Ruční práce v parku

7.7.2021 ex_nihilo

Závěrečné titulky. Seděla jsem zabořená do sedadla a pomalu vstřebávala dojmy z filmu, zatímco se kolem ostatní diváci pomalu zvedali a odcházeli. Bylo dost pozdě, ale já měla do svého rozjezdu ještě spoustu času. Ač se to zdá podivné, ráda chodím do kina sama. Jsem tak trochu samotář a mám pak prostor pro vstřebávání dojmů. V klidu, nikdo mi do toho neremcá, nejsem svázaná nějakým společenským kodexem a konverzovat. Film byl fajn, nic úžasného, co bych musela vidět podruhé, ale úplná škoda peněž a času to taky nebyla… a hlavně, nebyl to hřeb večera. Na dnešek jsem měla naplánováno ještě něco. Do plánovaného rozjezdu nočních linek jsem měla ještě hodně času, ale na plánovanou schůzku … setkání ... něco takového … jsem měla tak akorát čas vyrazit.
Zhluboka jsem se nadechla, abych setřásla všechny dojmy z filmu a naladila se na vzrušení, které mi kolovalo v žilách posledních pár dní. Když jsem vyšla ven, objal mě noční chlad podzimního večera a podivně surrealistická nálada. Nadechla jsem se zhluboka a vydala se uličkami zurčícími nočním životem k parku. Měla jsem tam své oblíbené místo, takový ne úplně rušný koutek s vyhlídkou na město. Trochu jsem měla obavu, aby nebylo obsazené… tohle bylo důležité. Měli jsme domluveý čas a místo. Muselo to být přesné. Opustila jsem rušné uličky a vstoupila do parku. Míjela jsem hloučky hlučně se bavících lidí a tichých milenců.
Pomalu jsem se vzdalovala od ruchu města. Bylo to moc příjemné, ten chlad, vzdalující se ruch. Na mé vyhlídce nikdo nebyl. Bylo to takové zastrčené místečko, obehnané zídkou v kaskádovitém terénu, ne moc na očích… přede mnou zábradlí s výhledem a za mnou vysoká zeď další kaskády. Přitiskla jsem se k zábradlí a sledovala rozzářené město pode mnou.
Ve chvíli, když jsem za sebou uslyšela kroky, prudce jsem natočila hlavu, abych přes pravé rameno zahlédla, že je to on. Rozbušilo se mi srdce a žaludek se mi scvrkl. Vzrušení, tréma nebo co… moc jsem ho neznala. Psali jsme si pár týdnů po našem prvním setkání. Bylo trochu netradiční a já se nechala přesvědčit, že pro vyváženost bych mu měla dát příležitost na odvetu. Odvetu… jestli se to tak dá říct. Rychle jsem se zase otočila a koukala před sebe na linie světel v ulicích. Nechtěla jsem mu koukat do očí, nevím proč. Dohoda zněla, že žádné svazování nebo tak, ale že budu poslouchat a nechám mu úplně volnou ruku. Tahle role mě vzrušovala… vcítila jsem se do ní až moc dobře, byla jsem malé poslušné zvířátko… malé nadržené zvířátko.
Přistoupil ze zadu a objal mě kolem pasu. Cítila jsem jeho obličej přitisknutý za uchem. Srdce mi bilo divoce. Slyšela jsem jeho dech a sama po něm lapala. Jeho vůně. Chvilku jsme tak jen stáli. Myslím, že taky vstřebával dojmy, dával mi čas, abych si trochu zvykla. Pak se trochu natočil a začal mi otírat rty o ucho… cítila jsem jeho dech a pravou ruku, jak mi rozepíná bundu… hladil mě na holém krku, lícní kosti… nejdřív jemně a pomalu svůj dotek zintenzivňoval. Byla jsem jako kotě, dotekem si mě ochočil. Hlava se mi sama mírně zaklonila a oči zavřely. Cítila jsem se poddaná a chtívá … po doteku. Pootevřenými ústy mi unikl tichý vzdech. Držel mě pevně pod krkem. Teď už stál přímo ze strany, díval se na můj obličej, jak si to užívám. Levou ruku měl na mých zádech. Stiskl můj krk dlaní ještě pevněji a pak mě lehce políbil na tvář. Ucítila jsem … nebezpečí, vzrušující … jako by to nebyl člověk, ale nebezpečné zvíře. Přejel mi mráz po zádech, a zachvěla jsem se. Políbil mě znova a rukou mi sjel na prsa a surově a tvrdě je mačkal a hnětl. Jeho obličej těsně u mé pravé tváře. Taky vydechl… vzdechl? Celá jsem se rozvlnila. Nešlo to jinak. Začala jsem cítit bolest mezi pysky… chtíč.
Jeho ruka sjela dolů a pustil mi zimní chlad pod vrstvy oblečení na kůži. Zachvěla jsem se, tentokrát zimou. Byl rychlý a rázný vyhrnul mi oblečení pod rozepnutou bundou nad prsa a prohlížel si mě v přítmí. Levou rukou mě teď držel za krkem a pravou rychle vytáhl prsa z podprsenky a štípal a tahal mě za bradavky. Byla mi zima, a bolelo to. Začala jsem vzlykat bolestí a zatínat zuby. Bylo to příjemně nepříjemné… vzdychala jsem a kňourala bolestí… tiše, tiše jak to jen šlo, abych k nám nepřitáhla nechtěnou pozornost.
Párkrát jsme uslyšeli kroky, to jak někdo procházel kousek od nás. Přestal…. než se kroky vzdálily. A pak zase začal. Cítila jsem jeho nos a rty na svém obličeji… občas mi trochu poodhrnul bundu pod kterou si se mnou hrál a přes prsa mě pleskl dlaní. Moje bradavky byly úplně tvrdé dvorce se mi scvrkly, jak jsem je snad ještě neviděla. Tiskl se k mému boku. Přes všechno to zimní oblečení, jsem nedokázala říct jestli je taky vzrušený, ale podle vzdechů, které mu občas jemně rozezněly hlasivky v hlubokém a tichém zamručení… bych řekla, že ano… že se mnou byl spokojený.
Jak bolest v mém klíně rostla vlnila jsem boky čím dál víc a tiskla jsem je k němu. Poprvé na mě promluvil „Taková chtivá, moje kurvička“. Jeho hlas byl hluboký a zněl mi sladce. Byla jsem mimo sebe. Jediný na co jsem byla schopná myslet, že ji chci protáhnout… pořádně. Strčil mi ruku do kalhotek. Zabořil prsty mezi pysky… vlhkost se tam už rozlila všude. V bezslyšném vzdechu se mi otevřela ústa dokořán a pak ze mě vyjelo „ahhh shit“ … chvěla jsem se… a snažila se pohyby dostat jeho ruku víc do kalhotek. Studenými prsty si se mnou hrál jen v předu… bylo to tak ohavně neuspokojivé. Brzy to pochopil a usmál se. „ Ne ne ne … vím, co by ta Tvoje kundička chtěla… ještě ne… ještě si budem chvilku hrát“ . Nesnášela jsem ho… chtěla jsem víc… a chtěla jsem to hned… takže jsem nepřestala.
Naštval se. Úchop za krkem povolil. Chytil mě místo toho za vlasy. A táhl asi dva metry ke zdi, co jsme měli v zádech. Poprvé jsem ho měla tváří v tvář, ale neopovažovala jsem se mu kouknout do očí zpříma. Jednak jsem měla trochu strach, že by to trochu narušilo celou náladu a pak jsem se trochu styděla… kdo ví sakra proč. Asi že jsem byla nadržená čubka, co si na veřejnosti nechává prstit píču skoro cizím maníkem. Nevím.
Koukala jsem do země a občas jen tak po očku pokukovala po jeho výrazu. „Říkal jsem, že ještě ne, ty nadržená kundo.“ cedil tiše mezi zuby. Cukla jsem sebou. Zase to zvíře. Sklopila zrak a polkla.
Byla jsem teď opřená o zeď, on si ke mně stoupl trochu bokem a ruku mi zase strčil do kalhotek. Trochu jsem podřepla a roztáhla stehna, aby měl lepší přístup, ale už jsem se neopovážila ani pohnout. Loktem se opřel o zeď a obličej měl zase blízko mého. „Ummm, jsi krásně vlhká, ochutnej“ … vytáhl a strčil mi dva prsty do pusy. Chvilku se bavil tím, jak prsty olizuju a cucám. Pak na mě trochu nalehl… ruku mi zase zabořil do kalhotek… tentokrát pronikl až ke vstupu a trochu mě překvapil… začal mě líbat. Začal tlačit prsty dovnitř. „Teď si Tě udělám.“ Chvilku jsem s ním držela tempo… líbání a vnímání jeho doteků a pohybu… zrychloval a zpomaloval… zasouval prsty hlouběji… někdy trochu hrubě… bylo mi to jedno. Přestala jsem se soustředit na líbání. Zavřela jsem oči a vzdechala… asi moc nahlas… dlaní mi přikryl ústa a pokračoval. Líbal mě na krku. „ Udělej se pro mě“ šeptal… roztáhla jsem stehna od sebe co to šlo…. a moje pánev se rozhoupala. Cítila jsem prsty jeho levé ruky v puse, jak mě umlčoval. Krk mi lízal a kousal mě do lícní kosti. Už jsem nevnímala nic. Vozila jsem se na jeho dlani… občas zvolnil… a já jak divoký zvíře přidala, že chci víc. Pak povytáhl ruku a nechal mě si uvědomit, kdo je tu šéf, než začal nova. Myslím, že někdo prošel kolem a uchechtnul se, když mu došlo, co se tu děje. Nevím, moc jsem to nevnímala. Nešlo přestat… kolem klitorisu a vstupu do vagíny jsem cítila tupou bolest a potřebovala ji ukojit. „Pojď, ty moje kurvičko, pojď...“ povzbuzoval mě a mě to hrozně vzrušovalo. A pak už jsem necítila nic. Tělem mi projela vlna a cukala jsem se v orgazmické křeči. Byla jsem hluchá, slepá…
Po chvilce jsem začala zase vnímat zvuky města. Vytáhl ruku a chvilku ke mně zůstal přitisknutý, přitáhl mi blíž bundu. Sledoval jak přicházím k sobě a spokojeně se usmíval.
Začala jsem se rychle zahalovat a upravovat. Když jsem byla tak nějak zase oblečená, poodstoupil trošku. Vzhlídla jsem k němu, najednou vypadal trochu nejistě. To já jsem byla taky. „To bylo zajímavé.“ vypravil pak ze sebe. Musela jsem se usmát. „To vskutku“ odpověděla jsem. Smála jsem se teď už nahlas… hlavně to bylo trapné, ta chvilka… příjemně postkoitálně trapné. „Líbilo se Ti to? Jsi spokojený?“ zeptala jsem se. Nevěděla jsem, jestli je to vhodné se takhle ptát. Že já jsem byla spokojená, uspokojená… to bylo ze situace zřejmé. Ale upřímně, chtěla jsem vědět, jestli jsem ho taky uspokojila… naplnila představy. Bylo to pro mě důležité.
Usmál se, trochu podivně… ušklíbl se? Chjo. „Bylo to úžasný.“ odpověděl a po chvilce ticha ještě dodal: „Nechceš zajít ještě na chvilku ke mně?“ To mě zaskočilo.
Nechtěla jsem nějaký vztah, nechci, aby na mě byl moc hodný… hodný jo, ale ne moc hodný… jo psali jsme si, bylo to fajn, mít se komu svěřit, na koho myslet, těšit se.
„Proč? Co tam?“ zeptala jsem se. „Prcat.“usmál se. A já taky. „Tak jo, ale dneska už poslušnou nehraju. Je to OK?“ „ Umm, dobře.“
Šli jsme spolu, vedle sebe. Tiše, bez zbytečných řečí. „Trochu zpomal … jsem po tom zážitku ještě vláčná“. Vyšli jsme z parku a zamířili na zastávku. Bylo tu víc světla. Museli jsme nasadit roušky. Ale i tak bylo pořád na co koukat, co si na něm prohlížet. Hladově jsem na něj koukala a už přemýšlela … co bude, až budeme sami.

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data