Nový vůz? Možná......díl druhý

13.6.2021 WAAF

..co asi bude až dojde ke mně.....

Když je u mně aniž by se zastavil procedí skrz zuby.....
"Máme zaplaceno, pokud nechcete jít pěšky radím Vám držet se mnou krok...."
Ó bože, asi se opravdu zlobí....podívám se mu do očí.....
Jak velké je mé překvapení když vnich stačím spatřit ohýnky pobavení.
Zvedám se a snažím držet krok, jak si přál ....
Před cukrárnou , čeká taxi. Podrží mi dveře a pak usedá vedle mně .
Za celý den je to poprvé co jsme tak těsně u sebe déle než pár vteřin. Dotýkáme se stehny.....jakoby se naše kůže snažili spojit. Jakoby se snažili propálit skrz látku našeho oblečení.
Snažím se prolomit ticho ...
"Ani jsem nezaregistrovala kdy jste objednal to taxi, myslíte vždy takhle dopředu?"

"Drahá Anno, nezaregistrovala jste věcí vícero.....a ano VŽDY myslím několik kroků dopředu "
Co jsem nezaregistrovala?
Jak to myslí?
Přemýšlím, ale nahlas řeknu
"Ano??? A co tedy bude dál.....máte jistě nekolik možností?"
Vyzívavě zvednu jedno obočí.
Trochu se ke mně natočí....
Rty se mu zvlní do pobaveného úsměvu.
"Ne Drahá, možnosti jsou tentokrát jen dvě a ty Vám milerád řeknu, ale ne tady v taxíku, později....slibuji"

To už vjíždíme do města....zastavujeme u té samé restaurace kde jsme obědvali. Evidentně nás čekají. Sedneme si ke stejnému stolu.
Je tu i "můj" číšník, ale ani se na mně nepodívá.
Podívám se na Jiřího a ten se samolibě usmívá.
A to má jako znamenat co???
Jen pokrčí rameny, evidentně se dobře baví.
Objednává víno....nalévá nám sám a nalévá i sobě.

Počkat, jak to.....vždyť bude řídit.....
Bere si skleničku ....dívá se mi do očí a čeká až si ťuknu....
" Na Vaše zdraví Anno"
"Na zdraví Jiří.... Omlouvám se, ale Vy přece nemůžete pít. Budete ještě řídit. Doufám , že nepatříte mezi ty řidiče, kteří klidně před cestou pijí??"
"Ne nepatřím"
"Tak potom nechápu..."
Ani nestačím doříct myšlenku
"Dnes již řídit nebudu...."
Klesá mi brada.
"Ale jak se dostaneme domů....což mi teď dochází....vždyť mám u Vás auto"
"Konečně zprávná otázka......
Samozrejmně vozem, ale ne dnes, možná zítra...možná v neděli. "
"Cože....???"
Nakloní se ke mně a tlumeným avšak vzrušeným hlasem pokračuje .
"Dráha Anno.....teď je čas si říct ty možnosti.
První je, že povečeříme, podíváme se na noční fontánu a Vy budete trvat na tom že chcete domů...
Pak se tedy rozloučíme, zavolám taxi a to Vás doveze až domů. Necháte mi tu klíčky od vozu a zítra někdo od nás z firmy Vám ho doveze."
Přichází odmlka....
Nejsem schopná slova.
"Druhá možnost je, že v klidu posedíme, povečeříme, půjdeme na tu fontánu a pak do hotelu který pro nás rezervovala má asistenta a tam Drahá Anno dostanete vše o co jste si dnes celý den koledovala a co si zasloužíte."
"A myslím že i to co si přejete"

Cožeeee, no to si snad dělá srandu.....
Už už otvírám pusu,že ho pošlu kamsi , když v tom mi přistane na rtech jeho prst
"Šššššš, neodpovídejte teď hned, třeba by jste řekla něco, čeho by jste později mohla litovat Anno. Máte čas do okamžiku než dohraje fontána."
Dolévá nám skleničky. Upíjí a dívá se na mně.
Je si tak jistý, nebo není....
Tolik se mi toho honí hlavou.
Kdo si myslí že jsem??
Zůstat s ním na hotelu....dostat o co si říkám???
V tom mi to dochází a klesá mi brada, vždyť je to pravda....
Celý den ho provokuji.
Dívám se na něj, mhouřím oči, usmívám se, tak spokojeně .....zřejmě mně můj obličej prozradil.
Mám chuť vypláznout na něj jazyk.

Ale co to znamená....jeho rysy začínají tvrdnout.
No to snad ne....já to vážně udělala?
Naklaní se.
"Opravdu jste na mně Anno právě vyplázla jazyk???"
Cítím jak rudnu, buší mi srdce, cítím ho až v krku.
Co mně to napadlo, probohaaa
"Já...." koktám
Sahá do kapsy a pokládá na stůl mé silonky.
"Vezměte si je a jděte si je na toaletu obléct. HNED"
Neodvažuji se odporovat. Zvedám se sahám po silonkách. V okamžiku kdy je beru ze stolu mne chytá za ruku.
"A Anoo....až se vrátíte, položíte mi na to samé místo vaše kalhotky.
Jinak přísahám, že Vám nařežu přímo tady. Navíc se Vám možná bez nich bude lépe rozhodovat, když budete cítit své vzrušení na stehnech a s vědomím že já to vím také "

No to snad....
Odcházím na toaletu.
To by přece neudělal. Nebo snad ano???
Dívám se na sebe do zrcadla....tváře zbarvené do červena, celá hořím...jsem tak vzrušená, kalhotky mám úplně mokré, proboha....
Dívala jsem se na sebe a žasla.
Tak to prrrr.....
Takhle tedy ne. Já se tu nebudu klepat jako nějaké koťátko.
Svlékla jsem kalhotky, upravila a vracela se zpět.
Viděl mně přicházet, zadíval se mi do očí a to co jsem uviděla byla taková malá satisfakce.
Viděla jsem úžas, obdiv a hlavně obrovskou touhu.
Došla jsem až ke stolu aniž by naše oči ztratili kontakt.
Zvedla jsem ruku nad stůl.
Rozevřela prsty a z dlaně mi vyklouzli sněhobílé kalhotky které jsem z té výšky, dáním posledních dvou prstů od sebe pustila.
Dopadli na stůl, bílá hromádka,
která jako rukou osudu dopadla tak, že nebylo na první pohled patrné jak velké bylo dosud mé vzrušení.
Sedám si , beru skleničku, upíjím a přes okraj ho sleduji.....ani on ze mně nespouští oči.
Natahuje se....pomalu bere ze stolu mé mokré kalhotky a božeeee...
Co to dělá , místo aby je dal do kapsy ....
Proboha, rozhlížím se, jestli se nikdo nedívá a on si je úplně s ledovým klidem dává k nosu a z hluboka si přivoní.
Kriste pane....
Slyšela jsem snad zasténání?
Bylo jeho? Mé? Či snad nás obou....

Poté je dává do kapsy.....
Vidím jak se mu chvěje chřípí nosu a jeho pohled mně přímo spaluje.
Poté se mně opět úplně s ledovým klidem začne vyptávat.....odpovídám.....snad to nejsou nesmysli.
Nevnímám....jsem jako mimo sebe.
Náhle se podívá na hodinky .
"Je čas Anno...."
"Cože , to už jdeme do hotelu?"
"Ne Anno, je čas na fontánu......ale jsem rád že jste se evidentně rozhodla pro tuto možnost, ale hotel ještě ne. Trpělivost Drahá"
Sama sebe proklínám za své myšlenky a slibuji sama sobě že musím udělat něco s tím, že je říkám nahlas.
Po zaplacení se zvedá první a nabízí mi ruku.
Ten dotek je tak elejtrizující, ale ruku přijímám, točí se mi hlava.
Snad tím vínem, snad vědomím a představou co se bude za pár minut všechno dít.

U fontány je už celkem dost lidí. Nezůstáváme vzadu. Vede mně doprostřed hloučku. Trochu si oddychuji....
Och jak se pletu, že tu budu v bezpečí.....už je tma.....stojí těsně za mnou.......dotýká se mne celým svým tělem....
Čichá k mému krku a s prvními tóny a prvními tryskajícími prameny vody přichází první něžný polibek na krk a pak další. Opírám se o něj.
Cítím jeho erekci.
Ohhh bože.....okolo je tolik lidí a ON.....našel mou kapsu na šatech a s rukou uvnitř , bezpečně ukrytou pod záplavou látky mé kolové sukně, našel můj klín.
Neomylně nahmatal můj pahorek a stiskl...
Božeeeee
"Tiše Anno, chcete na sebe upoutat pozornost?"
Druhou rukou mně objímá kolem pasu a přitom nepřestává dráždit můj klitoris.
"Nezavírejte oči Anno, dívejte se, proto tu jsme."
Otvírám oči, bože taková krása, vždy mně to dostane a ještě ke všemu jeho ruka v mém klíně.
Líbí se mi jak stále při každé příležitosti vyslovuje mé jméno.
Nemohu to snést, bojím se že budu sténat, koušu se do rtu a snažím se stisknout nohy.
Zaslechnu nesouhlasné zamlaskání.....a tak povoluji a trochu se rozkročím, jen tak o půl kroku.
A on toho využívá, zajede hlouběji mezi stehna a zároveň cítím na krku jeho zuby.
Opět se musím kousnout do rtu a děkuji bohu, že mně jeho ruka pevně drží kolem pasu.
Znovu slyším nesouhlasné mručení.
"Takhle to není ono"
Vytahuje ruku a s ním i vnitřek kapsy.
Co to proboha dělá....neomylně rozeznávám ten zvuk povolujícího švu.
No to snad....lapám po dechu. On mi roztrhl kapsu? Jako vážně??
"Koupím Vám nové "
A s těmito slovy opět zasouvá ruku do kapsy , jenže nejen to....v okamžiku ucítím jeho horkou dlaň v mém rozpáleném klíně.
A nejen to, pokračuje dál .....v momentě mám jeho prsty uvnitř.....
Zákláním hlavu, opírám se o jeho rameno a ze rtů mi uniká tiché zasténání .
"Prosímmmm"
Už už hrozí že budu, když přestane....chvilku setrvá uvnitř bez pohybu.....pak mně políbí do vlasů těsně za uchem a šeptá...
"Už brzy"
Jeho ruka mizí a já slyším jak olizuje své prsty od mé mokrosti a vzrušeně zamručí.
Právě včas...představení končí.

Zůstáváme stát.
Vím na co čekáme. Stále mně jednou rukou objímá a stále má rty za mým uchem.
"Anno....teď máte poslední možnost couvnout. Zavolám taxi a Vy můžete jet domů.
Nebo......půjdete se mnou a budete mi po vůli...." na pár vteřin se odmlčí
"Nuže...... kterou variantu si zvolíte WAAF?"
Stojím k němu stále zády, srdce mi opět hrozí vyskočením z hrudi. V hlavě mi víří tisíce myšlenek.
Uteč....jeď domů.....NE.... zůstaň......
Ne... nebuď bláhová... chtěj to taxi, jak tohle skončí???
V hloubi duše jsem rozhodnuta již dávno. A v okamžiku kdy použil mojí přezdívku jsem se v mém rozhodnutí jen utvrdila.

Pomalu jsem se začala otáčet....mé oči jsou díky mým podpatkům v úrovni jeho rtů. Zakláním hlavu dokud se naše pohledy nesetkají...vidím v jeho očích otázku, možná snad obavu, že odejdu?
Otvíram rty k mé odpovědi, ale nestačím říct ani slovo, protože on se mých rtů zmocní....líbá mně tak vášnivě, prudce.
Jeho jazyk proniká hluboko do mých úst a svádí boj s mým.
A stejně tak náhle je po všem....
Oba zprudka oddechujeme a já sbírám sílu mu říct mé rozhodnutí.....

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
Bavíte mne. Dám si hned pokračování. Snad konečně Jiří splní své výhrůžky :))
@masina
Ne tak to tam opravdu není *3**3**3* (upraveno)
Tak pokud nás tam nečeká nějaké skandální odhalení, jakože Anna není panna nebo Jirka byl Jiřina... ale po zprávách na seznamu jeden snese ledasco ;-)
@masina
Moc děkuji snad tě to nepřestane bavit než dojdeš k poslednímu dílu*4**243*
Čtivé, vzrušující... :-)
@franti-see
Děkuji a není zač, je mi potěšením *9**4**243*
@WAAF není za co, nemužu se dočkat pokračování.