Dovolená na skok

Nik měl jen pověsit záclony. Pustil si k tomu hudbu, ovinul se krajkovým závěsem a začal tančit po celé rozloze bytu. "Ǎ dva-tři, á dva tři... Á... Jak dlouho tu stojíš?" Zeptal se mě překvapeně, když jsem málem pustil na zem tašku s nákupem. "Neříkej, že jsi pod tím zase nahý." Komentoval jsem jeho zvyky. Tanec v záclonách byla ale novinka. Ještě mu u toho stálo péro. Já jsem moc náladu neměl, tak jsem nad tím mávl rukou. Musel jsem si ho ale vyfotit.

"Ne Niku, na žádný pochod hrdosti nejdu. A ty by jsi měl spíš jít na pochod tvrdosti." Narážel jsem na to, že mu pořád stál. Nik byl totiž velmi vzrušivý.

"Co takhle dát dovolenou?" Uvažoval Nik nahlas. A já si vzpomněl na minulé dovolené. Zvlášť ta s Radimem byla ujetá snad úplně nejvíce. Trávil jsem tehdy jako crossdresser celých čtrnáct dní. A ještě nás na zpáteční cestě vyhodili z auta. O dovolených s Nikol snad ani nemluvit. Byla tehdy tak sexy.
"Zase myslíš na ni, viď?" Odtušil Nik moje zamyšlení. Ale dělal mi to někdy schválně. Nikol mi musela vystačit na skypu kvůli vzdálenosti. Sem tam se na něm docela odvázala, protože provokovat ji bavilo až neskutečně. "A na mě budeš jednou taky tak myslet?" Zeptal se provokativně Nik.

"Dobře, tak chceš dovolenou?" Zvedl jsem se od monitoru. Za čtyři hodiny může být Itálie. Máme asi dvacet minut na to se sbalit. Nikovi se nápad zalíbil a vzali jsme si akorát příruční zavazadla. S tím, že co bude potřeba dokoupíme na místě. Za třicet minut už nás uberák vezl na letiště a cestou jsme se s Nikem slovně přetahovali o věci, které jsme si zapomněli sbalit. Zjistili jsme, že jsou docela zbytečné. Třeba pro Nika takové plavky.

"Nečum tak po těch letuškách!" Řekl mi Nik, který zapomněl na takovou drobnost, že je nervózní z létání. A tak moje vtípky na téma letecká údržba a pravděpodobnost nebyly moc na místě. Chytli jsme nízkonákladovou aerolinku, takže moje narážky asi nebyly daleko od pravdy. Měli jsme místo hned poblíž dveří. Nik obdivoval, jak jsou tam tak "geniálně šprajclý". Za chvíli se ozval jekot motoru a vznesli jsme se do vzduchu vcelku bez potíží. Spoj mířil do Itálie poněkud oklikou, ale to byla daň za nízkou cenu letenky.
"Nadšený z toho nejsem." Řekl Nik, když letadlo začalo chrastit turbulencema. Při čekání na let jsme si stihli domluvit pronájem přes Airbnb. Letadlo mířilo do Říma, takže nás čekal nějaký způsob, jak se dopravit na Sicílii, až si prohlédneme město. V minulosti to šlo stopem. Ale tehdy jsem vypadal jako ženská, takže zastavovali často. Tentokrát jsme se rozhodli pro autobus, protože Nik měl ze stopování docela obavy. "A musíme jet až dolů?" Ptal se Nik. "Ty jsi chtěl dovolenou!" Řekl jsem mu. Autobusem jsme se dostali až do přístavu.

Nika skiloď s lyžinami docela fascinovala. Jenže babizna nám z neurčených důvodů odřekla pronájem přes Airbnb. Byla to pěkná vilka skoro u moře, takže škoda. Jediná alternativa, co mě hned napadla byl podivný růžový barák z minulé dovolené. Číslo na paní jsem měl ještě v mobilu. Paní byla nadšená a řekla, že zrovna něco volného mají, ať se stavíme. Skiloď už vplouvala do přístavu, kde jsme chytli uberáka. Dorazili jsme k růžovému domu, který i minule vypadal jako malý bordel. Doufal jsem, že v místním baru v přízemí nepotkám staré známé z minula. Tehdy to bylo fakt něco. Paní nás přivítala s úsměvem s tím, jestli nechceme půjčit kola, že je to nová služba z minula. S Nikem už jsme byly unavení po trmácení se autobusem, který snad stál všude. Nik chtěl akorát trochu sexu, který jsme dali ve sprše. K večeru jsme se šli trochu projít kolem. Co nám zrovna chybělo jsme doplnili na místním trhu. "Tady plavky budeš potřebovat!" Řekl jsem Nikovi. "Na plavky se koukej, ale na ty čluny vedle, ať tě ani nenapadne!" Dodal jsem.

"Na mapě jsem zrovna viděl takové pěkné místo u skály!" Řekl Nik. Odpověděl jsem mu, že si vzpomínám, že to fakt nechce. I tady před bordýlkem byly pláže spíš poloprázdné. Všichni byli navalení kolem hlavních hotelů.

Nik mi přízeň dával najevo často, snad i protože byl gay. Já jemu však skoro vůbec. A na veřejnosti jsem to skoro nesnášel a říkal si, co to zase do něj vjelo. "No vidíš to, nezeptal jsem se v práci, jestli mi dají volno." Řekl Nik a napsal rychle email. Připomněl mi v tomhle Radima, občas byl zbrklý až to lezlo na nervy. Začalo najednou pršet, takže jsme se z pláže přesunuli dovnitř. Bouřilo celý večer a propršelo i následující dny. Sice to byla příjemná změna proti parnu venku, nakrátko.

"Jak dlouho tu vlastně budeme?" Zeptal se Nik. "Copak, chceš jet domů?" Zeptal jsem se. Nik odpověděl, že jo. Nebyl to ani týden, co jsme tu byli. Uvažovali jsme, jak to máme provést. Last minute z Říma byl kamsi do Řecka. "Chceš jet do Řecka?" Zeptal jsem se Nika. "Ne nechci, chci domů!" Řekl Nik. A já koupil letenky. Za půl hodiny už jsme byli v děšti na cestě do přístavu. Projeli se skilodí a pak jsme se vydali autobusem na letiště. Ledadlo k naší spokojenosti vypadalo o něco udržovanější, než předchozí. A ani moc netrpělo na turbulence, jen zaklapování dveří nebylo tak geniální. Takže jsme měli klidnou cestu domů a za několik desítek minut už se snášeli nad Prahou. Kde samozřejmě taky pršelo, ale ne tolik.

Nik už byl nadržený do našeho bytu ve věži, a to tak, že cestou jsme přibrali malou palmu i s květináčem. Nemuseli jsme jet vůbec nikam, váleli jsme se na terase a požírali hroznové víno. Nebylo na ní vůbec zdola vidět, takže se tam Nik často válel na lehátku úplně bez oblečení a vedl přes skype pracovní diskusi. Výbavě bytu dominovala obří skleněná příčka, na kterou se nechaly kreslit diagramy. Ale spíše lákala návštěvy, aby tam kreslili prasárny a divné vzkazy. Oblíbili jsme si taky možnost měnit si v každé místnosti barvu osvětlení, takže i sex byl v takovém prostředí skvělý.

Práci v bytě zastávala Alexa, která často měla svou vlastní hlavu (říkali jsme ji Domina, a to i v oslovení) a nezabránila svému vypnutí, když jsme toho měli plné zuby.

Rozhodli jsme se dalšího podnájemníka nebrat a založit si z jednoho pokoje pracovnu, která se dala použít jako kancelář. Místo bylo docela reprezentativní a vždy čistě uklizené. Byla to spíš kombinace kanceláře a skoro futuristické laboratoře, protože jsem najednou měl kam dát různé přístroje, nasbírané po letech všude možně. Ale škoda, že jakmile jsem to měl takhle pohromadě, klesala chuť cokoliv dělat. Protože možností bylo najednou tolik. Daleko víc než v minulé lokaci jednoho pokoje v paneláku.

Nik nejradši pracoval v létě na terase a nohy si smáčel v bazénku. V noci se na terase dalo dobře souložit. U skla terasy byl stůl na stolní fotbal a v rohu dávno vyřazený ale funkční automat s videohrama a painballový stůl. Tyhle dva krámy nám věnoval Kamil, který v devadesátkách v tomhle oboru trochu podnikal a má jich od té doby plnou stodolu. Na Nika to udělalo docela dojem a spolu s uměleckými krámy, co tam dotáhl on tvořilo zajímavou atmosféru. Zařizování bytu jej začalo bavit víc, než mě. Samozřejmě, že věci a nábytek nebyly z nejmenovaného švédského koncentráku.

Další expert na umění byl mladší Lukáš z minula, který k nám chodíval na časté návštěvy.

Počítačové hry a konzole nám přišly zbytečné, stejně jako televize. Měli jsme projektor. Takže krom automatů se u nás nedalo nic hrát. Kamil nabízel ještě ruletu, ale to už by byl na chodbu mega úlet. Krom toho teď zdědil po někom krom pole i práškovací letadlo, takže nevěděl vůbec co s tím. Ale měl pořád několik neuvěřitelných storek z hospod, jak se mu v devadesátkách ztratil kamion tamagoči. Byl to prostě Kamil, což mě na něm bavilo nejvíc.