Konec rána/začátek večera
Opet se cítím se znovu opuštěná a nemilovaná.
Psal mi, jak mě chce vidět. Dotýkat se mě, prožívat se mnou a ve mě zážitky a hledat štěstí. Mluvil o blízkosti, o tom, jak mu na mně záleží.
A já? Já mu věřila.
Vybrala jsem si ty nejlepší šaty, chovala se s elegancí, otevřela své srdce i tělo – všechno jsem připravila k tomu, abych mu toho mohla dát co nejvíc a o mě.
A co jsem dostala zpět?
Pochybnosti. Nedůvěru a nakonec mlčení. . . Ticho, které bolí víc než jakákoli odmítnutí.
A přesto vím, že zítra zase vstanu a budu doufat. Protože taková jsem. A protože někde uvnitř pořád věřím, že přijde někdo kdo rány pohladí a zahojí.
Psal mi, jak mě chce vidět. Dotýkat se mě, prožívat se mnou a ve mě zážitky a hledat štěstí. Mluvil o blízkosti, o tom, jak mu na mně záleží.
A já? Já mu věřila.
Vybrala jsem si ty nejlepší šaty, chovala se s elegancí, otevřela své srdce i tělo – všechno jsem připravila k tomu, abych mu toho mohla dát co nejvíc a o mě.
A co jsem dostala zpět?
Pochybnosti. Nedůvěru a nakonec mlčení. . . Ticho, které bolí víc než jakákoli odmítnutí.
A přesto vím, že zítra zase vstanu a budu doufat. Protože taková jsem. A protože někde uvnitř pořád věřím, že přijde někdo kdo rány pohladí a zahojí.