Život single bez lásky a sexu

Dá se s tím někdy vůbec smířit?

Jak se smiřujete s tím, že vám třeba ujel vlak se seznámit (z mnoha důvodů - např. čekání na šťastnou náhodu setkání, nedostatek času na vztah kvůli škole, práci, překážky ve vzdálenosti, naprostý nezájem oslovených protějšků, úmrtí celoživotního partnera...) a najít tu pravou/pravého? Co vám to dělá s psychikou? Jak kompenzujete nedostatek lásky, dotyků, vášně, milování? Jak vás mrzí, když nemáte s kým budovat domov, s kým se hádat, usmiřovat, cestovat? Připouštíte si, že už nebudete mít děti (pokud je programově nechcete odjakživa), a že až posloužíte ve stáří všem členům rodiny (prarodiče,rodiče...), že o vás samotného se ve stáří nebude mít kdo postarat, že nebudete mít komu se svěřovat a zůstanete osamoceni v bytě mezi 4 stěnami/ v důchoďáku / na LDN? Pro rejpaly, není to seznamovací inzerát!
Nevím proč bych se s tím měl smiřovat. Buď to tak chci a nebo ne. Pokud ne, tak proti tomu něco udělám. Smířit se budeš muset s tím, že jednou zestárneš, zblbneš a jednou taky zemřeš. Je blbost, smiřovat se s tím, že ti ujel vlak, najít si partnerku. Nebuď zoufalec! A nebo buď, ale potom běž fňukat na eMimino.
A co když chce, dělá proto maximum a má nulový úspěch? Takoví lidé existují a není jich málo. A můžou to být lidé, kteří se chovají normálně, mají práci, jsou zodpovědní, pracují na sobě, svým vzhledem nijak negativně nevybočují? A také třeba nemají nijak vysoké nároky a dokáží se přizpůsobit, změnit svůj dosavadní život od základů, změnit i své bydlení a přestěhovat se (i když to udělá málokdo, když někde zakoření, vyrostl tam nebo se uváže hypotékou). A co jim pak tedy zbývá, než se smířit se svým osudem žít "single"? Kolik žen třeba touží po dětech. Hodně z nich si to dokáže zařídit, když teda nepřijde ten pravý třeba do 38ti, ale existují i takové, které chtějí úplnou rodinu, mít muže a vlastní děti. Jenže si musí jednoho dne přiznat, že zkrátka i kdyby se objevil jednoho dne muž, tak zakládat rodinu třeba v 45-50letech už asi nepůjde.
miluji jak každy mele tu trapnou frazi (smířit se svým osudem) žadny osud neexistuje možna tak v nějakem Lieblingsfilmu z německe produkce a nebo z nějake hollywoodske romanticke pakarny. Pokud ti něco nevychazi, tak se na to neupinej a dělej něco jineho. Smiřovat se mužeš až na smrtelne posteli.
Pakliže se neznáme, je slušností vykat, čímž projevujeme jeden druhému úctu. Pak jste vůbec nepochopil smysl zvoleného tématu, ale chápu, že vám možná psychologie mnoho neříká. A za další, každý má nějaký osud, který do určité míry může ovlivňovat svými rozhodnutími, ale pak jsou věci, s kterými nehne, ani kdyby se snažil sebevíc. Míchat do toho romantické slaďáky nemusíte, to je cílený produkt pro slabší povahy, které se uchylují k iluzi.
>palvuk< Na diskuzních fórech se běžně tyká. Vždy slušně, ale vždy tykat.
Záleží na kultuře, v našem jazyce se vyká. Tykání tu bylo za soudruhů.
hele Vy vykane žadny osud neni jsou to jen vami zvolene kroky ve všem co jste udělal a neudělal.
Doufam že tu nevytahnete boži slova a svate pismo *244* (upraveno)
Asi by vám trochu neuškodilo si zopakovat pravopis jazyka českého a také trochu si něco nastudovat o filozofii, psychologii, teologii...*4*
no na to že nejsem a nebo nežji 30 let v česku mam stale dobry pravopis *389* vžyť to řikam že tu vytahnete svate pismo a boži slovo jste ubožak ohanějici se nějakym titulem CSC *244*
*3* To nevím, co říkáte, naštěstí vás neslyším. *385* Božím slovem a Písmem svatým se tu oháníte jen vy sám, což je na těchto stránkách úsměvné, stejně tak tím titulem CSc (ještě to tak umět napsat správně *329* a vědět, co to znamená, že?). Nebojte se, žádný akademický titul nevlastním. Nahý jsem na svět přišel a nahý zase odejdu.*25*
jsi pošuk a podle tveho profilu soudim že budeš i škaredy tlustoprd a tudiž už vime proč jsi singl *389*
Tak zase za to že je škaredý nemůže. Je sice jasný že my krásní to máme na světě snažší, ale není pěkné se tím ohánět. Ti škaredí si svou vadu nejspíš dobrovolně nevybrali.
Má pravdu, soudruhu! Na netu se běžně tyká. Navíc - jestli sis nevšiml - tak tohle je web o mrdání?! "Amatéři", z fr. amateur, potažmo lat. amator/amare = milovník/milovat. Jestli chceš kecat o Platónovi, Kantovi, Nietzschem, Freudovi a Bohu, tak musíš jinam. Zdejší ansámbl je totiž takový roztomile zaostalý... *22* (upraveno)
Ne, opravdu nechci kecat o filozofech. Z hloubi duše jsem nikdy nesnášel šprtání o filozofických proudech ve škole a to ani od zdejších "zaostalých" neočekávám. Svůj příspěvek jsem směřoval schválně do rubriky "vztahy", tedy ne do "sex v přírodě", "sex doma", "swingers party"... Za tu dobu, co tu jsem, tak jsem pochopil, že za učelem sexu se tu opravdu seznámit nedá. Možná tak nějaká žena nebo pár tu někoho najít může, ale chlap těžko, pokud teda nebere vše, co má díru a narodilo se "to" bez mozku.*1* A s tím tykáním/vykáním. Když se seznamuji konkrétně s ženou, tak ji tykám, ale pokud se s někým neznám a nehodlám se s ním družit a zároveň nechci urazit, tak vykám. Přijde mi to zkrátka slušné.
Tady můžeš klidně tykat. Čože, tady je i rubrika "Vztahy"?! Tu jsem ještě nezaregistroval, asi tam budu muset někdy nahlédnout... *3* Seznamovat se s ženskou na netu?! Svatá prostato, koho myslíš, že tu najdeš?! Tady jsou jen ITčky, 120kg obludy, naivní vylízaný zlatokopky a další zamindrákovaný zoufalky... *48*
Ano, fórum má několik sekcí, ale v tom přehledu na skle se to nepozná, kam to bylo mířeno. Popravdě, skoro všechna témata jsou o hovně. Jako jediné plus hodnotím, že se tu člověk dozví, kde jsou nuda pláže a jaká je voda, což funguje lépe, než stránky k tomu určené a distancující se od sexu. Přiznám se, kdysi jsem byl naivní a myslel si, že najdu. Je to přesně tak, jak píšete, jen jsem nechtěl být hned ukamenován. Ještě dodám, že asi tu není problém se seznámit s TV, nějakým starším pánem nebo fetkou, ale příjemná, mladší a sympatická žena, zde v té záplavě ocasů, chytne psotníka*385*
Pěkně se to poslouchá Pavle, ale bohužel na úrovni na jaké se nacházíme neexistuje žádná svobodná volba, pokud by existovala tak šukám krásnou 18 a nebudu ti psát. Máme v sobě program Ego a to nás omezuje, omezuje Tě tvoje vlastní touha přijímat a bohužel příroda už odstraňuje ochranný štít a pokud si osud umane, že budeš sedět doma a do smrti si nezašukáš tak máš prostě smůlu. Existuje možnost řídit svůj osud, ale vím jen o jednom pánovi který to dokázal dožil se 100 let na ostrově Martinique a toho ženský absolutně nezajímaly. Držím ti ale palce, osobně jsem si všiml, že chlapi buď chlastaj, nebo se zabíjí jídlem a pár jich běhá nebo pracuje do noci a padne večer vyčerpáním.
Hovno osud, každý svými činy a jednáním ovlivňuje svůj život.
Žádný osud není. Jenom takový, jaký si uděláme.
S tím nemohu souhlasit. Už jen to, v jaké světové lokaci a komu se narodíte, nemůžete ovlivnit. A přitom právě to, vám ovlivní celý váš život. A to je třeba osud. Jakou cestou se pak vydáte, to je pak na vás, ale po celé dětství a dospívání a mnohdy i dospělost vás přeci jen bude ovlivnovat vaše rodina, komunita, přátelé, národ, stát...Co je například to, když vás postihne závažná a vzácná nemoc, s kterou se sice budete prát, ale na základě poznatků a statistik víte, že máte nepříliš valnou prognózu? Je to smůla nebo váš osud? Co je například to, když vás naverbují do armády a pošlou na frontu na jatka jako dobytek, jak to známe např. z 1. světové války. Máte vlastně tyto možnosti. Spáchat sebevraždu (to si určíte sám svůj osud), jít a vraždit lidi, které neznáte, avšak pravděpodobnost, že vás někdo střelí, bude 95%. Neovlivníte, kdy vás zasáhne nějaká kulka nebo šrapnel, i když se budete plazit po zemi a krýt. Buď umřete na místě nebo přežijete a po zbytek života budete mrzák, v lepším případě vám nic chybět nebude, v horším končetiny, část obličeje. Nebo se úmyslně zmrzačíte s rizikem, že to ošetřující zdravotník pozná a nahlásí vás velení a vás následně popraví nebo rovnou dezertujete s možným rizikem, že stejně dostanete oprátku. Když celou tu hrůzu přežijete ve zdraví, můžete se odvolávat na štěstí či osud nebo Boha. Takže definice osudu je velmi složitá, ale má svůj základ ve víře. A myslím, že všichni lidé v něco věří.
z vas by měl Sigmund Freud 100% nirvanu *413* melete uplne blbosti totalniho zoufalce.
Už jsem to psal vaš tzv. osud jsou jen kroky co jste udělal, nebo neudělal, pokud bych třeba bydlel někde kde davaji brontosauři dobrou noc, tak muj tzv. vaš osud řekne hele kamo zvedni kotvu a odstěhuji se, to je spravny krok, ovlivňovani rodiny na to taky nehraju, možna tak kdyby mi bylo 15 let, ale v plnoletosti no tak halo budiček neni mi 15.
>palvuk< Kámo, myslím že jsi fakt na špatném fóru. 🤨
Myslím, že jsem naprosto správně. Je to o vztazích ne? A ke vztahu patří láska, milování, seznamování, ale i nenaplněné sny a život bez partnera/partnerky a vyrovnání se s tím. Ale zatím místo konstruktivní diskuze a sdělování svých zkušeností, jsem se stal sám subjektem útočení diskutujících, přitom o mně to být nemělo. Bohužel to je prostě pod rozlišovací úroveň zdejšího osazenstva, protože jen málokdo se zdejších má mozek v hlavě a ne v rozkroku.
No, pochopils to správně, je to tu hlavně o šukání... *22*
Rozhodně je lepší žít sám, než s někým, kdo stojí za hovno!
Bože, to jsou kydy! Evidentně jsi nikdy v žádný válce nebyl, ale postiženej seš rozhodně dost. *22* Samozřejmě, že každý máme jiné výchozí podmínky a jsme ovlivněni prostředím, ve kterém žijeme, ale je do značné míry jen na tobě, zda vymrdáš s životem, nebo život s tebou! (upraveno)
Nebyl a doufám, že nebudu. To byla asociace a příklad toho, jak někdy nelze uniknout osudu. V naší době to máme o dost jednodušší a doufám, že nezažiju to, co moji pradědové. Ale ani teď nikdo nemůže tušit, jestli nenastoupí do metra, kde bude terorista se zbraní nebo chytne nějakého vira, na kterého skoná. Naopak může si svůj život nasměrovat tím, že na sobě pracuje, najde si lepší práci, změní jídelníček. Ale téma bylo, jak se popasovat s tím, když člověk nenajde partnerku, protože zkrátka nikde žádnou nezadanou a se zájmem nepotká a na seznamce je to děsné panoptikum, ale ani ty nejeví zájem (naštěstí)
Ona je víceméně každá doba stejná, protože lidi jsou furt stejní. Dřív, když ses i zmrzačenej vrátil z války, tak jsi jich měl na každkým prstě 10, protože řada chlapů se nevrátila vůbec, takže jich byl enormní nedostatek.

Tak se zaměř na zadané, co ve skrytu duše touží být být opět nezadané. *4*

Na seznamce si ty "nádhery" taky dost často jen honěj svý ego.
Řekl bych, že povahové vlastnosti lidí jsou stejné či obdobné, ale doba je úplně jiná, než před 106ti lety, kdy začala 1.WW. Co mě však samotného děsí, jak se svět změnil během mého krátkého života. Přičemž dejme tomu, že prvních 20 let bylo zhruba stejných, ačkoliv byl socialismus, pak listopadová revoluce a přišel kapitalismu, poprvé se začaly napojovat instituce na internetovou síť, podnikatelé si pořizovali několikakilové mobilní telefony. Ale ta obrovská změna nastala až tím, když internet pronikl do každé domácnosti, když prorazily sociální sítě, když se svět zglobalizoval do té míry, že ze svého domova můžu sledovat on-line, co kdo dělá na opačné straně planety. A to všechno má vliv i na chování a myšlení dnešních lidí i způsob seznamování. Před 15ti lety se ještě občas dalo očekávat, že když se podá seznamovací inzerát nebo se na nějaký odpoví, bude nějaká odezva, normálně se Ti dva domluví, setkají, pokecají a pokud tehdy nastaly symaptie, pak se to přehouplo ve vztah. Když ne, tak se šlo na další sraz nebo se podal další inzerát. Dnes je taková doba, že neodpoví nikdo na vzkaz či inzerát. Pokud ano, jeden den probíhá komunikace normálně, druhý a další dny už ani ťuk. A tak je to pořád dokola. Když náhodou dojde na setkání, pokaždé tam jsou jiná očekávání z obou stran nebo vadí to a tamto. Ale aby došlo vůbec k schůzce, musí se vynaložit neskutečné množství času do inzerování a psaní. V podstatě kolem sebe vidím to, že se lidé seznámili v pubertě a měli děti už na prahu dospělosti. Ti většinou na základce propadali, pak sotva udělali nějaký učební obor. Dnes se však mají dobře a mají dospělé děti a v brzké době už budou prarodiče. Pak tu byla skupina, která studovala na vš. Lásky ze střední se jim rozpadly, ale nějak si našli partnera do těch 25ti let. Ti, kteří neměli štěstí, tak vymetali, kde jakou zábavu, koncert, večírek, taneční, ale nic trvalého to nebývalo. Nakonec jim někdo ze známých dohodil někoho zase ze svých známých kdo hledal a kolem 30tky to dali dohromady, založili rodiny a drží jim to dodnes. A pak jsou tu Ti, kteří po 30tce zůstali sami. Upnuli se na seznamky, zkouší i seznamování v reálu, ale je to jen jeden neúspěch za druhým a na prahu 40ti let propadají beznaději a nedokáží vysvětlit rodině nebo vrstevníkům, že prostě není kde potkat tu pravou/pravého na celý život, a aby měl ten vztah nějakou budoucnost. (upraveno)
Víš kolik lidí se před těmi 100 nepodívalo dál než za humna. Na vesnici byly třeba 3 rody, který se neustále množily mezi sebou... a aby úplně nezdegenerovaly, tak občas využily služeb dohazovačky a namluvily si někoho přespolního. Svatbami se běžně spojoval majetek, šukalo se jen po tmě za účelem plození dětí... palici měli vymytou od pánbíčkářů... myslíš, že to byla nějaká idylka?! Pořád se skákalo kolem dobytka, makalo na poli v lese, na nějaký cestování nebyl čas.

Moc čumíš na pohádky! Ten život je pořád dokola... pořád je to stejnej vopruz. *22* (upraveno)
Když to tady procitame, tak si s manželem říkáme, že se ani nedivíme, že jsi singl...
Sice nejsem žádný intelektuál, jen člověk, který hodně dělá rukama, ale stejně jsem čekal, že tu bude někdo, kdo pochopí téma a třeba napíše něco rozumného. Například, že hodil všechno seznamování za hlavu a nechává tomu volný průběh. Že našel smysl života v něčem jiném, třeba v pomáhání potřebným lidem nebo, že radši žije se zvířaty a věří jim víc, než svému druhu Ostatně proč je jinak tolik žen, které nemají partnera, ale mají x psů, koní a je to pro ně celý život? Nebo, že se někdo sebral a jen tak vyšel na nějakou horu se vším, co ho tíží, procestoval půl světa, poznal x kultur, srovnal si myšlenky a přání, tužby a vrátil se domů čistou hlavou a úsměvem na tváři. Nebo, že dospěl k tomu, že musím mít rád sebe, jinak nemůžu mít rád jiné. Nebo, že si jednou stoupl na váhu a řekl si, tak a od teď budu na sobě makat, abych se cítil fajn a nevlékl ty kalhoty, které mám někde hluboko ve skříni už tolik let, protože jsem je nedopnul...
"I dělník pracující rukama si může přečísti Vergilia v originále..." *24*

1) Asi vždycky je v životě lepší netlačit příliš na pilu. Jednak to působí příliš křečovitě a potom jsi akorát víc zklamanej z případného neúspěchu (ale zase pobavíš Boha *3*).
2) Pro řadu žeskejch je snažší si pořídit čokla/králíka apod., než se starat o dítě (svého druhu). Holt, adepky na Darwinovu cenu...
3) Každý vidí smysl života a štěstí v něčem trochu jiném. Ale obecně jsou to vztahy, láska a to, že děláš, co tě baví... to bývá to, co tě naplňuje
4) Přirozeně musíš mít nejprve zdravý vztah sám k sobe, pak teprve ho budeš mít i k ostatním (upraveno)
Děkuji za jeden z mála normálních příspěvků. *4*
-Vergilia bych si já zcela jistě v originále nepřečetl. Latinu jsem měl na střední škole 2 roky a bylo to k ničemu a stejně tak na vš.
1) Nikdy jsem na pilu netlačil nebo si to už nepamatuji. Ale je pravda, že když mi na tom záleželo, tím víc jsem byl nervózní a nemožný.
2) Právě, že jsou ženy, které raději mají zvířata než chlapa. Znal jsem třeba takovou, která žila hlavně pro své zvířectvo a tak na prvním místě bylo několik psů a koní a pak nespočet hospodářského. Ačkoliv mě milovala, její hlavní zájem byla zvířata a všechen čas se točil jen okolo nich.
3) To vidím stejně. Jen si říkám, že bez lásky je život smutnější. Mám to třeba tak, že mi nevadí samota, ale dlouhodobé osamocení mi nedělá dobře
4) Tak to je. K tomu bych však dodal, že když člověk mládí tráví studiem a prací a neměl štestí se seznámit nebo mu ten vztah po několika letech nevyšel a pak začne pracovní koloběh, tak najednou odpadnou příležitosti, kde se znovu seznámit. Vrstevnice nebo trochu mladší už mají rodiny, pro studentky je zase chlap po 30tce gerond nehledě na to, že většina je zadaná od střední školy.
ad 3) Člověk je v podstatě sám celý život, je to takový základ, jistota... Občas někoho potkáš, zase se třeba rozejdeš, ale jen sám se sebou budeš určitě celý život. Tak jsou ještě přátelé (kromě partnerů)...

ad 4) Víš kolik ženskejch žije jen ve formálním manželství. Ten jejich je sere, nemůžou ho ani cejtit, jsou s ním jen kvůli dětem, prachům...
3) bohužel je to tak. Přitom by bylo krásné najít partnerku (v mém případě) a být s ní až do smrti. Třeba mezi svými předky nemám žádný rozvod. Co si slíbili u oltáře, to dodrželi až do konce svých dnů. Samozřejmě to asi nebylo vždy ideální, ale Ti lidé spolu žili, něco budovali, měli děti. Rodina byla pro ně základ a jistota, ať byla válka nebo mír, bída nebo blahobyt. Často vídám, jak chvíli jsou lidé zamilování, mají ústa plné krásných slov, pak přijde jeden mráček a je konec, nenávist. Když jsou děti, tak ty to odnášení a berou si tyhle příklady dál do svého života.
4) ano, vím to. Seznamky jsou plné těchto žen, které z nějakého důvodu zůstaly samy s dětma, manžel si našel mladší, nebo mají pracháče, ale do postele hledají zajucha.
ad 3) Nj, brali se před Bohem, často kvůli prachům, a pak se trávili, vraždili... viz Maryša s Vávrou, jak si vařili kafe s arzenikem... *22*

ad 4) Ony si taky kromě šukání chtějí často i vylít srdíčko a to už s tím zajochem tak dobře nejde... *4*
ad4) Naprostý souhlas. (... i třicetiletý vztah nevede k cíli..)*10*
Nechci nikomu křivdit, ale většinou je to tak, že když někdo tvrdí jak dělá maximum , tak ho nedělá . Respektive dělá , ale tak nějak omezeně , prostě dělání maxima je individuální pojem, což..
Z pohledu psychologie by se dalo říci, že občas řeším uvnitř sebe podobnou otázku, ale musím říci, že přichází povětšinou z nějakých příčin , které nejsou přímo spjaty se vztahy. Někdy jsem rád sám, nechci žádný vztah a nejdu tomu v žádném případě nijak naproti , pak utečou dva roky a já se z nějakého důvodu začnu ohlížet zpět , a občas přijdu na to, že jsem byl pěkný vůl a říkám si , cože jsem to vlastně chtěl ..
V ten moment se rozhoduji , jestli udělám změnu a poučím se z předchozího vnímání atd ..
Ale, a to asi jako u všeho , každý to má jinak..
To, co nemůžeš změnit, s tím se smir , to, co změnit můžeš a hlavně chceš, tak změň. To je všeobecně platné, ale ve vašem případě se fakt taky nedivím, že jste sám.
Jo po přečtení všech komentářů dotyčného Palvouka se tomu taky nedivím. Je to samolibý rozumbrada , se kterým bude velmi těžké žít ve vyváženém vztahu.
Měl by si změnit nick.. Na divný pavouk..
Jednoho dne svou registraci zde zcela jistě zruším, ale ještě chvilku možná vydržím, zda z této žumpy náhodou někdo trochu normální vykoukne. Bohužel, pokud někdo takový nadhodí téma, je tu virtuálně ukamenován. Jako seznamka to zde zcela jistě nefunguje. Možná tak jako galerie čůráků a kund, ale většinou to opravdu není ani na pokoukání pěkné a je to pro silné nátury. Ale pokud už se zde dá normálně s někým psát, tak ne o sexu, ale paradoxně o chovatelství nebo řezání dřeva*3*
čekaš až se ti ozvou princezny na ty tve ubrečene inzeraty že jo *389*
Selundární funkce tohoto serveru je přehlídla čuráků a kund. Ostatně má to v názvu, tak nevím proč se nad tím pozastavuješ.
Jj, nejlepší je ten napumpovanej anál s vytahanejma koulema, co se tu občas objeví... *22**22**22*
Kdo jste, že mě můžete soudit, aniž byste mě znal?
jsem krasnějši něž ty takže tě mužu soudit... pamatuješ jak jsme jeli vlakem a ja vystrčil na nadraži z okna prdel a ty hlavu a všichni si mysleli že jsme dvojčata *389*
Ne, opravdu si nepamatuji, tak starý nejsem. Už jsem totiž nezažil vlaky tahané parními lokomotivami jako vy. Ale muselo to mít výhodu, když jste se posral, tak to nebylo díky těm sazím ani poznat.*3*
Co je podle vás vyvážený vztah?
no asi že oba dva važi stejně *389* (upraveno)
Vyváżený vztah je takový vztah, kde jsou si oba partneři rovnocení, mají se vzájemně v úctě a nesnaží se jeden nad druhého povyšovat.
Vidíte, to je naprosto normální, logický a správný názor, s kterým souhlasím. *4*
Přečetla jsem to celý a mám k tomu tohle:
Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod.
Míň kecat a fňukat, víc konat.
Mám vysledováno, že mnoho lidí si plete lásku a celkově manželství s vlastnictvím. Ano jsou schopni dávat lásku, ale je to v takové míře, že toho druhého tím udusí. A zákonitě ten druhý uprchne.
Pak jsou sami a diví se proč. Člověk se svobodnou vůli a jistým sebevědomím tohle vycítí na dálku a obloukem se tomu vyhýbá a radši zvolí také život v samotě,
Příspěvek byl uživatelem smazán.
To si nemyslím. Vztahy patří i na tuto seznamku, ne jen sex a perverznosti. Když se tu dá nějaké téma, ke kterému by mohli lidé objektivně sdělovat své názory, popřípadě psát své zkušenosti, tak se tu vrhne pár jedinců na toho, kdo založí téma a udělají z něj blbce a považují příspěvek za čistě jeho subjektivní problém. Lidé velice rádi soudí jiné, o kterých vůbec nic neví nebo si pár napsaných vět překroutí podle toho, jak oni vnímají svou pravdu. Jinak souhlasím s tím, co píšete. Sám se tím řídím, přesto občas přichází chvíle, kdy se střídají ve mně negativní myšlenky a taková beznaděj. Hodně věcí je v mozku a zkrátka nejde některé myšlenky vypnout. Občas vyplavou ve chvíli, kdy to nechci, občas dolehne samota a je třeba ji vytěsnit jinými věcmi. Někdo pak sáhne po chlastu, někdo končí romantických slaďáků, někdo se jde vykecat za peníze k psychologovi, který však jeho problém za něj nevyřeší, někdo pracuje do úmoru, někdo jde sportovat. Myslím si, že k životu je potřeba hodně energie. Abychom tu energii dokázali dávat, musíme ji někde přijímat, mít svou duševní pohodu. A někdo tu energii, potřebuje nejdřív čerpat od jiného, aby ji zpětně mohl odevzdávat a pak se z toho stává tak trochu zacyklený koloběh.
Zajímavé je, že mám kolem sebe pár kamarádů od 30- 40 co jsou single a jsou z toho nešťastný. Na druhou stranu utápí se v sebežalu a i když jdou na rande kašlou na to, takže samozřejmě ta holka na další jít nechce.
Sebelítost je něco, co dokáže určitě odrazovat potencionálního partnera. Celé to seznamování je hra a pokud ji neumíme hrát, protože každý není prostě herec povahou, tak to má těžké. Obzvlášť, pokud nelže a říká věci na rovinu tak, jak jsou a nebo naopak mlčí a nechce druhého zranit a vzít mu zbytek sebevědomí. A co si budeme povídat, ono na tyto stránky a i na jiné seznamky chodí lidé, kteří, nejsou příliš žádaní, život jim nafackoval, neměli štěstí v reálném světě se seznámit, mají nějaké zdravotní hendikepy, psychické problémy, hledají únik z reality. Ale také bývá na seznamkách řada podvodníků, sexuálních predátorů, lidí, kteří nemají soudnost...V těch 30ti je člověk už málo tvárný, je někde zakotvený, přeci jen už nejde do věcí po hlavě a bývá opatrný, protože se třeba spálil nebo nechce být ve vztahu jen proto, aby nebyl sám, ale chce být s partnerem po zbytek života a založit rodinu. Taky po 30. roce se radikálně zúží prostor navazovat nové sociální kontakty. Záleží samozřejmě na prostředí, práci, jestli dotyčný dělá nějaké kolektivní koníčky, kam proudí nové tváře. Představa, že ve 40ti se půjde chlap seznámit na diskotéku a potká tam normální holku, tak to je podle mě úplně mimo realitu.
CalisthenicsBoy
CalisthenicsBoy před 3 roky
Příspěvek byl uživatelem smazán.
Tj, je to zvláštní, jak člověk pořád tak nějak touží v životě po tom, co nemá, v domnění, že tráva je jinde zelenější. Svobodný po pravidelném sexu a teplých večeřích. Ten, který už má nějakou tu semetriku doma, zase po tom, jak se jí pokud možno legálně zbavit a nepřekročit při tom zákon.

Víte, jaká je sex. poloha "na blbečka"? S manželkou...
Víte, jaká je výhoda manželství? Máte sex, i když ho nechcete!
... (upraveno)
Hezky napsano. Bohuzel to mam podobne jako vasi kamaradi. Obzvlast kdyz mam rad zenu,ktera je uzasna,ale protoze jsem o dost mladsi,tak sanci nemam. Obcas se objevi nejaka vekove me bliz,ale ikdyz me samota ubiji,tak se nechci upnout na jedinou,protoze ze zkusenosti vim,ze neopetovana laska hodne boli.
Příspěvek byl uživatelem smazán.
Podle mě, se vztahy nejlépe budují v mládí, kdy lidé nemají ještě moc zkušeností, obav z budoucnosti, jdou do všeho po hlavě a neřeší, co bude zítra, nejsou svázáni povinnostmi k rodině nejsou nikde pevně zakořenění, netikají u žen biologické hodiny, pokud chtějí děti. Jak se říká, svět mladým leží u nohou. Jak nám naskakují roky, jsme opatrnější, víc zapojujeme mozek, než srdce a pohlavní orgány a více vše vážíme. Píšu teď o vážných vztazích. Jinak dokáže i dospělý ztratit hlavu, když má tu příležitost si užít. Mám to tak, že bych klidně šel i do kamarádsko-mileneckého vztahu, ale musela by se mi ta žena líbit, přitahovat mě mentálně i fyzicky, měly by tam být nějaké styčné body, kromě sexu, aby se s ní dalo i povídat a podnikat jiné aktivity a samozřejmě by tam musela být oboustranná důvěra. Ovšem pak je krůček od toho se i zamilovat a překlenout to do vážného vztahu a žít dál spolu časem jako manželé a založit rodinu. Bohužel tohle jsou naprosté fantazie. Před 10ti lety bych neveřil tomu, že se nedá na seznamkách najít partnerka na jakýkoliv vztah a pokud ano, v brzku je tam nějaká překážka. Samozřejmě někdo jiný to štěstí měl a má tedy odlišnou zkušenost a nepochopí to. Ona ta frustrace a zklámání se nakonec nějak promítne do chování, do tváře, do myšlení a vy ženy máte možná na to velmi dobrý senzor se takovým chlapům vyhnout dřív, než jim dáte příležitost se sejít, projevit se a začít spolu nějaký ten den.
Znám několik singlů, jak holky, tak chlapy. Netuším, jak to mají s láskou, ale nedostatkem sexu nikdo z nich očividně netrpí.
To je úplně jednoduché. V případě, že nehledají lásku na celý život, tak to seznamování asi funguje jinak. Když chce žena a vypadá trochu k světu, tak může mít na každém prstě klidně 10 milenců. Však stačí, aby si tady nebo jinde založila profil a bude dostávat stovky nabídek na nezávazný sex, aniž by si vůbec dala inzerát. Když totéž udělá chlap a dá si inzerát, nebude mít žádnou odpověď nebo od takové, s kterou by nešel ani, i kdyby mu platila. Proto musí chlap něčím zaujmout. Často to jsou peníze, sociální postavení, drahé auto, dárečky, luxusní dovolená, ale také třeba charisma, atraktivní vzhled, nebo aspoň tu ženu umí nějak ukecat.
Vystihnul jsi to přesně....... říká se tomu, být finančně atraktivní......
Ja tak bohuzel ziju 😔 a neni to lehke
Já si to single po téměř 30letém manželství užívám.Určitě je fajn uléhat a probouzet se s tím koho milujeme,ale být spolu když to dlouhodobě skřípe mi přijde zbytečné. *14*
Ale jó. Jen se tady hezky politujte. Je to daleko jednodušší, než s tím něco začít dělat... *24*
Taková dilema:
až si najdu ženu a vyplním prázdnotu ve svém nitru budu spokojený muž.

až budu spokojený muž tak si najdu ženu.
Dilema ženatého může... Mám jít ven a koukat se na to,co nemůžu ošukat, nebo zůstat doma a ošukat na co se nemůžu ani koukat?
A tohle dilema máš z vlastní zkušenosti nebo ti to někdo nakukal u mojita ,ponevač pokud máš pořádný náčiní tak se domů chodit bát nemusíš ponevač by tam na tebe čekalo něco co sis vybral a ne co na tebe zbylo*4*
Tak vis jak... v ramci vlakna to je dost vtipny, ovsem tys na sebe prozradil nelichotive vlastnosti...
Kdybys viděl dílnu co se vní válí za náčiní tak by ses taky nestyděl to křičet do světa .,.
promin, ale tvoje odpoved je hrozna blbost
Hele neni kdybys věděl jak sme se seznámili s mojí druhou polovičkou tak bys to chápal že toto blbost není
@ oralofil:

Je to sice hnusný, ale sakra vtipný a bohužel i dost pravdivý (neplatí to vždy).
Píši to proto, že nesčetněkrát jsem od ženatých mužů slyšel ty řeči jako že, to poznám sám až se ožením,
až prozřu a podobný kecy...
Na to, že jsem nikoho do manželství nikdy násilím nenutil, ale jako zeď na vylévání manželských mindráků
posloužil (nedobrovolně) už mockrát. Kdybych se pokaždé soudil, byl bych už milionář. *3*
...Ale proč to píšu... Manželství je takové, jaké si vytvoříte. Když si pečlivě vyberete, dilemata řešit nemusíte.
Příspěvek byl uživatelem smazán.
To je pravda Gezolle, ale ne vždy ta vina musí být na straně potomků.
Když má člověk děti ale zvysoka na ně kašle (výchovu, vzdělání, zázemí), tak prostě nemůže očekávat,
že ve stáří se mu ta péče vrátí. Jen v naší zemi máme spoustu nefunkčních rodin.
Úvaha je to celkem hezká, ale snad není všem dnům konec, je to prostě relativní a kdykoliv to může člověk změnit . Tedy až na ty děti, to když prokaučuješ tak ... Já jsem třeba rád sám, je pravdou , že některé věci se dělají lépe ve dvou, ale nijak na tom nezakládám. kupříkladu jet na dovolenou s kámošem není špatný , když jedeš s nějakou partnerkou , tak ještě lepší , ale že bych na tom stavěl život ? Za mě je ideální, když člověk zvládá vše sám a když přijde někdo druhý tak ho brát jako třešničku na dortu a v tom vztahu se chovat podle toho co od něj v budoucnu očekávám, bud dotyčného k sobě poutám a nebo jsem neutrální ...
Mám to to samé, nejdůležitější ale je si uvědomit, že jsi chlap. Smířit se s tím a jít dál... Stejne s tím nic neuděláš, tak se nelitovat a život soustředit jinam. Sport, koníčky, práce, vzdělávání, kamarádi ap. Věř mi, že nás jsou takto single můžu miliony. Hlavně se z toho neposrat....