První láska

když pominu ty lásky na základce, tak opravdu první byla až někdy v 17ti. chodili jsme spolu dlouho, ale s velkýma pauzama. pár let nic a pak jsme k sobě vraceli. bohužel zemřela, když jí bylo 23

Ano. Po letech se ozvala abych ji zrekonstruoval část domu. Aspon si vezmu zpět to co jsem do ní nacpal
Netoužím se vracet k tomu co skončilo. Hledím dopředu.

S první láskou v kontaktu nejsme , ale další mé tři osudové ženy v mém životě nějak figurují. Platonickou lásku mám jednu už cca 15 let , s tou tak nějak o sobě také víme.

První lásku jsem viděla naposledy když vyzvedával svou manželku se kterou jsem byla na kafíčku . Máme dobré přátelské vztahy.

Máme se v kontaktech na FB, po patnácti letech od rozchodu jsme se sešli...byla jsem překvapená, kolik hořkosti z mé strany v tom i po takové době bylo. Bylo mi 17, on byl dvakrát tak starý a náš vztah vystavil na tom, že mi velmi pohotově lhal nejen o věku, ale i o svém rodinném stavu (samozřejmě vůbec nebyl ženatý a Sunar na kuchyňské lince patřil jeho sestře, která k němu se svou rodinou často jezdila na návštěvy) a mnoha dalších věcech.
Ještě teď se stydím, že jsem do něj byla zamilovaná.

Mám tři osudový lásky. Třetí jsem si vzala, s druhou jsme byli v intenzivním kontaktu ještě donedávna a s první jsme v kontaktu do dneška. I fyzicky. Nedokážu rozlišit, která byla osudovější. I když každýho jinak, milovat z těch tří nepřestanu žádnýho - podle toho vím, že byli osudoví.

V životě jsem opravdu miloval pouze třikrát. Poslední láska je moje žena a paradoxně, to nebyla láska nejsilnější. S předchozími slečnami se nestýkám, asi bych to neuměl. Obzvláště u té první lásky, byť platonické, to byl cit tak silný, že bych se i po letech cítil vedle ní nesvůj. Věděla, co k ní cítím, ale byla v té době zadaná a tak zůstalo u procházek. Neviděl jsem ji možná patnáct let, nevím, kde jí je konec. Je to tak lepší. Šli jsme po své cestě a i když mi před lety zavolala a chtěla mě vidět, byl jsem již v mnoha různých ohledech jinde. Slíbili jsme si, že se někdy sejdeme, popřáli si vše dobré, ale bylo myslím jasné oběma, že ta správná doba byla před mnoha lety, pokud vůbec někdy. Teď už na ni nemám ani kontakt a její tvář na mě kouká zahalena mlhou z dalekých hlubin času.

S první láskou se občas vídám, stále si máme co říct, a je to fajn. Druhá, se kterou jsem se vídával jen tak jednou.dvakrát do roka, někdy i méněkrát, před šesti týdny zemřela na covid, ještě teď to rozdýchávám, ale asi to nerozdýchám úplně nikdy. Dva týdny před její smrtí jsme se po dlouhé době potkali, vypadala báječně, moc jí to slušelo, byla samý úsměv a jiskřivý pohled, chuť k životu z ní jen čišela. Pokecali jsme chvíli na ulici, protože na kafe zajít nešlo, popřáli jsme si navzájem všechno nejlepší do nového roku, a šli si každý po svém. Když jsem pak viděl na vývěsce její parte, málem to se mnou seklo.

Moje největší lásky které sem měl v mládí byli
Motorky ,lítání a focení a u těch jsem vydržel doteď , ktomu jsem přibral občasné milenky jako cestování ,lezení , a jiné blbosti co jsou člověku nezapovezeny a díky ním je veselo doma pořád i teď.

Moje první ??
V 15 se kolem mě jedna motala. Když jsem se do ní zabouchl, a plácal se v tom, tak mě vyměnila za akčnější model...
Po letech a dětech, se mi ozvala, že se rozvádí jestli nechci přijet.
Ne, to ani náhodou !!

Moje lásky vždy končili prazvláštně a odnesl jsem si to na duši. První, se kterou jsem chtěl být celý život mě nečekaně odložila v okamžiku, kdy mi vyráběli zásnubní prsten ve zlatnictví, nikdy jsem se nedozvěděl proč, nebyl v tom nikdo jiný, necítil jsem žádný problém a ani naše okolí to nikdy nepochopilo. Dodnes se kontaktu vyhýbám, protože i po tolika letech s tím nejsem srovnaný. Druhá láska byla vysvobozením, taky jsem si maloval budoucnoust. Ale až do okamžiku, kdy mě jeden večer po návratovém sexu po mé delší zahraniční služebce spražila informací, že je těhotná s kolegou. Také se kontaktu vyhýbám, protože bych neunesl jak má dítě, které jsem si vysníval jako mé... Pak jsem si dal chvíli oraz, než jsem potkal třetí. Spadl jsem do toho po hlavě a byl jsem až po uši opět zamilovaný. Mělo to však háček, měla přítele a byla s ním, jen prý kvůli rodičům a plánovala rozchod kvůli mě. Pak ji z firmy poslali na půl roku na stáž do centrály v Americe. Každý den jsme si volali, psali, skypovali... Když se vrátila, hned se se svým rozešla a byla u mne přes noc, byl jsem šťastný jako prase. Jen to ráno utnula informací, že se za týden vrácí a zůstane v Americe, že tam má nového přítele a bude žít s ním... Takže si případám jako zneužitý blbec a vlastně vždycky mám štěstí na neperspektivní vztahy...

První velká láska byla u mě už v mateřský školce. Samozřejmě že platonická. (Sice jsem si s ním už tehdy rád hrál, ale k čemu ho vlastně mám jsem ještě pořádně netušil.) Nikdy jsem jí to neřekl, ale možná cosi tušila, protože jsem po ní každou chvíli pokukoval. A když byl vždy po obědě povinný spánek (ach, co bych za to dneska dal!), tak jsem se snažil uložit hned do vedlejší postýlky, abych usínal nejen s myšlenkami na ní, ale navíc i po jejím boku. Jenže jak se později ukázalo, neměl jsem ji vyhlédlou jen já. Jednou při obědě náš společný spolužák vstal od stolu (to jsme měli přísně zakázané), došel k ní a nic netušící ji vlepil přede všemi pusu... ten mě tehdy tak nasral, že si to pamatuju do dneška!!!

PS1: Naposled jsem ji pak viděl/potkal v čekárně u dorostového lékaře někdy ke konci střední školy, vyrostla z ní fakt sexy kočka!

PS2: A pak jsem také ve stejné době miloval ještě Leontýnku Brtníkovou z filmu Ať žjí duchvé. Už tehdy jsem byl asi polygamní... (upraveno)