Hledám pomoc. Našel by se tu prosím někdo, kdo by mi pomohl? Nějaká dobrá duše? Jako žena v nesnázích sem v těžké životní situaci a už nevím kudy kam. Pociťuji marnost, lidské selhání, obrovský stres. Tíha zodpovědnosti nejen za mě, mě neskutečně bolí a trápí. Takže z obrovské zoufalosti už zkouším, kde se dá. Z nouze ctnost mě zavedla až sem.
Sem sama s dvěma malýma dětma. V tuto chvíli mám poměrně velké starosti a potíže s financemi. Je mi úplně jasné, že v této nelehké době nejsem jediná kdo to má podobně a že jsou na tom lidé i hůře. Ale je toho prostě už někdy moc a na palici.
Syn je postižený (vývojová dysfázie s prvky atypického autismu, adhd, add, Marfanův syndrom, špatná motorika jemná i hrubá, hypermobilita, hypersenzitivita, intolerance na laktózu..), ve školce má asistentku jen na 5 hodin, takže tam nemůže být déle a já díky tomu nemohu plně pracovat-nemám žádné hlídání a i kdyby ano, tak to se synem v tomhle směru není úplně snadné. Dcera je zase úplný opak, nadprůměrně inteligentní, mezi své vrstevníky nezapadá, protože je mnohem dál. Já sama mám kvůli ID sníženou pracovní schopnost. U nás kde žijeme se hůře hledá práce (málo pracovních příležitostí) a tak beru alespoň co se naskytne, což je brigáda (úklid na místním úřadě a přilehlých budovách a roznos zásilek-je to bohužel ale málo). Mít práci mimo bydliště je pro mě složité, protože nemám řidičák a dopravní spojení k nám je špatné. Navíc je ve školce domluvené, že když má syn afektované záchvaty, tak sem na zavolání k dispozici a jdu si pro něj..
Tím pádem nemám žádné peníze navíc, fungujeme měsíc od měsíce a těžko se tak v průběhu roku šetří něco navíc. Pořád se modlím, aby se do toho hlavně nic nevysr..o. Posledníh měsíce jsou pro mě hodně náročné období-vyúčtování elektřina v mém případě doplatek, druhé pololetí školy a školky, tzn.kroužku, školkovné, holce teď záloha na povinný pobyt plavání, vyúčtování vody, popelnice. Od března mi pro ně skončili dotované obědy, prostě zatím stálé jen něco platím. Vím že z dlouhodobého hlediska by mi pomohlo a bylo nejlepší, kdybych měla stálou práci ideálně z domova. Jenže ono to není tak úplně lehké k tomu všemu co sem psala, protože se synem sem alespoň jednou týdně u nějakého doktora-logopedie, rehabilitace, terapie. A žádný zaměstnavatel nemá radost, když mu nastoupí někdo, kdo v práci víc není než je, protože krom doktoru přihlížím i k faktu, že mám obě děti poměrně často nemocné.
Když byl covid, tak sem dělala z domova telefonní operátorku, kdy mi v rámci mých možností byli schopni s pracovní dobou vyhovět. Skončil ale covid a práce se vrátila do normálu a od té doby se mi na doma nedaří nic sehnat. Péče o syna je skoro 24/7, mám ho pořád za zadkem a nemám tak čas ani sama na sebe. Takže momentálně hledám a prosím o pomoc, nic nenabízím, ani nic bohužel nemám. Ale všude se říká, aby se člověk nebál si říci o pomoc, tak to zkouším.. (za to nic nedám)
Tímto bych chtěla poděkovat za přečtení, neodsouzení mé situace, protože to opravdu není snadné a kdo to nezažil, tak si úplně neumí představit a případně za jakokoliv nežistnou pomoc.
