Jsem zavrženec !!! Ubohá žalost je mojí životní chotí, Mé holé skráně úzkostí vrozenou se potí Kde se ukáži, roste pouze žal V mém životě ubohém jsem se nezasmál A třeba to bylo naposled Žalosti, Tvá ňadra nevyrostlá Tvé boky nevyzrálé Tvé nohy křivé a hubené Žalosti, Jsi jenom temnota brlohů vášně V jedovatých výparech loží, Prochcaných průchodů a vykřičených domů Jsem umdlen zítřkem a…

Má duše je náš společný hrob, A ty mi špatným mnichem. Já se prodírám tím tichem, Tíhou hlíny co leží na mé hrudi. Pozdě, nikdo mě nevzbudí Ale přec, tvojí láskou jsem oplodněn, Každým slovem tě velebím, O tvé náruči, milosrdná smrti, něžně sním. O místu mého posledního odpočinku Mém azylu, domem vykřičeným, Blízká kostnice je domovem mým. Hlasy varhan temným lesem duní, Z temnoty jdoucí ten…

Jsem sebestředný oplzlý ŽENOBOT pochodující vpřed navzdory bezprostřednímu fatálnímu kolapsu svého tělesného i duševního zdraví a sadisticky se chechtám, jak se naše země rozpadá. Na druhé straně jsem hluboce raněný lidskou hloupostí, chamtivostí a ignorantstvím. Chci pomilovat všechny ty zavražděné syny, zfetované dcery, kteří věčně hledají lásku ve všech těch odporných tvářích, protože nemají…

Teď se vám všem mohu přiznat, protože jsem ztratil vše, co jsem měl. Duši nevyjímaje. Cítím z ní ještě malé kousky, střepy, které postupně opadávají jako křehké lístky povadlých květin a na zemi se mění v prach. Můj přítel, ta vyžilá, hnisavá nádoba plná podlého jidášství, filtr perverznosti a chlípnosti. Psychologický tatrman, jehož záludně sadistické rituály navždy zakalily každou buňku jeho…

Ejhle !!! Otevřela se nebesa a zdejší hlídač morálky tohoto Augiášova chléva za zvuku nebeských trubačů a andělského chóru opět sestoupil, aby po vzoru velkých státníků jako byl například Otto von Bismarck nebo Miloš Zeman, nám smrtelníkům požehnal a udělal potřebnou sumarizaci letošního, ke konce si chýlícího, roku. Ověnčen svatozáří, trnovou korunou a s patřičně ohnutými bedry pod tíhou…

Milenci si vždy vynaleznou vlastní gramatiku touhy, i když opakují gesta platná od pradávna znovu a znovu. Se svojí dementní přítelkyní jsem praktikoval nevinny zvyk, z něhož se ovšem stal neobvyklý skvost – polibek na kundu. Znamená to pro mě knížecí pokrm, který jsem ochutnával ve všech formách, vysílala mi do nosu těžkou vůni a já jsem obdivoval její pootevřené pysky. Bytosti, které milujeme…

Ty zpropadená rozkoši. Ty děvko jedna prodejná Všechny Tvými brlohy jsem jako had prolezl Všechny Tvé perverzní vůně jsem dýchal Všechny ty bizarní chvíle jsem nenasytně hltal I Tvé kadeře kolem hrdla mého jako had se obtáčí a rdousí Stále cítím ty omamné výpary všech loží, průchodů a stájí. Cítím všechny ty mé nevěstky zemdlené strachem i hrůzou Všechny těla do němoty zpitá i omdlívající…

Mám hlavu mezi nohama. Záda mám ohnutá. Belhám se. Vzduch, který vdechuji, mě uklidňuje, zatímco mi bez přestání zamořuje krev. Musím vstát. Neovládám ovšem své údy. Když zvednu levou paži, pravá klesne a stáhne dolů zbytek torza mého těla. Plazím se po podlaze. Jsem had. Vypláznu jazyk a tisknu ho k podlaze, aby mě vedl. Podle chuti poznám, kde stály tvé nohy. Plazím se směrem k tobě do…