A nemyslím tím případ matky, která obvinila školu ze šíření pornografie, protože při výuce renesance ukázala sochu Davida. Mám na mysli umělce, jejichž výtvory byly nebo jsou označeny za pornografii a vzbuzují kontroverzi ve společnosti. Zajímavý je přístup galerií. Obvykle tato díla schovávají za závěsy nebo je koncentrují v malých místnostech důrazně upozorňující na sexuální obsah. Ne všechny. Byla jsem na vystavě, kde robotičtí penisy bloudily v ohrádce pod dozorem několika obrovských, různě vybarvených vagín, mezi kterými se krčily drobně vypadající parodie na ptáky. To je jiná kapitola.
Kamarádka miluje horory a vytáhla mě na výstavu jednoho z nejznámnějších tvůrců příšer. Vzpomínám si, jak jsem se před 40 lety klepala a lekala u jeho hrozivého xenomorfa, nicméně jeho další umělecké aktivity šly zcela mimo mě. Najednou jsem se ocitla v prostoru a čase, který mě vtáhl do světa erotiky, vzrušení, strachu, morbidnosti, krásy, hrůzy, nadpřirozenosti, fóbií, mechaniky, souměrnosti, ladnosti..... A umožnil mi vidět věci a svět očima génia a vizionáře.
S neskrývaným úžasem jsem pokračovala dál až k obrazu, který ukazuje 10 zásunů, chcete-li coitů, uspořádaných do tří řad 3-4-3. Představuju si, jak trojice zasouvají a čtveřice vysouvá. Zásun-Výsun-Zásun! Žadná umělecká choreografie! Kdepak! Jako biomechanický stroj. Tam! Ven! Tam! Samozřejmě jsem u obrazu zaslechla klasickou hlášku: "To byl tenkrát takový mejdan, že buď rád, že neštěkáš."
Vůbec má tahle Krajina penisů zajímavou historii. Byla namalována v 70. letech a v polovině 80. její reprodukci použila kapela jako plakát k LP. Sice k ní dávala cedulku, že to není prasárna ale umělecká reprodukce obrazu. Bylo jim to prd platné. Zpěváka skupiny zažalovala jedna matka za šíření pornografie, skupina se rozpadla a umělec na protest, že není žádný pornografický mazal, vrátil sošku.
Když jsem se na obraz dívala, ani trochu jsem se té matce nedivila. Najít něco podobného ta má v pokoji v roce 1985, okamžitě by plakát skončil v kamnech. V kamnech! Ne v koši! Aby ho otec nahodou nevytáhl a neschoval v dílně na pozdější inspiraci. Abychom si nemysleli, že jen za oceánem tuto reprodukce považovali za pornografii, stalo se to také u nás po jejím otisknutí na obálce časopisu. Umění-neumění! Časopis byl obviněn ze šíření pornografie.
Lidé jsou různí a vnímají věci různě. Třeba takový, obyčejný kuka vůz na kulaté, plechové popelnice. Prohlédli jste si ho pořádně? Jeho zadek? Tu pasáž? Ten průchod? Ta rezavá, ušpiněná škvíra, která tady visela na zdi a ve filmu "Umění v pohybu" hraje všemi barvami, až nakonec rozkvete do nádherné lákající pochvy s otvírajícími se pysky. A mohla bych pokračovat dál....
Nemá smysl se o výstavě rozepisovat. Game over! Za sebe osobně musím říct, že to byla jedna z nejlepších výstav, kterou jsem kdy viděla. Fantasticky nainastalovaná, nasvícená, s výbornými doprovodnými filmy. Prostě top! Lituji, že jsem nebyla na komentované prohlídce, bývají skvělé.
Abych to svoje plácání o umění a pornografii nějak uzavřela. Jak mají amatéři vědět, že jejich profilovka a galerky jsou fujtajblová pornografie, když pomyslný, zatažený závěs varující před sexuálním obsahem, odhrnuji již pouhou registrací v Modrém světě. A najednou?
Překvapení!
Ku*dy, kozy, ptáci, zadky, trčící bradavky, zásuny všude, kam se podívám, skoro jako na některých vystavených obrazech....
PS: Jeho muzeum a bar chci vidět na vlastní oči!