Příběh šlechtičny 3

16. 6. 2021 Netty1

Druhý den navštíví Helenu můj lékař. Její zranění jsou naštěstí jen povrchová až na vykloubené rameno. Odpoledne dorazí vrchní vyšetřovatel z vedlejšího hrabství, jelikož náš nedávno zesnul a nebyl jmenován jeho nástupce. Jelikož tato záležitost se týká nás osobně musel být povolán. Postupně každého z nás vyslýchá. U výslechu Heleny smím být přítomná. Z ní vypadne, že je dcerou zchudlého šlechtice, ale před pár měsíci byly přepadeni a celé panství shořelo i všichni lidé. Od té doby se v jediných šatech, co ji zůstaly, se potlouká z hrabství do hrabství, aby si našla práci. Nebo někoho kdo by se ji ujal. Sama uznala, že vypadá jako špinavá, toulavá žena, ale to jen díky tomu, že několik dní se nemyla ani nejedla. Plno mužů se ji snažilo zlákat na placené služby a prý kromě peněz toho bude mít i ona něco. Striktně je odmítla i příslušné důstojníky ze včerejška. Když se bránila, ti ji vzali každý za jedno podpaží, že když nechce být jejich tak ať shoří. K jejím slovům doložím papír o jejím panenství i celkovém vyšetření, který mi dal lékař při svém odchodu.

Důstojníci nakonec pod tlakem důkazů přímo přede mnou potvrdí výpověď Heleny i toho, co se odehrálo později, jak mne napadli i Frediho v domnění , že jsme sloužící. Jinak by si to prý nedovolili. Vyšetřovatel se rozhodne vše předat soudci a porotě, jelikož jejich zločin je hodně velký, aby o něm rozhodl sám. Než bude ustanovený soud jsme se dohodli,že Helena zůstane zde. Její rány se hojí velmi rychle, což se mi trochu nezdá i chování sloužících, co je s námi zde jsou trochu víc odvážní. Jindy jejich milostné aféry se snažili skrýt, už najednou jsou tabu. Už ne v koutku ukradené polibky potají nebo pohlazení, plesknutí služek po zadnicích, ale už i na viditelných místech. Naštěstí si to dovolí jen když jsme doma jen já, Fredi a děti. I v našem vztahu se kde co změnilo. Po týdnu Frediho požádám ať se nastěhuje do vedlejší ložnice jako správný manžel. Jelikož jeho pokoj je kousek od knihovny. Velmi rád tak učiní.

Změny také pozoruji u své matky. Začíná se oblékat do veselejších barev i se dokonce usmívá, přejde kde jakou lumpárnu kluků. Nedá mi to a jeden den po obědě bez ohlášení vstoupím do jejich komnat. Jsem úplně v šoku. Leží celá nahá a dělá si dobře s nástrojem připomínající mužské přirození. Obě se na sebe díváme nevěřícně. Rychle se jen přikryje dekou.
„No nedívej se tak i já mám své potřeby i když jsem stará. Tohle je dárek od tvého otce, když ještě cestoval. Teď když jsem sama a nechci pošpinit jeho památku, tak mám jen tohle řešení. A neměla bys zaklepat než někde vstoupíš? Takhle jsem tě vychovala?" V jejím hlase je slyšet stud a zároveň vztek.
„Odpusť matko, chtěla jsem zjistit, co vězí za tvou dobrou náladou. Jsi nějak veselejší bezstarostná."
„Zlatíčko za to může přítomnost Heleny. Určitě sis všimla toho, co se děje od té doby, co je zde !! Dej mi deset minut, sežeň Helenu a sejdeme se v zahradě." Opustím tedy její komnaty s rozporuplným pocitem, co se může dít. Helenu najdu v jejím pokoji, jak si rozčesává vlasy. Uvědomím si, jak je překrásná, nevinná. Než matka dorazí stihneme s Helenou vypít každá šálek čaje a u toho si povídat, jako staré známé.

„Pojdete se mnou děvčata." Její hlas nesnese žádný odpor. Zavede nás do sklepení, kde zatáhne za jednu svíci a otevřou se dveře o kterých jsem neměla ani páru. Uvnitř je plno starých knih, kotel, různé lahvičky s tekutinami, zvířecími částmi, květinami. Matka vezme jednu hodně starou knihu. Odříká nějaká slova z ní. Helena se začne vznášet do povětří až se zastaví u kříže, kde ji pouta sami od sebe připoutají. Okolo ní se začne vznášet několik bublin a v ní se utvářet aura s předměty. Helena je jak omámená vůbec se nebrání. Koukám na to,jak vyjevená.
„Elizabeth neboj to jen se dívám jaké přednosti z čarodějnictví má naše Helena, která ti byla souzená jako žačka, ale u tebe v dětství jsem naše dědictví nechala uzamknout, chtěla jsem pro tebe normální život. Bohužel svému osudu neutečeš. V ní je jen dobro, tak jak v tobě. Její charisma cítíš i ty sama. Nemysli si, vím jak ses sblížila s Fredim. Helena dokáže ve všech vyvolat sexuální chtíč aniž by to sama chtěla. Taky má něco v sobě uzamčené. Je na čase vás obě odemknout." Odříká další zaříkadla místnost náhle se úplně rozjasní. Najednou dokáži číst myšlenky od matky aniž by promluvila. Trochu kleje jelikož Helenu úplně neodemkla. Něco v mé mysli mi říká, že ji k tomu brání její panenství. Aniž bych si to uvědomila začínám mumlat pro mne úplně nesmyslná slova. Helena se probere. Začne sebou trhat. Můj pohled ji úplně uklidní. Má na sobě šaty jenž se oblékají ze předu tudíž ji mohu svléknout i korzet si dnes zvolila se šněrováním ze předu. Dotýkám se jejího těla rukama. Její bradavky krásně trčí jen je vzít do úst a ochutnat. Když potěžkám její prsa v rukou jsou pevná, neodolám jedno nadzvednu a strčím si bradavku do úst lehce cucám, druhou rukou směřuji k jejímu klínu, abych zjistila její vlhkost. Jakmile strčím svůj ukazováček do její zarostlé jeskyňky, slastně zavrní, snaží se třít o můj prst, aby se dostal co nejhlouběji. Bradavku stisknu lehce mezi zuby a zatáhnu. K ukazováčku zastrčím i prostředníček, je tam velmi těsno. Přidám na rychlosti dráždění a věnuji se se stejnou péči druhé bradavce. Když se téhle hry nabažím, má ústa sjedou níž až k jejímu klínu, kde odhrnu její závojíčky a ochutnám její šťávičku. Chutná jako ambrózie, které se nedokáži nabažit. Líbí se mi jak sténá a zkouší se vrtět a uhnout mi. Což nemá jak. Ani nevím, ale mám pocit, že vím kde co naleznu. Otevřu jednu ze zásuvek a tam jsou různé velikosti a tvary napodobenin penisu, který měla má matka v ložnici. Vyberu ten nejmenší velikost. Velmi pomalu ho zasouvám kousek po kousku do Heleny přitom saji a lížu poštěváček. Pořád její panenská blána nechce povolit, musím použít trochu nátlaku. Až ctím jako by prasknutí hned můj pomocník do ní vjede jako po másle. Jen vydechne a hesne v agonii. S drážděním nepřestávám ba naopak přidám na rychlosti, ale cítím změnu. Její vzrušení vnímám i já ve svém lunu. Na matku jsem úplně zapomněla, ta mi podá druhý vyrobený úd neodolám a druhou rukou ho položím na zem do polohy tak, abych se na něj mohla nabodávat. Jsme nějak obě na sebe napojené čím větší rozkoš ji způsobuji tím víc to vnímám na sobě a naopak. Jsme u toho dost hlasité už ani nevnímám rychlost obou nástrojů.
Ve stejný okamžik obě prožijeme orgasmus. Místnost jako by se celá rozzářila. V ten moment matka strhne za křížem závěs. Mi se naskytne náhled na malby ze kterých poznávám své předkyně u nohou jim klečí ženy asi jejich společnice. Na předposlední jsem vyobrazená já a Helena. U posledního zatrnu je tam Kateřina zatím jako dítě. Odpoutám Helenu a kouknu na matku.
„Ano zlatíčko i Kateřina zdědila svou čarovnou moc. Dneškem prolomením panenstvím jste se s Helenou propojili dokonce života ať už vaše cesty budou jakékoliv. Budete o sobě vědět aniž byste spolu byly. Vaše těla jsou jedno. Naštěstí pokud by Helena onemocněla nebo zemřela tobě se nic nestane. Jen budeš vědět, že je v nebezpečí. Zítřkem začne vaše učení, které jsem u tebe Eli zanedbala a potlačila. Jelikož kouzelná moc se jak sis mohla všimnou dědí ob generaci a u tebe jsem si to nechtěla připustit. Zůstaňte obě prosím čisté jak jste. Svou moc nezneužívejte. Takovou radu mi nedala ani moje babička." Obejmu svou matku a všechny tři vyrazíme zpět do civilizace. Sloužící už nás hledají.

Tím to příběhem se s vámi loučím. Další díly mých příběhu začnu psát nejdříve koncem září. V srpnu na mne myslete ať vše dobře dopadne a já a mé budoucí malé zlatíčko jsme v pořádku. Poslední měsíc mi dává dost zabrat proto tak často nepíšu, jak bych chtěla. Pokud by byl zájem mohla bych zde znovu postupně během pauzy zveřejnit Příběh kurtizány. Jinak vám přeji krásné léto plné zážitku vaše Netty.