Dámská kolaudační party

20.7.2021 Januar29

,,Dnes kolaudace nové terasy.,,
Je fajn mít kamarádku, kterou nikdy nezajímá, zda se mi to zrovna TEĎ hodí ...
Odpovídám a dopředu vím, že je to marný boj.
,,Veru, dnes fakt ne.,,
,, Nezájem!,,
A je vše vyřešeno.
,, Mám něco koupit?,,
,,Tak, samozřejmě.,,
A na displeji mi přistává seznam delší jak můj měsíční nákup...

Zastavuji u obchodu, nasazuji si roušku a s mega nadšením vplouvám dovnitř.
U cuket mám první zásek. Držím v každé ruce jednu a nemohu se rozhodnout. Úplně jí slyším: ,,Ta je moc tlustá, ta zase tenká, ta má zase blbou barvu...,,.
Můj tok zoufalých myšlenek přerušuje příjemný mužský hlas:
,,Je těžké vybrat cuketu či cuketu, že?,,
Aha, pán by si zřejmě také rád nějakou vzal.
,,Asi Vás překvapím, ale je.,,
,,A mohu Vám s Vaším problémem nějak pomoci?,,
Má krásné oči. Ony ty roušky někdy nejsou vůbec špatné. Jak asi vypadá? Má křivé zuby nebo velký nos?
Každopádně to okolo roušky je moc sympatické.
,,Byla bych moc ráda. Vyberte tu nejlepší, napište mi Vaše telefonní číslo a pokud s ní má kamarádka bude mít problém, zavolám Vám a Vy si to s ní vyřídíte sám.,,
,,A neuvažovala jste někdy o jiné kamarádce?,,
Teď mě hodně rozesmál.
Ustupuji stranou a s úsměvem, který stejně neviděl, odcházím.
Mé zoufalství se ještě několikrát opakovalo, ale za jeho další pobavený výraz to stálo.
Sleduje mě?
Takhle hezkého muže jsem už dlouho neviděla...

Přijíždím k Verče a aniž by něco řekla, vyndavá nákup.
,, Tenčí cuketu tam neměli?,,
,,Ahoj, taky tě ráda vidím...,,
Nalejvám si drink a mizím za holkama.
Dostávám chuť na rebelství.
,,Máme děvčata nějaký hřeb večera?,,
,, Máme, můžeme skákat z nových zídek rovnou do bazénu.,,
Paráda...
,,Měla jsi dnes v plánu něco zajímavějšího?,,
,,Měla. Docela slibně rozjetou konverzaci!,,.... vlastně až moc dobře...
,,Něco vážného?,,
,,Hm, docela vážnej šuk a vyměnila jsem ho dobrovolně za mé nejlepší kamarádky!,,

Večer pomalu plyne. Zábava je čím dál lepší a má nadrženost čím dál nesnesitelnější.
Přichází mi od něj další zpráva:
,,Dostala jsi mě, lapila do svých sítí, představ a neskutečného chtíče. Chci tě!,,
Posílá mi svou fotografii. Nahá hruď, džíny a u nich rozepnutý první knoflík. Jsou vidět bílé boxerky a jeho vzdouvající mužství. Bosé nohy... Palec ruky zastrčený za okraj džín... Smyslné.
Má na ruce zvláštní tetování...
Posílám mu skoro stejnou. Ležím na posteli. Nahé bříško, pokrčené nohy a zpoza džín je vidět jen část mého tetování.
,,Nechci ani domýšlet, kde ti končí! Svázal bych ti ruce. Znemožnil jakýkoliv pohyb tvého těla. Vychutn.....,,
Vypínám mobil. To se nedá. Od rána jedna provokace za druhou. Dokonale si umí hrát se slovy! Jsem jak Niagarský vodopád...
Holky už skáčou do bazénu.
No nenapadne mě skočit z té nové zídky?!?

,,Ty vole Moniko! Prober se!,,
,,Holky, tak dělejte něco!,,
Jsem asi v nebi. Takhle dobře mi už dlouho nebylo. Andílek vpravo, Ježíšek vlevo a kýbl studené vody přistává na mém obličeji...
,,Co blbneš Petro!!!,,
Zmateně sebou trhnu.
Doprdele! Jauuu...To je bolest!
,,Hele, ať se radši nehýbe!,,
,,No ale co když má otřes mozku? Musíme jí zvednout nohy ne?,,
Dostávám se k sobě. Zírám, jaké jsou mé kámošky záchranářky.
,, Děvčata, až se se mnou někdy něco doopravdy stane, tak mi rovnou zavolejte černou limuzínu, ano?!,,
....,,Je to dobrý, žije.....,,
Hlava mi třeští a nemůžu došlápnout na nohu.

V nemocnici na příjmu se podrobuji výslechu co že mi jako je, vyfasuji žádanku na rentgen a po hodině čekání na doktora mám chuť se zvednout a jít domů spát. Vlastně mi už nic není...
Co bych chtěla v jednu ráno, že?
Konečně se otvírají dveře ordinace.
Sjíždím očima fakt dobrou postavu doktora a v duchu si říkám, mě už asi vážně nic není.

,,Chcete mi říct, že Vás Vaše kamarádka za tu cuketu takhle zbila?,,
Verča nechápe, já zírám. On je doktor!
Po chvilce ze mě vypadne ta nejinteligentnější možná odpověď:
,,No,,
Oči mu září, zřejmě se směje: ,,Jak Vám je?,,
,, Strašně...,,
V tu chvíli bych nejraději někam zalezla ...
Zřejmě už v reálu nejsem schopná sbalit žádného chlapa.
Uchopí můj vozík a odváží si mě do ordinace.

Dívá se na rentgen hlavy.
,,Otřes mozku to není.,,
Mlčím.
,, Páteř je také v pořádku.,,
Stále mlčím.
,,Máte nějaké bolesti, krom té nohy?,,
Nedokáži nic jiného, než sledovat každý pohyb jeho těla.
,, Dobře, sundám Vám roušku a pokusím se odezírat z Vašich rtů, ano?,,
Celou dobu se při tom dívám do jeho očí.
,, Podívejme se na tak krásný obličej.,,
Sedá si proti mě a sundavá si i svou.
Jeho úsměv je odzbrojující.
,,Tak se podíváme na tu Vaší nožku.,,
Bere jí do rukou a já okamžitě ztuhnu.
To tetování...
,,Sundejte si prosím kalhoty. Máte ji jen pohmožděnou. Stáhnu Vám to a doma si ji budete ledovat. Pomůžu Vám teď k lůžku.,,
Stahuji si rifle a jeho pohled okamžitě ulpí na mém tetování.

Nastává ticho.
Odevzdaně ležím.
Bere do ruky obinadlo.
Zvedám ruce nad hlavu.

Jeho prsty jemně kopírují mé tělo od nohou, přes vnitřek stehen, třísla, bříško, podprsenku, krk, obličej a zajíždí do mých vlasů.
Sklání svou hlavu a jeho ústa se zastavují u mých. Jen cítím jeho zrychlený dech.
Dívá se mi do očí.
,,Když jsem tě v tom obchodě uviděl, přál jsem si, aby jsi to byla ty. Snažil se číst z každého tvého pohledu tvůj chtíč skrývající se za tvá slova. Sledoval tvou chůzi, každý pohyb tvého těla...,,
Jen to dořekne, mám pocit, že exploduji.
Svazuje mé ruce k lůžku.
Stahuje mi podprsenku.
Chvěji se.
Jakmile se jeho rty dotknou mé kůže, stoupají mi na ní všechny mé chloupky.

Bere do rukou chirurgické nůžky. Zajíždí jimi pod kalhotky a ta chladná ocel mi bere poslední kousky rozumu.
Přejíždí s nimi můj naběhlý klitoris. Dráždí ho. Sjíždí po čárce až k zadečku a zpět.
Nabírá je a jedním tahem je rozstřihne vejpůl.
Slastí se propínám.
Veškerý chtíč z celého dne se slil do jednoho okamžiku.
Vem si mě!
Teď hned!

Stojí nade mnou a natahuje si rukavice.
Sotva dýchám.
Může si se mnou dělat co chce.
Bere do rukou svorky a svírá s nimi postupně jednu i druhou bradavku.
Vzrušením a slastnou bolestí doslova trčí a řvou o další pozornost.
Nasává je svými rty a drtí je zuby, ...laská a drtí...
To napětí je neúnosné. Třu o sebe stehny, vyvíjím tlak v mém klíně. Potřebuji nutně uvolnit své napětí. Prohýbám se v pánvi.
Jen mě tiše sleduje.

Potichu sykám: ,,Tak už si mě proboha vem!,,
Bere další obinadlo a zavazuje mi s ním oči.
Ta trýzeň nevědomí je šílená.
Slyším jak si rozepíná kalhoty.
Pokleká u mého rozkroku.
Špičkou žaludu přejíždí mé pysky.
Cítím jen sílu jeho stopoření.
Šílím z toho, že ho nemůžu vidět.
Proniká do mě.
Prudce si mě bere.
Lapám po vzduchu.
Dokonalá slast.
Propadám svému ukojení.

Z ordinace mě vyváží zpět na vozíku a předává Veronice.
,,Pokuste se být týden v klidu. Dobrou noc. Zavolám ti...,,
Když se za ním zaklapnou dveře, okamžitě na mě spustí:
,,Ti amputoval nohu, ne?!?,,

,,Ne, jen nemohl pochopit, co bylo špatně na té cuketě...,,

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
Krásný a originálně vtipný konec ...
To je jak když si jdu koupit zmrzlinu a nevím, kterou bych chtěl dřív...? :-)
@meda72 Spíš si říkám, kdo tady není....
@januar29 zase jeden co byl na amatérech?*4**243**22*
@meda72 Neproběhla, protože jsem si s ním už dávno psala inkognito *4**22*
Hezká kolaudačka*243* jen jsem při výběru cukety nepostřehl kdy proběhla ta výměna telefoních čísel*22*
@Invictus Vzali! Tam se totiž zamyká úplně všechno! A nejlepší na tom všem je, že se schovávají pod ubrus na stolku kousek od dveří. Takže hlavně nenápadně! Najdeš je prosím tě tam no *3**22**1**52*
@DesireTouch Podívejme se na kluka...z lesíka přímo do nemocnice *2**4*