S mystikou, dárečky a zázraky odehrávajícími se jen přes svátky či v esoterickém a matriarchálním Bhútánu, není ženský orgasmus nejintenzivnější mužskou slastí z altruismu, submisivity či lásky, ale čistě emoční chlípnosti, jelikož hvězdné nebe uvnitř, s vlastními zákony, se nevymyká jen mravnímu zákonu nad hlavou a svobodné vůli v ní, ale i distinkcím pocitovým, fyziologicko-prostorovým a limitům 5vtěřinovým časovým, bez důvodu se nějak omezovat, když každý, již od přírody společně, sklízí úrodu, jakou zaseje, protože slast je samozřejmě jen jedna a fyzikálně-chemicko-biologicky-emočně-astrofyzikálně-klidně-i-esotericky-a-pokud-libo-i-transcendentálně se přelévá všude. I když pramení z podstaty zevnitř, a s tím, co se zdálo být samotným zdrojem radosti, ve skutečnosti palivovým článkem, chemickým katalyzátorem a hromosvodem nukleární energie, uvolněné při expertně neřízené řetězové reakci štěpením jádra nestabilního atomu vniknutím a absorpcí cizí neutronové částice, a radioaktivně ozařující, při opakovaném koitu (vysokoenergeticky sjednocujícím, podle teoretické fyziky 0,000000000000000000000000000000000001 vteřiny po prvním „Velkém třesku“, silné, slabé i elektromagnetické interakce;) i vzájemnou slastní supersymetrii s lokální supergravitací spouštějícími pozitrony a piony, vše v okolí, ale zcela rozpalujíc napojený aktivní (pro dlouhodobé udržení potřebného tlaku a napětí, nevytékající hermetický) primární okruh reaktoru, libo – nelibo, Buddha – neBuddha, Drábová – neDrábová.
I jelikož provinční a archaické vnímání, ne náhodou stejně jako i „temná triáda“, je jen projevem absence prefrontální kůry (musíte pryč;), nic není racionálnější, přirozenější a intimně funkčnější, samozřejmě továrně zaliti ve dvojité vrstvě tvrzeného latexu, po přísnější selekci, ideálně déledoběji a monogamně, i když jen intimně a kamarádsky, já s testy a používáním čelního laloku… Snad jen krom vzbouřených hormonů po litru vína s cizími žlázami, nad ránem na neznámém místě, možná i s ochranou či déle než 15 minut…
…rok 2024 v „muzice“: po poslední studiovce EvoLucie, vyvrcholení postkomunistické rockové ságy jamovou explozí na koncertním post-mortem albu PoLucie (vč. neopomenutelných Panic, Nech to stát, Tlak mám, Jeden tvůj dotek či Promiň, Danielo)
twitter.com/PravnikOrgasmu
[Ctrl+B jen duch bez hmoty, samozřejmě uznávajíc globální akademickou a expertní autoritu inteligence, s provinční, svobodně nepropůjčenou, hierarchickou či neinteligentní čistě logickým, nejen podle jí restaurující Arendtové, oxymóronem, a s vědomím, že válka proti Ukrajině je válkou proti Evropě s omezeným vojenským rozpočtem, něco jako Třetí světová s ročním účetním ziskem Applu, který ale díky částečnému faktickému monopolu poroste, navíc zná každého internetové preference, pohlcuje menši konkurenty, žije ve vlastním operačním a softwarovém vesmíru, může časem splynout se Xiaomi anebo ve vmžiku vteřiny zcela vyhladit celou vaší nestaženou hudební knihovnu…]
Motto: Manipulativní „psychopatie“ nemůže lhát (a prefrontální kůru, kterou nemá, ani nepotřebuje), a proto je tak těžko odhalitelná, z definice, jelikož (z podstaty sociálně konstruovanou a logiky věci izolovaně-vertikalizovanou) provinční sociální skutečnost, z relativně lehce dosažitelného, pokud ne rovnou vykonstruovaného, imaginativního titulu archaického postavení, veřejného obrazu či uznávané moci (výhradně nimiž je pak, včetně souvisejících profesí či „světonázorů“, v existenčním důsledku posedlá), a při absenci nenáviděné kritické prefrontální kůry, jednoduše vytváří…
(„Sanatorium“ muselo být, jako každá tehdejší i jen fakticky mocenská instituce [ušel podstatný axiom…], a i bez nedávných odkrytých případů spolupráce s Bezpečností, rušení nezávislosti etických komisí a obecnějšímu osobnostnímu nastavení, zjevně i jen fakticky propojeno se Stranou a dokonce i Bezpečností, to nebylo jen záležitostí jednotlivců, ale mocenské struktury systému, jak pro, velice výrazní, posílení moci, tak zabránění existence nekontrolovaných „zadních vrátek“ či vedlejších center mimo systém – arbitrárně a netransparentně se tam definovala/-uje existence, životy, normalita, morálka, sociální skutečnost, nemluvě o milionech praktických hodnocení [navíc včetně opodstatněné možnosti, kdo ví proč nevyužité, samotných autoritářských funkcionářů, estébáků a dalších řezníků…], různých potvrzení a ingerence do soukromí i intimity obyvatel, o jaké se Bezpečnosti ani nesnilo [a tak s desítkami doložených tajných spolupracovníků s StB], s „ministerstvy vnitra“ oproti tomu mocenským Otesánkem [ale přímo spravujícím jeden celý pavilon], mocí samozřejmě i jako obchodním artiklem či „meritokratickým prostředkem“ neurologicky méně rozvinutých jedinců, a psychopatologií z mocenské podstaty extra přitažlivou. A reformou jak systémově a „antropologicky“, tak nejspíš i odborně a inteligenčně, jelikož s mocí již není přece třeba prefrontální kůru používat, logicky vnitřně rozpornou, navíc s fyzikalisticko-redukcionistickým monismem možná i jako dědictvím marxistického materialismu, biologicky vzdělán znajícím mysl asi natolik jako trávníkář z Nou Campu fotbalovou taktiku, existenčně závislým na manipulaci, „postavení“ a moci z definice, a tak neurodiagnosticky i podle veřejných vyjádření převážné většiny nejspíš opravdu spolu s konzervativci a indiány věřícím v archaický „Kosmos“ [pípá i humanitně nekompetentní Koukolík;], propůjčující magickou moc a kněžskou legitimitu, a v neoddělitelný „psychopatický Chaos“, zjevně nenáviděnou přemýšlející prefrontální kůru, inspirován snad biblickým „katechonem“, mocí zadržující nástup Antikrista, schopným zadržet chaos a zmatek, a tak zajistit mír a prosperitu, na věčné časy... Bůh vám pomáhej, když duše/psyché, racionální katechon před v nutném důsledku psychopatickým neurologickým rozkladem, je již zpřed novověku jen rozvinutou metakognitivní, vyšší pojmovou prefrontální kůrou)
AutoMotto: Manipulativní „psychopatie“ se pro existenční závislost neurologického rozkladu na obecnějším sdílení duševně zaostalé provinční archaičnosti z definice manifestuje automaticky zcela sama a nemůže se skrývat, maximálně tak splývat s nekontrastním Pozadím (a jelikož je provinční archaičnost z definice „post-faktická“ psychopatická manipulativnost neurologického rozkladu, víc „pípat“ již nemohou, když jsou na tom existenčně závislí;).
MottoCross: Neplést si „kosmologii“ (hmotu zvnějšku vysvětlující) s kosmogonií (světy psychopaticky konstruující), a ani hermeneutikou (individuální mysli kontextuálně zevnitř rozumějící), protože bez prefrontální kůry jste ztraceni, i kdyby vám, po zrádném odchodu ruských tanků, přišel místo nich na pomoc i celý Kosmos...
(pro nějž není komunistická duševní zaostalost, ochotna uvěřit dokonce i vlastní středověké fintě, protože nicota nemá vrchol, po tak dlouhé době strávené na uzavřených pavilonech, včetně celého autoritářského režimu, odchován na mayovkách milujícího indiány, ani schopna vymyslet alespoň trochu serióznější označení)
SexyMoron: Jak jste i obecně mohli uvěřit obyčejnému bezskrupulóznímu neurologickému rozkladu, vždyť provinční archaičnost (apriorně reduktivní a jelikož mocenské, z definice iracionální zodpovězení čistě logické otázky po kritériích validity, s celou následnou provinční realitou již jen v nutném důsledku kosmogonickou) z definice mohla potenciálně porazit post-faktičnost jen auto-anihilačně, civilizačně revolučně, a především neurobiologicky evolučně. Protože i demokratizace, liberalizace, evropská integrace, společenská modernizace či ekonomický rozvoj byly jen logickou otázkou, mnohorozměrných a primárně „neurologických“, zdrojů validity, na kterou demokraté i nedemokraté odpověděli, cíleně, z neznalosti, či vědomě nebo jen instinktivně sebezáchovně, stejným tradičním způsobem, s šancí na překopání „pramenů bytí“ promarněnou, ještě i s místním moronstvím rychle chápajícím, vocogou a proto ostatním po hlavách skákajícím (ale s několika zaostalci bez roušek pak chrčícími v záchrankách již jen vedlejším systémovým exhalátem), jelikož zatímco každý ví, že bolševická duše moc nad „pramenem bytí“ dobrovolně z definice z rukou nepouští, již se zapomnělo, že není individuální či smrtelná, ale averroesky obecná a tak i nesmrtelná… Kosmos buď neexistuje, anebo je nekonečný a tak v tom smyslu opět neexistuje, anebo je globální, oborově a kulturně pluralitní a tedy opět jako takový neexistující, anebo je jen z definice neurodegenerovanou narcistně-psychopatickou starověky-maloměstskou manipulací, s provinčně archaickou kritikou post-faktičnosti, nebo i filosofií/metakognitivní prefrontální kůrou, pro každého zjevně oxymóronickou, a navíc z podstaty věci, dřív nebo později, jako každý zaklecovaný klovací řád pro jejich přednosti přímo stvořený, ovládnut čistými psychopaty.
(společnost a/lomítko „Duch“ je jen [ne]logický systém podobně, jako i „duše“/psyché odnepaměti jen metakognice či „psychopatie“ a bolševismus jen provinční neurodegenerace holisticky se odrážející v Kosmu, v němž se prefrontální kůra/duše z definice nenachází, ta vnější dovnitř nepronikne, a potenciální vnitřní nepostaví a nerozběhne, se střední Evropou nestárnoucí dřív než západní, s téměř neexistující „zdravou starobou“, když věk je jen duševní/prefrontální neurologickou funkčností;)
KosMottoDrom: Provinční archaičnost je již jen obecný starověký, v nutném důsledku psychopatický, neurologický rozklad, jelikož „kosmologie“ je jen projevem neurologie, stejně jako Kosmos jen „vesmírnou“ projekcí ještě z archaické doby zděděného řecko-římského kulturně-antropologického paternalismu, zastaralého a filosoficky napadaného již v době klasického Řecka před dvě a půl tisíci lety (sic[k]!; např. populární Siedentop – Inventing the Individual, ale jakékoliv dějiny antické filosofie), a jelikož zpochybněn již koncem středověku, a přetrvávajíc jen díky archaické komunistické diktatuře, provinčnosti a maloměstskosti, pomalu balit. Ocitli jste se ve stroji času a jedná se jen o zaostalou převládající neurodegeneraci, jíž jsou političtí psychopaté a obecnější post-faktičnost jen kontingentním a snad i nevinným, jelikož nesvobodným a systémově-logicky koherentním, epifenomenem prostého archaického faktu absolutní domácí vlády, i nad samotnou skutečností a vším bytím, patera familias, obecného vzoru, jako (de)ontologický bonus „marxisticko-materialisticky“ zpředmětňujíc a dehumanizujíc vše živé uvnitř (sociální vědy mají i z empirických důvodů humanizovat, a ne naopak;), ha-ha.
(a neplést si omezeně provinční pedagogy, archaické maloměsto, sídlištní pseudo-romantismus, konzervativní ideology či rovnou vesnické drbny s intelektuály a filosofy, s režimně-institucionálním a každému známějšímu novináři se vtírajícím […] Honzákem, a exkomunisticko-moskevsky-politologickým, Iljina oblibujícím Hvižďalou i bez minulosti a bohaté empirické zkušenosti 100procentními sladce-medovými hadíky v oblecích již jen, výkvět oborů, pro IQ pod 110, pokud ne 2ciferní, včetně myšlení a metod z 50tých let s implicitní xenofobií...)
Sexuální nemoci nepřenášející a početím nehrozící panské vyvrcholení: Uvěřili jste, pro CT-kosmickou projekci neurologie v nutném důsledku psychopatickému neurologickému rozkladu, i s bolševismem či klerofašismem jen jeho kosmickým archaickým „postavením“ a mechanickou mocí, je pozdě, pomalu balit, protože zatímco před hlavněmi tanků to mohlo být i statečné a mezinárodněpoliticky vzrušující, obyčejnou bezskrupulózní neurodegenerací (opravdu??) je to jen nedůstojné a vesnicky patetické (promiň, Danielo, prefrontální kůry, na jejichž eliminaci je Kosmos existenčně závislý, jsou z čistě astrofyzikální definice již ven).
Liberace s kantovsky nekauzálně autonomním dámským vyvrcholením: Jelikož otázka, jestli je provinční archaičnost „psychopatickou“ manipulací neurologického rozkladu anebo jen v důsledku psychopatický způsob, jak se mu zjevuje svět, vychází z nesprávného předpokladu možnosti sebeuvědomění či dokonce metakognice neurodegenerace, živočišného pudu sebezáchovy či/a/lomítko psychopatie, což empiricky potvrzuje, i když instrumentální, i často upřímné „morální“ a andělské sebeprociťování neurologického rozkladu anebo přesvědčení většiny „psychopatů“, z definice bez rozvinuté vyšší pojmové prefrontální kůry a tak i její metakognice, tím pádem stírajíc hranice mezi prvními a druhými, že pomáhají, oprat na 30ce v ruce krajku, dodělat se opět sama a taky pomalu balit…
(„…se zpoza hranic Vesmíru [oxymóron;] vrátí, osvobodí vás a vypustí zpátky do přírody… Do Přírody… Do Příro…“: Kosmos je jen druh absolutna, a to je podmíněné duchovní homogenitou, posilovanou provinční kulturní izolovaností – proto je pro sanatorium a maloměsto „normalita“ či dokonce až kolektivní vědomí, jinak v archaických kmenech skutečně existující bez potřeby nějaké mystiky, natolik ústřední, ovšem jen jako instrument k primárnímu kosmickému účelu, vysvětlujíc i až existenciální xenofobii, není zač, mimochodem s [meta]kognitivním procesem samotným implikujícím určitou negaci, z definice jen vědomé a nejen kosmické, struktury obecně, vysvětlujíc i anti-intelektualismus či nenávist k filosofii, s Kosmem ne antropologickou, sociologickou, psychologickou či astrofyzikální, ale výhradně neurologickou, až sekundárně pro absenci autority duševní zaostalosti i mechanisticky-mocenskou, entitou. A jelikož vznikl Kosmos jen jako vnější projekce uspořádání archaické domácnosti, bývalo i obecné sociální podřízení ženy, vzhledem k rodinné a biologické roli, v historii, nebo i pro konzervativního filoZofa Kroupu s ženským místem v kuchyni, pro udržení Kosmu ústřední, a naopak při ženské emancipaci docházelo i k obecnější kosmické implozi, vysvětlujíc i minulou iracionálně-existenciální nenávist domácích „kosmických“ žen k emancipovaným, odhalujíc každou, i koně vesnicky drezírující konzervativní Matějčkové, ženskou podporu Kosmu v konečném důsledku sebedestruktivní z definice [kosmický jazyk zná pojmově jen samce/nebeská tělesa s agens a věci, logicky mimochodem ústící bez starořímské pojistky nepodmíněného obecného „dignitas“ do dnešní všeobecné vzájemné dehumanizace, ale s něžným kvítkem a feminitou, stejně ale jako i prefrontální kůrou, lingvisticky-systémově bez možnosti dlouhodobě „vyhrát“…] a naopak již logicky vzájemně rozpornou emancipaci kosmos-dekonstruující [zapříčinění praktické náročnosti logickou nemožností nenapadlo?;] nejen konsekventně, ale i instrumentálně, mrk-mrk, a především, i vzhledem k obecně neurologické podstatě emancipace vůči neurodegeneraci, činíc z ženského orgasmu a teleologického vnímání extáze nejen přírodně evoluční, ale vyvrcholeně-historicky hmotno-duchovně dialekticko-synteticky přírodovědně-niterněhermeneuticky i civilizačně revoluční nástroj;)
Když rozpálí celé tvé tělo
vzrušení co ti z lůna vzplálo,
plameny pohltí mé doteky
a vyšlehne divokými vzteky
do tvého nitra
orgasmický běs,
ukážu ti zítra,
co netušilas dnes.
Část samé sebe
co ukryta bývá
i před okem když se dívá
a nezahlédne nebe,
dokdy neotevřeš zdiva.
Nahlédni do mého profilu,
na svém noťasu nebo mobilu,
najdeš tu foto i video
(i jaké se někdy nesmělo;).
Pak napiš mi (když posbíráš vnitřní sílu):
„Nehledej dál, našels svojí erotickou vílu!“
Když se dotknu ženy prstem, přeskočí elektřina a naše osobní "bubliny" splynou do jedné. Každé její vzrušení mi zvedá srdce, každý její orgasmický výdech mě zalije slastí, její erotické napětí mě elektrizuje. Když jí vynáším do orgasmu, sám prožívám erotičnost, kterou mi mé tělo neposkytuje. Je duchovnějšího rázu a člověk má na chvíli pocit, že nejsme jen tělesné bytosti (i když esoteriku moc nemusím)... Orgasmus se ženou je jako společné prožívání extáze a sex je klíč do nitra duše:-)
Propadneš se do elektrizujícího, nekončícího orgasmu. Ten se postupně stává silnější a silnější, obáváš se, jak dlouho tu intenzitu můžeš ještě vydržet, když se najednou ještě víc prohloubí. A to se opakuje... Nejdřív se třeseš, ztrácíš kontrolu nad tělem, cítíš jak se tvé svaly, celé tělo a tvůj "nektar" uvolňuje. A s ním se vylévají i všechny pocity, které ukrýváš hluboko uvnitř. V orgasmu se otevíráš především emocionálně a jsi po něm proměněna. Je nutné se mu oddávat postupně, vždy krůček po krůčku, na víc krát. Musíš si na svůj vnitřek, své skryté pocity a jejích intenzitu zvykat. Orgasmus není jen slastí tvých smyslů, ale podstatou tvé ženské duše. Při hlouběji prožívaném milování nezakoušíš jen chvilkovou rozkoš, ale získáváš schopnost nahlédnout hlouběji do sobě samé. Můžeš objevovat hlubší a běžně skryté zákoutí své bytosti a z jejího, tvému vědomí ukrytého jádra nechat vytřísknout pocity, o kterých povaze a intenzitě jsi možná netušila. Můžeš mít pocit, že tě orgasmus vystřeluje mezi hvězdy, vesmírem je ovšem tvá vlastní duše a ty nevzlétáš mimo ní, ale ponořuješ se hlouběji dovnitř. Orgasmus je cestou do tvého vlastního nitra a mě nic nevzrušuje víc než tě tam doprovázet...
_______________________________________________________
Mírně "vyjasňující" poznámka na začátek: Hledám milenecký vztah, ne jednorázovku, nenabízím masáže a nedělám "kurzy". Vše co píši o vaginálních orgasmech a hlubším sexuálním prožívání se odehrává v rámci normálního, "komplexního" milování se ženou/dívkou, kterou bych rád poznal blíž a se kterou bychom se setkávali pravidelněji. Jo, jde o sex, ale hlubší, emotivnější, se vším co k němu patří, v rámci kamarádského vztahu, nejlépe častěji a podle možností monogamně z obou stran (respektive otevřenější v omezené míře, po vzájemné dohodě a bezpečně:). Případným hlubším citům, když se spontánně rozvinou, se nebráním. A sexy mladší intelektuálka či (bez urážky) introvertnější knihomolka s obřím libidem a neukojitelnou chutí extra vítána...
________________________________________________________
Moc rád dělám ženský orgasmus, protože mě erotické záření vycházející ze ženy elektrizuje, přestávám si uvědomovat svět a v extáze, do které ženu vystřeluji, létám v mysli vedle ní. Jsme jen dvě těla propletena v posteli, ale v pocitech a v mysli lítáme na jiná místa a zažíváme pocity, které je těžké vysvětlit. To mi můj mužský orgasmus nenabízí a proto se jej raději vzdám a vnořím se do hlubšího prožívání ženského. Je mi bránou do mého vnitřku k pocitům, které mi dokáže otevřít jen žena. Nevím, jak to děláte.
Sex není exploze mužské potence, ale něžné propojení s druhou bytostí v citlivém, dotykovém souznění. To není láska, to je jádrem každého milování se, s partnerkou, milenkou, kamarádkou nebo i při náhodnějším setkání po par kapkách kořalky:-) Není monologem, ale dialogem, milování je řečí pocitů, erotickým rozmlouváním, hrou vzájemného, spontánního reagování jednoho na intimní pocity druhého. Je diskusí, ptaním se, otevíráním, hledáním, objevováním, poznáváním. Znaky téhle řeči jsou něžné doteky, syntaxí erotické pocity, gramatikou intimní přijetí druhého a praxí erotické splynutí. Je to téměř mystická řeč a mluví z hloubky duše.
Způsob, jakým se muž se ženou miluje, odráží postoj, jaký k ženě má, to, co pro něj žena znamená a obecněji hodnotu, jakou je schopen přikládat druhým osobám a jejich prožívání. Odráží míru, do jaké je ochoten vykročit ze svého vlastního prožitkového světa a přikládat pocitům druhé bytosti stejnou hodnotu a důležitost, jako těm svým. To se jmenuje něha, transcendence, spojení, splynutí a extáze. "Extáze" je vykročení ven ze sebe samého, k druhé lidské bytosti... Skutečný orgasmus je překročení své osoby a splynutí s vnějškem, nejdřív v osobě druhého a následně i se širším okolím.
Rád si hraju se ženským tělem. Rád přes něj doteky procházím a "uvolňuji" pocity, které se v něm ukrývají. Tělo je takový "netečný povrch", který je ovšem pospojován sítí "elektrod" a "kablíku" s různými erotickými pocity. Tato síť je ovšem ukryta a každé tělo jí má do nějaké míry rozdílnou. A tak jsme v milování všichni tak trochu slepci, který jen mátají ve tmě a nezůstává jím nic jiné jen si všechno ohmatat a zjistit, co k čemu patří. Mazlení není jen nějaká něžná hra, je to nevyhnutelné "kognitivní" poznávání "terénu tělesné lásky". V sexu jsme zpočátku slepí a hrou začínáme vidět. Orgasmus je poklad ukrytý za kryptografickou šifrou správných doteků, je odměnou za to, že vyřešíš hlavolam ženského těla. Když poskládám Rubikovou kostku ženského těla a vaginky, ty mi pod rukama explodují v elektrizujícím (taky docela kapalném) orgasmu;-) Ženské vyvrcholení je výzvou pro všechny řešitele tajemných šifer...
Můj přístup k ženskému orgasmu vychází z představy, podle které existují dva "vesmíry". Ten viditelný, materiální a biologický a pak ten ukrytý, možná duševní nebo energetický... Mám to potvrzeno i vědecky;-) Ty opravdové poklady se ukrývají v tom druhém. Jelikož je ukrytý, je těžší jej najít a poznat (ty plody snažení nejsou dopředu zvenku vidět). A tak když se porozhlédneš kolem na těchto stránkách, jde spíš o to vysvléct, pohladit, olízat, zarazit, udělat. Jako na tom není nic špatné, taky mám chuť se někdy jen uvolnit a si jenom tak užít, ale ve všem existují i hlubší úrovně. Můžeš jsi dát nanuk z Tesca nebo skvělou domácí zmrzlinu od Taliánů. Můžeš kouknout seriál na Primě nebo opravdu dobrý, umělecký film, který tě změní. A tak je to i se sexem:) Může být jen tělesné potěšení a uvolnění anebo objevování, hlubší spojení se svými niterními city a prostřednictvím nich s jiným člověkem. Člověk kouká, kde se až dá zajít a objevuje pořád nové a zůstává fascinován. Povrchnější sex tě může omrzet, ale vaginální orgasmy nikdy:-) Jak jsem zjistil, že v ženské vagíňce je i něco víc, že je tam toho mnoho ukrytého, tajemného a schopného vždy překvapit, nebyl jsem už schopný z ní vylézt (metaforicky, někdy jsi odskočím po kolu). Když jsem zjistil, že vagínka není jen taková "příjemná věc" jak penis, která se dá jen pohladit a udělá příjemně, ale že je bránou do ženské duše, do jejich, i před ní samou ukrytých emocí a zvláštních, tajemných energií, které jí přesahují, kdo ví odkud jsou a raději se je nesnažím pochopit, už jsem v ní částí mysli zůstal snad napořád (stejně jako když člověk objeví záhadu, něco fascinující, nepochopitelné, o čem cítí že je podstatné a bytostní, už nikdy se tím nepřestane zabývat, vsaje mu část mysli a vnitřně jej i samotného promění). Nevím, proč chtějí ženy muže zaujmout ňadry, zadkem, účesem a mejkapem, když uvnitř nosí takovou hloubku orgasmických citů, které muže dostávají do duševní extáze.
Jestli máš ráda erotické čtení, klidně nahlédněte do mých povídek. Ale pozor, má představivost někdy ráda "přitvrdí", tak se pak nelekni. A mimochodem, nebyly psány jen pro potěšení mysle. Jestli budeš sama, měly by inspirovat i tvoji ručku při smyslné cestě do tvých kalhotek. Jak řekl Diogenes, kdyby to i s hladem bylo taky tak jednoduché, že se člověk nasytí pouhým pohlazením se po břichu...
Pedagogická výpomoc na lyžařském výletu - můj literární "Magnus Opus";-), 30stránková erotická novela, příhody tří 16letých paniců a mladé externí pedagožky na týdenním školním lyžařském soustředění, stylem spojení "romantické poetiky" s explicitním sexem (jak by to asi vypadalo, kdyby Jane Austin a Rocco Siffredi napsali společně román):
amateri.com/cs/povidky/3194
amateri.com/cs/povidky/3195
amateri.com/cs/povidky/3196
amateri.com/cs/povidky/3197
Manžel cizinec - epická duchařská "porno-trilogie" o tom, že někdy nejen duše mrtvých, ale i jejich libida nerady opouštějí své milované a pořád se vracejí v tělech cizích živých lidí, a to ne proto, aby je strašily...:
amateri.com/cs/povidky/4236
amateri.com/cs/povidky/4253
amateri.com/cs/povidky/4288
Pro zbylé čtenáře, kterým se líbili, několik kratších "b-sides":
Malý pokus o vcítění se do ženy,...
amateri.com/cs/story/3262
...jedna rychlejší z kadeřnictví...
amateri.com/cs/story/3260
...a jedna lehčí "voyeurská", ale zčásti pravdivá...
amateri.com/cs/story/3763
...s poněkud drsnějším pokračováním po 15 letech:
amateri.com/cs/povidky/3162
Jsi si jistá, že víš o všem, co vše ti milování s mužem může poskytnout? Mým koníčkem, který teď chci spojit i s mileneckým vztahem, je ženský orgasmus. Rád studuji jeho průběh, podmínky, projevy a především možnosti jeho prohlubování. Rád ženu překvapím novým, intenzivnějším prožitkem její vlastní sexuality. Vedle 1) správních technik stimulace je ještě důležitější 2) nalezení citlivosti a empatie partnera, rozvinutí jeho schopnosti odstoupení od vlastních bezprostředních sexuálních pocitů, k spoluprožívaní partnerčiných, naladění se na její - společnou "vlnu". A 3) správná práce v čase - dlouhodobé stupňování vzrušení při udržování partnerky bezprostředně pod úrovní vyvrcholení. To tuto úroveň posouvá výš a výš, co vede partnerku k prožívání opakujícího se stoupání a klesání vzrušení o intenzitě vyvrcholení. K jejímu prožívání (a partnerovu spoluprožívání) orgasmu ve formě souvislých a nekončících vln. Tohle intenzivní napětí se rozlévá do partnera a vytržením partnerky z běžného vnímání pocitů a svých tělesných hranic vede ke sjednocení sexuálního prožívání milenců, vzniku společné citové sféry zakoušené jakoby jedním, společným tělem. Je to erotické splynutí.
Jo a hudba, která to vše nejlépe symbolizuje, vyjadřuje a prohlubuje prožitek o kterém mluvím? Určitě Mazzy Star (tři alba z počátku 90tých let)... Nejlépe píseň Fade Into You - "Rozplynout se v Tobě":
Jestli se tě dotkla a vyjadřuje pocit, který v sobě nosíš (i když jsi nepotkala toho, kdo by jej v tobě pěstoval), jsme na stejné vlně. Napiš mi, rozvinu v tobě tu část tvé duše, která z lidí dělá výjimečné, hlouběji sebeuskutečněné bytosti... Vím, co v sobě ukrýváš a vím, jak tě k tomu dostat;-)
Rád bych vyvrátil simplistickou představu "lineárního" průběhu orgasmu "vzrušení - plateau - orgasmus (při troše štěstí) - útlum". To snad vychází ze zjednodušené mechanistické představy rozkoše (a obecně duševních dějů, například u Freuda) jako vypouštění nahromaděné energie. Takhle to nefunguje ani u mužů a už vůbec ne u žen. Člověk není oddělená individualita, mechanický atom energeticky interagující s okolím (jednou se nabije, pak vybije), ale mnohovrstevná struktura napojena na hlubší "zdroje" energie nejen uvnitř sebe, ale i v širším okolí. V sexu neuvolňuje v čase nahromaděnou tenzi, ale emocionálně a svým vědomím se ponořuje do hlubších a hlubších podlaží své bytosti. V tomto procesu otevírá ohraničení svého vnímání, otevírá dveře pro emoce běžně ukryté, opouští úzké vědomí a prociťování své individuality (kterou definuje určitým užším souborem emocí, myšlenek, představ a vlastností, se kterými se sebeidentifikuje) a prožitkově se "rozpouští" v širší sféře svého podvědomí. Tam nachází nové a nové vrstvy své existence a otevírá hlubší zdroje energie. Z tohoto hlediska už nejde o to, kolik energie v sobě nosí a jak ji má ze sebe vybít, ale kolik energie je schopný vydržet a do svého vědomí přijmout. A orgasmus přestává být "uděláním se", honěním se za slastí a ventilací pudů, ale neustálým otevíráním nových a nových ukrytých prostor duše, je létáním v rozmanitých sférách psychiky, nacházením a prožíváním nových a neprobádaných pocitů, nekončící cestou nespočetných možností. I když jde člověk do sebe, má pocit, že vychází ze sebe, protože ztrácí své úzké, každodenní vědomí a prožívání sebe a má pocit, že z něj vylétá do nějakého vnějšího nekonečného vesmíru. I když vchází do sebe samého, ztrátou toho, co běžně považuje za své a vcházením do nového prožívání skutečnosti má pocit, že místo nacházení sebe se opouští. A to je někdy těžké vydržet, protože si to vyžaduje zanechání pojetí toho, co je on sám a integraci nových emocí a oblastí své bytosti. Nastoupení této cesty si vyžaduje vydržet zakoušení svým obsahem a intenzitou bezprecedentních pocitů a zdrojů energie a redefinici sebe samého, čímž je jako osobnost a lidská bytost. Musí opustit své staré, úzké "já", aby našel nové, obohacené "já". Nehledá jen rozkoš, ale rozšíření hranic svého ega a jako bytost roste integrováním nových sfér své psychiky do svého vědomí.
A teď k věci - orgasmus nejde nahoru, nahoru, nahoru, pak jupííííí, koitus a konec, není "lineární", ale je postupným vstupováním do hlubších a hlubších vrstev vědomí a pocitů. Žena se jemně dostane do plateau, což je taková její nová základna, můstek, ze kterého se bude vydávat na jednotlivé výlety do vesmíru své duše. A postupně dostává jeden koitus za druhým, mezi kterými se, pro nadechnutí, vrací zpátky do plateau. Aby novým a ještě intenzivnějším koitem mohla udělat nový výletek. A budete překvapeni tím, co pocítíte, čím vším pak žena prozáří nejen samu sebe, ale i partnera a co pak prožijete společně. A skončí to až tehdy, kdy už partnerka nebude moct dál, ne proto, že se vyčerpala nebo "vybila" svojí energii, ale proto, že už pro tento den nevydrží přijmout víc záře, které je asi nekonečně mnoho a svítí uvnitř neustále... Holky, musíte chtít zažít víc a musíte si zatím jít! Musíte být odvážné a musíte být odhodlané. Je to přímo před očima, stačí mít jen kuráž se na to kouknout;-)
Následuje názorná demonstrace (jen základní a v hrubých obrysech:)
http://www.amateri.cz/v147947-ctvrthodinovy-orgasmicky-trans
anebo i tady
http://www.amateri.cz/v147756-delinearizace-zenskeho-orgasmu
Hledám si milenecký vztah s vnímavou a vášnivou ženou, která umí prožívat svojí sexualitu hluboce a sensitivně (respektive je otevřena jejímu objevování). Rád se ženou při milování souzním a hledám navázání intenzivního intimního spojení, setrvání v něm a spoluprožívání erotické extáze (jde to). Oddaluji konce, jde mi o milování samotné. Na muže mám asi přemíru oxytocinu ("mazlícího hormonu"), protože miluji smyslnost, doteky a pocity. Ty jsou samotnou cestou, nemusí mít žádný cíl. Ale u ženy rád objevuji různé způsoby a stupňování orgasmu, který s ní pak intenzivně prožívám. Je lepší působit a spoluprožívat ženskou extázi nepřímo, než ten krátký mužský křeč přímo:-) V erotice, citech, hloubce a "vytržení" jste, ženy, bohyně! Tvé tělo a duše jsou jako truhlice, kterou otevřu a nacházím bezedné bohatství erotických pocitů, které se mnou sdílíš.
Mám zkušenosti a vím jak na to, velice mě baví tisknout ty správné knoflíky ve vhodnou dobu a se správnou intenzitou. Dělání ženského orgasmu je jako ovládání letadla:) Zdraví samozřejmě zaručuji, dávám si na tyhle věci velký pozor a nejsem promiskuitní. Hledám si jen jeden milenecký vztah, považuji za hloupé ničit si těžce nalezené a vybudované intimní propojení (taky mám dostatek vasopresinu - "hormonu přilnutí";). Jsem svobodný, nezadaný a bez závazků, nehledám tedy jen "něco bokem". Takhle mi to zatím vyhovuje, i když případným hlubším citům se nebráním. Napiš mi, nemusíš být plachá. Budu citlivý a vím, že plachost je projevem a ochranou tvé vnitřní hodnoty, kterou umím rozeznat. Jsem na úrovni, mám dvě vysoké školy, dokážu za tvým hezkým a smyslným zevnějškem vnímat duševní vesmír plný tajemných, hlubokých a intenzivních erotických pocitů, které čekají na to, abychom je objevovali a společně prožívali...
A ještě jednou - vždy mám jen jeden, hlubší milenecký vztah. Nejsem ten typ - tzv. "sběratel". Sběratel chodí a snaží se vidět co nejvíc krajin, ochutnat co nejvíc druhů jídel a obsáhnout svět co nejšířeji jak to jde. Všeho má přemíru a zůstává na povrchu. Procestoval půl světa a nezná ani kousek sebe a téměř nic o svých bližních. Dotkne se, očichá a jde dál. Já vím, že krajina je na povrchu zelená, ale uvnitř má stovky vrstev, tisíce barev, nespočetně mnoho chutí. A každá z těch chutí je jiná při odlišných okolnostech. Nikdy se nevracíme na stejné místo, vždy přicházíme na nové. I když objektivně stejné, už jen z titulu nevyhnutelného vývoje a proměny subjektu, nás samých, ovšem nové. Když mi dáš jednu krajinu, nebude mi stačit celý život na to, abych ji prozkoumal, objevil každou jeskyni a každý druh stromu. A i kdyby jo, mezitím by jeskyni zatopilo a někde jinde by vznikla jiná, strom by zemřel a někde jinde vyrostl nový. Povrch je obyčejný, fádní, opakující se. Vnitřek je nekonečný vesmír, ukrytý tomu, kdo nevidí hlouběji. Nejraději bych zkoumal jednu krajinu (tu pravou), celý život. Milenecké vztahy mají bohužel kratší záruku. Účelem tohohle profilu není si nabalit holky, ale vždy jednou za čas, když tahle záruka předešlého vztahu vyprší, najít si nový. Nejde mi o kvantitu a nedělám si zářezy, abych ukojil nedospělé ego, ale hledám kvalitu, abych mohl objevovat hloubku a zase se nechat překvapit novým společným zážitkem, který mi vztah s citlivou ženou vždy nabízí... Jestli nemám výše napsáno, že "jsem našel a už nehledám", a jestli jsi taková hlubší, citlivější bytost, vnímající mnohá tajemství (nebo vědoma si toho, že tam jsou, i když je nemáme přímo před očima), nemáš důvod být nedůvěřivá a napiš mi:-)
Rád bych ještě trochu upřesnil vše to, o čem jsem psal. Mnoho žen (z toho, co mi píší) to chápe tak, že milování, o kterém mluvím, musí být pro ženu nádherný zážitek, jelikož "každá žena se chce cítit jako ta nejpřitažlivější královna". Hmm... Bojím se, že se tady nejedná o nějakou "sociální událost". U toho orgasmu, který popisuji, žena právě zapomíná na svojí ambici "být nejpřitažlivější královnou", co je docela veřejná věc. Tenhle orgasmus je zcela soukromá, niterní a intimní záležitost, ženu celkem vytrhává z běžného myšlení a cítění, docela zapomíná na své ego a samu sebe. I proto je tak léčebný. Zapomíná na všechny úzkosti, strachy a nachází svojí hloubku, ve které se cítí celkem spokojena a naplněna. Strach, že "nebudu dost přitažlivá", se celkem ztrácí a žena získává sebedůvěru ze svých vlastních, vnitřních emocionálních zdrojů a přestává být závislá na okolí... I když se, paradoxně, právě v okamžiku, když jí na tom přestává záležet, stává pro okolí přitažlivou už i bez vlastní vůle. Ale když takhle "neplánovaně" najde ten Svatý Grál, po kterém celý život toužila, najednou jej už nepřijde tolik důležitý. I když je to pořád příjemné, má už tenhle rozměr jinou váhu v nové struktuře jejího duševního světa. Ten se už opírá o její nově objevené nitro, ze kterého už čerpá svoji energii, pohodu a inspiraci. Tohle není žádná esoterika ani tajemno, ale pro naše předky běžná, každodenní, obecně známá věc. Je to jen málo generací dozadu, co jsme ještě nežili jako odtržení atomizovaní bezbranní jedinci, závislí na nestabilním názoru cizích a pořád se měnících lidí...:-( Ale říká se, že člověka často k vznešeným věcem náhodně zavedou "scestnější" motivy, tak jo, klidně - cítíš se jak Královna;-)
Jelikož svůj profil doplňuji postupně, jeho dlouhý text je spíš koláží více kratších psaní. Tak snad v tom není příliš zmatek. Tu níže zveřejním částeční výsledky mého mnohaletého longitudinální orgasmologického výzkumu. Nejdřív psychologicko-osobnostní, pak sociologický.
1) Vztah mezi introvertností a extrovertností ženské osobnosti a vaginálního orgasmu. Obecně závisí orgasmus spíš na fyziologických než psychických faktorech. Podle mě je poměr jejích vlivu tak 60 ke 40 (nebo 50 na 50, když vezmeme v úvahu i vliv partikulárnějších situačních aspektů - jde to lépe s Georgem Clooneym po večeři v Ritzi než s Tondou ze staničního bufetu). Extrovertní ženy obecně víc vyjadřují svojí sexualitu navenek, ovšem nejsem si jistý, jestli to odráží i hloubku těch pocitů dovnitř. Mám pocit, že stydlivé ženy mají silnější vaginální orgasmy. Vaginální orgasmus je velice emotivní záležitost, je to takový výbuch ukrytých citů, co ženy v sobě nosí pod pokličkou. Proto při něm často i pláčou (jsou to takové slzy štěstí). Je to vidět a na jednom tom kratším videu. Pro mnoho žen nebyl vaginální orgasmus jen silným sexuálním zážitkem, ale jedním z nejintenzivnějších emocionálních prožitků, jaké kdy v životě měly. Byl až téměř "hraniční" a vyrovnal se tím výjimečným okamžikům, kterých žena v průběhu života prožije jen několik. V duši ženy zachová i několikadenní citovou odezvu a má silný krátkodobý i trvalejší vliv na její osobnost. Stydlivější a introvertní ženy v sobě nosí a potlačují o hodně víc pocitů než extrovertní osobnosti tím, že je vyjadřují méně. Ty se z nich pak při vaginálním orgasmus nekonečně dlouho vylévají (metaforicky i doslova) a často to nemá konce. 15-20 minutové orgasmy s více propojenými vlnami koitů, které se ještě navíc často stupňují, nejsou výjimkou. Zatímco extrovertnější žena má kratší (i když možná "výbušnější") vaginální orgasmus, který se svojí povahou víc blíží klitorálnímu (je víc "fyziologický" než emoční a intensivnější v kratším časovém úseku), introvertní ženy jsou bobtnající sopky.
Když se u nich takový orgasmus spustí (většinou pozvolněji), tak jako postupně rozpalující se vulkány pak hodně dlouho chrlí emocionální lávu. Zatímco první sopky vybuchují v jednom návalu energie, ty druhé jsou jen jakoby povrchní otvory nad nekonečným vnitřním magmatickém jádrem, které snad nemá dno. Tohle se projevuje i navenek. Zatímco první v jednom návalu vystříknou docela veliké množství do vzduchu, ty introvertnější pomaleji, ale hodně dlouho a v podstatě bez přerušení ve vlnách vypouštějí orgasmické tekutiny ze sebe ven. Zatímco v prvním případě je výstřik projevem silné intenzivní extáze, ve druhém je pozvolní, nekonečné chrlení lávy projevem postupného uvolňování silných vnitřních pocitů. A když ty emoce, které měla žena vytlačené z vědomí, najednou vytečou ven, je pak mnohem uvolněnější, vyrovnaná, vnitřně spokojená a sebevědomá. Často víc než extrovertní žena, která jakoby nikdy v sobě nenachází mír. Musím přiznat, že když po mých zkušenostech jdu po ulici a vidím atraktivně obléknutou (nebo spíš polosvléknutou) extrovertku, v představách se mi vybaví rychlí sex s krátkým vyvrcholením. Když ale někde v knihovně potkám introvertnější, stydlivější ženu, vybaví se mi ta autentická emocionální hloubka co v sobě ukrývá, která v ní bobtná a čeká na dotek, který jí z ní uvolní ven. Řeknu to trochu vulgárně, ale v knihovně mi tvrdne častěji než v baru... I v sexu zevnějšek lže, opravdová hloubka a hodnota se ukrývá a je jen pro citlivější, co hledají;-)
2) A ještě stručnější sociologické výsledky výzkumu (snad nevypadám jak promiskuita, "populační vzorek" zas není tak veliký, výzkum byl longitudinální a odehrával se v průběhu mnoha let a veliké množství informací mám z pouhých rozhovorů, nejen z "terénního výzkumu"). Vše je zaokrouhlené a vychází z osobního odhadu. Fakticky jsou na tom československé ženy tak, že 50 procent z nich mělo vaginální orgasmus. Z toho snad třetina jen jednou (a nějak jim nejde zopakovat). Asi pod 20 procent žen si vystačí sama, s prsty nebo předmětem a nepotřebuje druhého. To jsou ty šťastnější bytosti, které prostě příroda obdařila zlatým pokladem v lůně. Tu na Amatérech mají mnoho solo-videí a jsem vděčný za zprostředkování visuální ukázky (studuji moc pečivě). Dostat dárkem od přírody knoflík na vaginální orgasmus, tomu se říká terno. Tak čtyři ženy z pěti potřebují pro dosažení vaginálního orgasmu ruku, jazyk, nohu nebo loket dalšího člověka. A jak jsem už psal výše, dosažení vaginálního orgasmus je ve velikém množství případů vlastně jen začátek. Dlouhé udržování dámy v daném extatickém stavu vyžaduje druhého pilota a třetí i čtvrté motory, jelikož žena v průběhu extáze kontrolu nad vlastním řízením a motory pomalu ztrácí a často i ulétá mimo kokpitu vlastního letadla.
Zajímavá je zbylá celá polovina žen. Podle mých skromných zkušeností dvě třetiny nebo tři čtvrtiny všech žen, co ještě nezažila vaginální orgasmus, jej dovedou zažít. A to často i překvapivě lehce (člověk se pak ptá jak je možné, že nikdo předtím nebyl schopen udělat pár lehkých pohybů). Tady jsou dvě hlavní příčiny. První jasná (muži!), druhá minimálně pro mě velice překvapující. První případ se týká snad čtvrtiny všech žen, které podle mě neměla vaginální orgasmus jenom proto, že nepotkala toho jednoho s umem, vůlí objevovat a učit se nebo prostě ochotou potěšit (i když vaginální orgasmus je oboustranné potěšení, žádná "službička" pro hezké oči). Když dojdete k závěru, že starého psa novým kouskům nenaučíš, tak pak asi už jen hledat o dům vedle (nebo tady? Hmmm, kdo ví, možná se tu někdo najde;). Pak existuje veliká skupina pro mě záhadných žen, které umějí běžně vaginální orgasmus zažít, ovšem se bojí jeho intenzity. Jako chápu, že 100-metrový tobogán s volným pádem není pro každého, také vidím co to se ženou přede mnou dělá a mohu si tak jen přibližně představovat, jaká to musí být emoční exploze, ale holky, no... Ještě nikomu neublížil (snad). Zamdlít sice můžete a jo, pro jemnocitní ženu nemusí být nekontrolovatelné vaginální stříkání různých tekutin podle jejich romantických pohádkových představ... Ale když v jeho očích uvidíte ten démonický nadržený výraz a pod ním ostříkané poleno pulsující k prasknuti, uvědomíte si, že stud není na místě;-)
10 až 20 procent žen pak vaginální orgasmus bohužel asi nikdy neprožije. Důvody jsou fyziologické, tam se nedá asi nic dělat. Obávám se, že vědci z John Hopkins University nepracují na vaginální operaci orgasmických neurálních vláken. Klitoris je pořád skvělý a vyvrcholení jeho pomocí se také dají opakovat, znám případy kdy i více jak 5-krát (hlavně s bonbony Halls -
amateri.com/cs/blog/36104 ;-). Není důvod plakat. Zbytek pak přičítám hlubším psychologickým bariérám, které souvisejí se širším duševním stavem člověka. Jestli je to projevem hlubšího trápení, tam snad jen doufat v rychlé celkové zlepšení. I když vaginální orgasmus nemusí být jen jeho symptomem, ale i léčbou. Jestli je stav zapříčiněn psychickým blokem, který neumožňuje volnému plynutí duševních a emocionálních procesů, aplikoval bych poznatky z výše zveřejněného bodu 1 zprávy mého výzkumného institutu.
Do téhle poslední skupiny jsem nezařadil uvedené ženy, které se mu vlastní vůlí brání a ani ty, které považují vaginální orgasmus za mýtus a nevěří v jeho existenci. To považuji jen za "sezónní" kognitivní dysfunkci, při absenci vážnějších fyziologických nebo psychologických důvodů je řadím mezi ženy, které jej zatím jen neměly, ale jsou schopné mít a v 90 procentech případů v nejbližších letech mít budou.
A vlastní "orgasmologický výzkum" bych ještě rád doplnil poznatky o tom exaktním, vědeckém. Předmluvu k němu - naše "kulturní dějiny" soupeření klitorálního a vaginálního přístupu k orgasmu naleznete v tomhle blogu:
amateri.com/cs/blog/37259
A tady je "kazuistický" příklad toho, jakou paseku dovede špatné kulturní pojetí orgasmu udělat se ženským životem:
amateri.com/cs/blog/38945
A už samotný přehled a shrnutí posledního pokroku výzkumu v dané oblasti, zahrnující velice překvapivá zjištění, si můžete přečíst tady:
amateri.com/cs/blog/37259
A ještě malý postřeh na závěr, souvisí to i tady s "Amatéry". Všiml jsem si, že hlavní rozdíl mezi muži a ženami ohledně sexuálního života "mimo vztahu" je plánování. Zatímco u žen je poměr A) "plánovaného sexu" k B) "uskutečněnému sexu" tak 1 ku 3 (je překvapivé, jak často k němu dojde nějak "samo od sebe"), u mužů se tenhle poměr drasticky vychyluje k mezní hodnotě 100 k 0,002. Z toho i vyplívá častá nespokojenost mužů (a mnohých Amatérů) s jejích sexuálním životem, přičemž statistiky mluví jasně - muži mají v průměru za sebou 2 až 3-krát víc sexuálních partnerů než ženy (logicky by tak ženy měly být 2 až 3-krát frustrovanější...). Čili neplánovat, nemyslet, neočekávat (i když se tomu taky ani moc nebránit), budete spokojenější! Podobně když se na srnku zatlačí, uteče. Když se mírumilovně posadíte, ráda k vám přijede. Chce vás možná víc, než vy jí, jen se docela bojí...
A na závěr ještě tip pro Amatéry, kteří mají sex se ženami (...):
Před cunnilingem bonbon Halls Extra Strong (černý obal) dělá s klitorisem zázraky...
Když olíže jej mentolový jazyk,
klitoris probodne ledový mrazík.
A v potopě mrazivých slin,
co zaplaví jí rozevřený klín,
do mentolu její perla vpluje
a lůno orgasmem exploduje.
Důvěřujte, Amatéři, mému zkušenému slovu,
pořád nacházím v ženském lůně svojí hlavu:
Halls fungují na neuspokojenou vagínku
stejně dobře jako na slabší angínku...
Nevidím sice ženě při orgasmu do hlavy, ale podle reakcí a slov je s Halls o dost intensivnější a minimálně z mého pohledu je "inkubační doba" klitorálního orgasmus poloviční...:-)
Hlavní město Praha
