Stalo se..... - pokračování

10. 6. 2021 Don25

Stalo se..... nečekané, ač toužebně vymodlené, došlo na další schůzku. Po fantastické první schůzce, následně proběhlo mnoho telefonátů, večerních dráždivých smsek, pár žhavých a navnazujicich fotek během dnů, až jsme to nevydrželi a domluvili si další schůzku.
Tušil jsem, že se na ni těšíme oba dva, již během předešlé komunikace nám oběma pracovala fantazie na plné obrátky, v tu chvíli by nás ani jednoho nenapadlo, že se budeme chtít opět potkat. Ačkoliv jsme byli domluveni na jiný den, slovo dalo slovo a naši schůzku jsme se rozhodli zrealizovat takřka ihned.
Na nic jsem nečekal, rychle jsem houpl do sprchy a vydal se na cestu vstříc vytoužené schůzce s úžasnou ženou. Moc mi chyběl její úsměv, smích, ty dlouhé hovory, její fyzická přítomnost. Nikdy bych nevěřil, že mi někdo bude tolik chybět. Celou cestu jsem si v duchu, v hlavě přehrával co se stalo minule a rovněž jsem se lehce zasnil co by mohlo být dnes.
Tak konečně..... , cesta je za mnou je to přeci jen kus cesty ode mne k ní, ale mě to nevadí, i kdybych ji je na chviličku viděl a slyšel její hlas, byl bych v té chvíli v sedmém nebi.
Byl jsem na místě asi o 40minut dřív, tak jsem si řekl, že udělám té úžasné ženě radost a zaběhnu někam pro pěknou kytku. Jelikož mi výběr květin nedělal nikdy problém, měl jsem jasno vcelku hned. Chvilku jsem váhal nad počtem, nakonec jsem zvolil kombinaci bílých a červených růží 50/50. Paní prodavače sice chviličku trvalo než mi kytici vyvázala, přeci jen 100 růží je slušná práce i pro zkušený personál květinářství. Když bylo vše nachystaný, do schůzky mi zbývalo cca 10.minut, vydal jsem se na místo setkání...
Jsem na místě a hořím nedockavosti z blížícího se setkání. V to mi někdo ze zadu zakryje oči a ptá se : Víš kdo to je? Poznaváš? Okamžitě ten hlásek poznávám, naskočil mě husí kůže blahem.
Otočil jsem se, ano byla to ONA. Jiskricky v očích a nádherný usmev, dostal jsem od ní takovyho francouzáka, až se mi z toho podlomili kolena, samozřejmě jsem opetoval tento frontální útok stejnou měrou. Pritiskli jsme se k sobě a objali. Když jsme si užili tělesnou přítomnost, já ji mohl konečně dát tu kytici. Byla hodně překvapená a hned se ptala: Ta je pro mne? Rozbalila si ji z papíru a podívala se, do jejich očí se jí nahrnuli slzicky. Je nádherná, děkuji, řekla vzrušeným hlasem, vzápětí dodala, že nikdy takovou kytici nedostala, ať se nezlobím že pláče, že ji to hodně dojmulo. Její očka zarili stestim, ač zaslzené.
Sedli jsme si na lavičku a povídali si, drželi se za ruce, klabosili jsme o všem možném, až mi po chvilce řekla, že se mi chce s něčím svěřit, přiznat. Řekl jsem jí že pokud nechce, nemusí. Trvala na tom že chce.
Řekla mi, že je jí se mnou moc dobře, že se po dlouhé době cítí zase jako žádoucí žena, že se na mne moc těšila a byla by moc ráda, kdyby jsme spolu začali chodit, vybalila to na mě úplně na rovinu a doufala že její city operují. No co Vám budu vykládat, chtěl jsem ji říci to samé a tak jsem velmi rychle vyhnal z její hlavy obavy a řekl jí, že se mi moc líbí a že budu velmi rád když spolu budeme chodit, že se mám na koho těšit, komu napsat když je mi ouvej, když je mi smutno.
Co se dělo následující odpoledne, večer a noc ponechám na Vaší fantazii, každopádně jsem nejšťastnější muž. Mám ženu svých snů, milou, krásnou, zábavnou a pánové "nikdy ji neboli hlava"......