Pokud totiž jako vědkyně hodlá říct, že pravidelné dlouhodobé sledování porna přepojí nervové dráhy v čelním laloku koncového mozku tak, že se vývojově vrátí do dětství či puberty, pak pro toto kauzální (příčinné) tvrzení musí mít důkazy. Z experimentálního výzkumu. Tedy vzít skupinu dospělých osob, která nikdy porno nesledovala a předčelní kůru v mozku má v pořádku, zdravě vyvinutou, nemá problémy s impulzivitou a skvěle se dokáže ovládat. Pak tuto skupinu pravidelně opakovaně nechat sledovat porno a po několika měsících či letech opět provést analýzu jejich předčelní kůry v mozku. A bude-li pozorovat změny, pak má skutečně důkazy, kterými může svá tvrzení podepřít. Jenže nic takového se nestalo.Bioložka Barrová pouze srovnala mozky osob, které porno nesledují, s mozky osob, které ho sledují často a pravidelně. Druhá skupina měla jinak zapojený mozek. To ale neznamená, že se tak stalo účinkem porna. Tuto kauzalitu lze dokázat jen experimentálním sledováním. V tomto případě to totiž naznačuje jediné, že lidé, jejichž mozek v této části kůry nedozrál a nevyvinul se tak jako u většiny dospělých, takže mají problém se sebeovládáním, impulzivitou a rozhodováním, se snadno stanou závislými na pornu. A jedinci, kteří mají tuto část mozku plně vyvinutou, prostě porno nadměrně nekonzumují. Nic víc.Smutné na celé věci je, že doktorka Barrová klidně píše články, v nichž tvrdí, že má pro svá tvrzení vědecké důkazy. Ale nikde raději neuvádí metodologii, tedy jak k tomu došla.V jednom má ale Barrová pravdu, že zatím toho o účincích porna na mozek víme velmi málo. Ona sama však toto poznání tvrdými fakty nepodepřela.„Věda teprve začíná pomalu odhalovat neurologické důsledky konzumace porna,“ uvádí v článku pro The Conversation.Barrová přispívá na kontroverzní moralisticky zaujatý projekt Your Brain On Porn.