podáním, že tam není kdo by jí ho vzal, že jsou na obědě a že bude mít zpoždění, protože na úřadě opravují kantýnu a musí jezdit na oběd jinam.
OK.. Jedu do Billy, beru košík, lupnu tam nějaký jablka, pomeranče a banány, minerálky, limonády, jdu dál, mám hovor a všímám si jedné takové dámy, co je vcelku vyzývavě oblečená na svůj věk, ale nějak tomu nedávám váhu, protože je to mimo můj záběr, jenom se na ní taky usměju, když se setkaly naše pohledy a jdu po svém. Stavuju se ještě pro nějaké snacky a všímám si, že mě už od ovoce stíhá i s vozíkem a člověk má takovej ten pocit, jako když ho někdo sleduje.. Culí se na mě, usměju se znovu a přemýšlím, kdo to je.. Občas se mi stává, že někoho potkám, ale nepoznávám, kdysi jsem takhle potkal třídní, která se ke mě hlásila a já jí nepoznal, ale jinak mám klid, teda vlastně párkrát se mi v krámě stalo, že mě nějaká takhle stopovala a chtěla něco podat, nebo poradit, ale byl jsem asi moc zabranej do sebe. Jestli jsem měl banány naopak v košíku nevím, napamatuju se.
Dáma přichází a bere ze svého košíku tácek s broskvema a dává ho vedle banánů do mého košíku. Nechápu, koukám na ní, vůbec nevím co se děje, dáma se culí jak cukrovar, stoupne si blíž a řekne: Sluší Vám to, nezajdeme ke mě na kafe? Rychle zpytuju svědomí, odkud jí znám, ale nic mě nenapadá, po víkendu jsem řádně vyblblej, není můj typ a tak se ptám: Proč bychom měli? Známe se? 
"Můžeme se třeba seznámit.." Odpovídá.
Si říkám, no ty vole, co to jako má bejt? To mám na čele napsaný že jsem Gigollo, nebo co? WTH? Skrytá kamera? Rozhlížím se.
Proč si myslíte, že bych se s Vámi chtěl seznamovat prosím Vás? To Vám mám jako koupit ty broskve? Já teď stejně nemůžu.. Proč já? Začínají mě napadat nové a nové otázky. 
Ona se pořád usmívá a řekne: “Promiňte myslela jsem, že jste ty banány dal naopak, protože hledáte společnost.”
Kouknu na ní, na košík, na ní, asi jsem se musel tvářit dost zmateně, nic nechápu a paní pokračuje.. “Odjakživa, když si dá samotný chlap banány do košíku špičkami nahoru, tak je single a hledá společnost.”
Netuším, neznám, nevím, pořád poslouchám, co z ní ještě vypadne..
“Promiňte, nechtěla jsem Vás obtěžovat” natahuje se pro broskve do vozíku. Nějak mi to dochází a říkám: Nechte mi je tam, prosím a děkuju za informaci, tohle jsem nevěděl.. Třeba to příště klapne.. Nashle..
Věděli jste to ? Jako jo, je jaro, už to došlo i mě.. ale na tohle jsem nebyl ready..