Jde tedy spíš o vnitřní konflikt vlastní morálky a schopnosti ovládnout se. Muži náhodného sexu litují méně často, ale spíš si vyčítají, že nevyužili nabídku užít si nezávazně.
Ze studie tedy vyplývá, že výčitky jsou málo funkční, čili nebrání provinile se cítícímu jedinci, aby se takovému chování příště vyhnul. Podle některých psychologických studií negativní pocity jako provinilost či hanba slouží k tomu, abychom stejné chování neopakovali a vyhnuli se tak znova těmto nepříjemným pocitům. Jenže v tomto případě zřejmě nefungují.
„Nejsme těmi výsledky ani moc překvapeni. Ve většině případů lidé neustále provozují stejné sexuální chování a mají stejnou míru výčitek,“ uvedl profesor Leif Edward Ottesen Kennair z Norské univerzity vědy a techniky.
Ze studie také vyplývá, že náhodného sexu lituje pětatřicet procent žen a dvacet procent mužů.
„Chtěli jsme zjistit, jestli míra výčitek přispěje ke změně chování při příští příležitosti,“ tvrdí profesor Mons Bendixen.
Ale výčitky ze sexu nejsou dost silné na to, aby překonaly sílu sexuálního pudu. Jakmile byli testované osoby silně vzrušené a toužily po sexuálním ukojení, na negativní pocity výčitek zapomněli a opakovaně se vrhli do nezávazného sexu. Tedy naprostá většina z nich.
„Kdyby výčitky k něčemu byly, nebyla by většina hříšníků už světci?“ dodává profesor Kennair.