Básník

Mám trochu pocit, že se sem moje úvaha nehodí, ale tak nějak očekávám, že tento server snese hodně. Tak proč ne moje psaní.
Proč jsem ten blog nazval tím poetickým výrazem se pokusím postupně vysvětlit.
Mám teď více volného času, tak se snažím obohatit své zhyralé tělo, ale hlavně mysl trochou kultury. Začal jsem číst. A když se jedná o literaturu, proč nezačít u někoho, kdo je citován téměř ve všech jazycích světa a kdo sepsal tolik děl, že jiní jen tiše závidí. Nechci jmenovat, protože modří již jistě vědí.
Ale chci to trochu popsat z jiného úhlu. Vnímání světa za písmenky v knize je velmi podobné světu tady, leč trubci tady podlehli už pouze své základní funkci a snaží se o spáření s královnou, která už třeba dávno nemá ani korunu, ale oni lstí a sladkou mluvou dostanou dotyčnou, kam chtějí a laciným mrdáním uspokojí svůj chtíč a vnitřní touhu po množení.
Básník naopak usiluje o svůj záznam ve více rovinách a nebrání tomu, aby čtenář byl například mužem či ženou. Ať tak či tak, svým příběhem a bohatým vyjadřováním vtáhne člověka do děje a postupně se zabydluje v duši nešťastníka tak, že v ten pravý moment dokáže tu duši zmrdat takovým způsobem, že čtenář křičí. A doslova křičí ještě!
Takový jsem měl dojem z toho dila, použitého jazyka a samozřejmě nesmrtelného příběhu a tak bych si přál jednou umět psát.
Ale možná jsem jen unesen kvalitou textu starého několik stovek let a přesto tak současného. A uspokojení bych mohl srovnat s pocitem, který mám, když strávím večer ve společnosti inteligentní ženy, která je k tomu hodně sexy, je z ní cítit touha a večer se pak v posteli protáhne o další hodiny vásně i něhy, potu a vůní dvou těl, kdy ani jeden nechce usnout a oba se těší, až se spolu ráno probudí.