Nesnáším ho!

7.7.2021 Januar29

Než se ke mě na patro nastěhoval nový soused, byl tu naprostý klid, doslova ráj na zemi.
Začalo to jeho rekonstrukcí bytu.
Odcházím na večeři, otvírám dveře svého bytu a na chodbě bílo!
U výtahu už vládla zajímavá diskuse naší domovnice s novým nájemníkem a po mém příchodu ho slyším jak říká:
,,Já Vás chápu, ale nemohu za to, že tady mladá paní se tomu úklidu chodby moc nevěnuje.,,
Normálně na něj zírám. Asi netuší, s kým mluví. Dívám se na domovnici a s klidným tónem smečuji:
,, Paní Nováková, ne každý muž je inteligentní. Berte na něj ohledy, je sám. Kdyby měl ženu, jistě by mu při řezání příček otevřela okno a ne vchodové dveře.,,
Vzpřímil se.
Otáčím se k němu a s úsměvem se ho ptám:
,,Otevřel by jste mi dveře výtahu? Nerada bych se ušpinila.,,
Dívám se do očí, které nerady prohrávají.
,,Vaše nožičky neumí chodit po schodech?,,
Vyndavám z kabelky papírový kapesník, otvírám dveře výtahu, kapesník házím před něj na zem a s lehkostí madame utrousím:
,,Uklidím ho při vánočním úklidu.,,
Debil ...

A začala válka.
Lehce ovíněná se vracím dom. Rozsvicím na chodbě, dojdu ke dveřím a u mě tma.
Rozkročmo s rukou v boku čumím na to světlo a přemýšlím, co je na něm divného. Nějak jsem se na něj nemohla trefit baterkou v mobilu. Dobře, malinko jsem u toho i vrávorala no.
On mi odmontoval žárovku !?!
Mobil má snad dneska každej ne? Jen, než jsem našla to tlačítko ,,baterka,, zapla jsem si asi všechny možné funkce ... Ale i tak jsem vítěz! Si poradim ne?

Nedávno jsem si šla do sklepa pro kolo. Můj nový soused tam má dočasně uskladněné nějaké skříně.
Před mojí kójí jsem málem omdlela. On mi zatarasil dveře dvěma komodama.
Šla mi pára od nosu.
Zvoním na souseda v přízemí, půjčuji si od něj aku šroubovák a do posledního prkýnka jsem mu jí rozebrala!
Sice jsem na kolo mohla zapomenout, ale chuť mého dalšího vítězství byla mnohem sladší.

Doma beru flašku a jdu k Tereze, co bydlí v bytě přímo nad ním.
,,No ty vypadáš.,,
-Dík a to tu bydlí měsíc...
,,Hele, kam až vy dva jako zajdete?,,
-To vážně netuším. Snad víš, jak nerada prohrávám.
,,Když nepodpálíte barák, dělejte si co chcete.,,

Sedíme na balkoně a cpeme se třešněmi. Dívám se na tu hromádku pecek, doslova mě fascinuje.
,,To nemyslíš vážně, že ne?,,
Myslím...jedna po druhé mizí na jeho balkoně.

Ráno mám pomalované dveře zubní pastou. Hm, ale kreslit umí...

Musím vypadnout. Venku prší, možností moc není, tak se jede na nějaký zámek. Oběd cestou...jednoduše beru do ruky kabelku a mizím.

Zámek je nádherný. Průvodce vypadá sympaticky. Směji se jeho vtipkování, ale smích mě brzy přechází.
Soused!
Tak snad tu přežijí všechny rekvizity a především ten zámek.
Celou prohlídku ze mě nespouští oči.
,,Věnujte se laskavě výkladu průvodce. Na mě obraz Anežky ze Rvenic určitě nenajdete.,,
Jen se usmívá.

Přežil zámek i já, ale ne moje auto. Umřelo. Stojí před ním a co ho znám, tak se na mě prvně dívá vážně a i s pochopením.
,,Chcete pomoc?,,
-Záleží na tom, jak to myslíte.
,,Tak jak to říkám.,,
-Dobře.
Otvírám motor a on kontroluje vše, co se vizuálně zkontrolovat dá.
,,Baterku máte dobrou?,,
-Ano, je nová.
Zkouší startovat sám, ale marná sláva.
,,Zavolám známému a odtáhne Vás, co říkáte?,,
-Asi mi nic jiného nezbývá, že?
Usměje se a hned mu volá.

,, Může přijet až tak za tři hodiny. Najíme se a projdeme, co říkáte?,,
-Jestli neskončím v zámeckém rybníku, tak i ráda.
Spiklenecky na mě mrká. Naštěstí už neprší.
Pomalu zjišťuji, že umí být docela příjemný společník. Je vtipný, ale oba se od sebe radši držíme dál.

Procházíme se okolo rybníka, obora je zavřená tak vcházíme do lesa a jdeme pomalu do kopce. Cesta je mokrá a já zavrávorám. Stojí a jen se na mě dívá. Normálně čeká, až sebou fláknu na zem.
V poslední chvilce mě chytá za ruku a přitáhne k sobě.
,,Vy jste mě nechtěl vůbec chytit?!?,,
Tváří se hodně pobaveně.
,,Padala jste pomalu. Představoval jsem si, jak se v těch šatech vyválíte v tom bahně, ale rozmyslel jsem si to.,,

,,Vidíte tu kapličku?,,
Podívám se směrem, kam ukazuje. Pak na cestu, která vede opačným směrem.
,, Nechcete mi říct, že půjdeme skrze les, že ne?,,
Dívám se na své balerínky a snažím se vytěsnit z hlavy, kolik mě stáli.
Baví se opravdu náramně nad mým nešťastným pohledem. Ustoupí stranou a já s úlevou zjišťuji, že tam cesta vede.
Je úzká, pomalu se stmívá. Jde první a já se mu dívám na zadek!
Má ho fakt luxusní.
Otáčí se na mě.
,,Vy mi normálně zíráte na zadek!,,
Polykám...
,,Já?? Neeeee,,
Rudnu jak polární záře.

Ta kaplička mě fascinuje. Stojí uprostřed lesa, je krásná, s nápisem:
*MISERERE*NOBIS*
Jdu až k ní, stoupám si na první schod a dívám se dovnitř.
,,Ten nápis znamená, smiluj se nad námi.,,
Lekám se ho. Vyslovil to přímo u mého ucha a navíc se okamžitě okolo nás rozlehla ozvěna.
Úchvatné. Mám oči rozzářené jako malá holka.
Vyslovuji první blbost, co mě napadá, jen abych opět uslyšela tu ozvěnu. Rozléhá se po celém lese.

Raději odcházím a pokračuji dál k nějakému sloupu opodál. Už je prakticky tma.
Přichází ke mě. Něco mi vypráví, ale očima těká kamsi za mě.
Bere mě za ramena a otáčí mě.
Když se vzpamatuji z jeho nečekané reakce, vidím před sebou světlušky!
Kdy já jsem naposledy viděla něco tak krásného???
Připadám si jako v Jiříkově vidění.
Létají okolo nás. Jedna zhasne a rozsvítí se druhá. Je jich tu tolik!
Dívám se na něj a uvědomuji si, že i se zaujetím. Jsem v úžasu.
Zvláštní chvíle, jen tak u sebe stojíme.

,,Půjdeme?,,
Vyndavá z kapsy mobil, sleduji ho. Zapíná baterku a mě se naskytne pohled na jeho osvícený poklopec, kde se mu zřetelně zdouvá penis.
Automaticky ho chytám za okraj kalhot a odtáhnu mu je od břicha. Podívám se na jeho skvost a ten se v tu chvíli okamžitě napíná ještě víc.
Tak teď se snad prvně v životě stydím!
Špitám jen: ,, Promiňte,,.
Sklopím oči, dělám, že jsem nic neviděla a snažím se dostat co nejrychleji zpět ke kapličce.
Stojím před ní a zřejmě mám pocit, že se tím všechno rázem zapomene.

Stoupá si za mě. Chytá mě pevně za ramena a tiskne k sobě.
Je stále vzrušený. Cítím jeho mužství na mém zadečku.
Nejsem schopná se pohnout. Ta situace je šílená.
Mlčíme.
Začíná mi vyhrnovat šaty.
Slyším jeho vzrušené vzdechy.
Jemně mi přejíždí rukou po zadečku. Kopíruje mé kalhotky.
Stahuje je a nechává samovolně sklouznout na zem.
Prsty jemně přejíždí mou čárku. Dere se pomalu dovnitř a v okamžiku kdy ucítí mou mokrost, oba hlasitě vzdycháme.
Okolo nás se rozléhá naše ozvěna.
Vráží do mě hluboce dva prsty a rytmicky přiráží.
Jsem neskutečně vzrušená. Tají se mi dech a cítím i úzkost na hrudi. S vědomím toho, kde jsme, je to zvrácené a od něj naprosto nečekané.
Střídá prstění s drážděním klitorisu a vychutnává si vzápětí můj orgasmus. Ta ozvěna vše jen umocňuje, i můj prožitek.
Lačně se k němu otáčím.
Jeho pták trčí z kalhot. Nedivím se mu, že ho vysvobodil. Je ohromný. Vůbec tak před tím nevypadal.
Cítím jeho výraznou vůni. Je omračující. Ochutnávám ho a propadám mu okamžitě.
V mé dlani postupně tvrdne jako skála. Omdlévám z představy, jak něco takového do mě proniká.
Bere mě za ramena a silou mě otáčí ke mříži kapličky. Chytám se jí a on si mě nabodává. Bere si mě s ohromnou vášní a mě zaplavuje slast.
Cítím každý jeho milimetr, ukájím se jeho chtíčem a sama mu zcela podléhám.
Tak spontánní šukání jsem nezažila strašně dlouho.
Vrcholí.
Ani jeden z nás se nedokáže pohnout.
Objímá mě něžným stiskem a líbá do vlasů.
Tak proto je zde ten nápis...
Ano, smiluj se nad námi!

,,Co kdybych ti ráno udělal snídani a zkusíme začít od začátku a lépe?,,
Otáčím se na něj.
,,Myslíš takhle?,,

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
@6718 Děkuji za hudlánka na zadeček, Vaše srdce i květinu *21*
Napinave a velmi vzrusujici*37*❤🌷
@Ela_Ela To mám náročný týden před dovčou. Ale pak *4*. Chystám se na tur de France i přes Moravu *2**21*
Neni cas, neni signal ...
Kadernice mi dela.krasnou, vecer mam akci, zitra taky a pozitri se vracim do.civilizace, tak pristi tyden, ju 😘
Co se skadliva, to se rado ma. 👍
To bych moooooooooooooc rád ⚘
@crocorax Vy mne doslova svádíte na veřejnosti *4*
Přidal bych i polibek...
Potěšení je na mé straně.