Milování s bolestí

24.7.2021 Januar29

Je to bolest? Smutek? Zášť? Lítost? Nenávist?
Je tak snadné ublížit.
Je mnoho slov, co cupují naše srdce na kousky.
,,Už mi nepiš, prosím....,,
Mohu za to skutečně já?
,,Zarazily mě ty fotky a upřímně spíše vyděsily.....,,
Protože je tak snadné soudit, i když neznám jejich příběh?
,,Nemohu být tvým přítelem.,,
Protože nedokážeš milovat?
,,Jsi někdo jiný...,,
Nebo mě tak chceš vidět ty?

Není toho už moc?
Nestačilo to už snad?
Kolikrát ještě?
I tak mé srdce odpouští.
Chápe.
Snaží se porozumět.
Chřadne....
Dokáži ještě milovat?
Mít ráda?

Každý má svou pravdu a každý má i svůj podíl viny. Někdy však chybí upřímnost.
A nejhorší je upřímnost k sobě samé.
Možná chtěl člověk jen víc než mohl dostat.
Musí to vždy provázet bolest?
Stačilo by to tenkrát jen vyslovit?

Vítá mě s rudou růží v ruce.
Nádherné malé gesto vůči ženě, kterou nelze milovat, ale lze si jí vážit.
Neznám to. Dojalo mě to. Krásný pocit.
,,Jak moc chvátáš? A kam to vlastně pak jedeš?,,
,, Jičín a čas si neplánuji, nic si neplánuji. Pojedu, až budu chtít.,,
Udělal si na mě čas? Další krásné gesto.
Rozmazluje mě předkrmem, steakem, salátem, kávou...

Je na něm znát bolest.
Já tu svou definitivně ukončila včera.
A stačilo být jen upřímná sama k sobě.
On tu svou včera opět rozvířil.
Je smutný, ačkoliv se usmívá.
Vlastně ani nemusíme mluvit, oba to moc dobře známe. Každý ze svého pohledu, svého příběhu, svých emocí...

Je možné mít znovu rád někoho jiného?

Zvláštní chvíle. Nechceme být sami, potřebujeme cítit objetí toho druhého, vnímat obdiv, pociťovat vzrušení a přitom jsme chvílemi myšlenkami jinde.
Nemusíme si nic nalhávat...
Někdy je souznění prokletím.

,,Chci jít dál! Začít zase žít.,,
Odpovídá mi: ,,Chci to samé...,,
Dívám se na hromadu salátu. Vidličkou vedu marný boj napíchnout najednou olivu, okurku, papriku, balkán...
Do toho ze sebe soukám další větu: ,,Mám strach, ..... bojím se, ...... začínám mít pocit,.... Jednoduše v sobě nechci potlačit touhu..... Jako bych začínala být bezcitná.,,
,,Myslíš, že to tomu salátu pomůže?,,
Uvědomuji si, že mám salátový dialog.
Rozesmál jsi mě.
Hlavou mi jela stejná myšlenka. Už dost...

,,Myslel jsem, že mi dáš ovladač na hraní.,,
,,Po včerejšku jsem si říkala, že to není vhodné. Myslela jsem, že ti stačí vědomí, že nemám kalhotky. Určitě to tušíš.,,
Konečně smyslný úsměv nás obou.
V jeho očích vzplanuly jiskřičky touhy.
Nádherný pohled na muže, který nemůže odolat pokušení.
Sklání hlavu pod stůl a já roztahuji ještě více nohy.
Občasný vánek přejíždí mé pysky. Mám to tak ráda...
Dívám se na jeho počínající chtíč.
Cítím jak mi vlhne klín.
,,Mohu si tě vyfotit?,,
Jen se usmívám.
Cítím ještě větší vzrušení.
Mám chuť si jí prsty roztáhnout, hrát si s klitorisem.
,,Mohla by sis ji prsty roztáhnout a .......?,,
Je to tam...

,,Napadlo mě..., ale záleží jen na tobě. Vyjela bys ještě o hodinu později.,,
,,Copak tě napadlo?,,
,,Že bych ti ještě uvařil čaj... u mě v kanceláři a pomiloval tě tam na mém stole.,,
Nedokáži mu hned odpovědět. Běží mi hlavou okamžitě představa takového aktu.
Jaké to pak musí být, když u toho samého stolu bude mít s někým jednání. Musí to být úchvatná vzpomínka... Dotýkat se míst, kde ze mě stékala má mokrost...
S úzkostí v krku odpovídám: ,,Ještě jsem se nikdy v žádné kanceláři nemilovala.,,
,,Chceš tedy uvařit ten čaj?,,
,,Chci...a moc...,,

Otvíráš mi dveře budovy.
,,Dobrý den.,,
Líbáš mě na ústa.
,,Dobrý den. To tu líbáte takhle každou?,,
,, Samozřejmě, je pak otevřenější jednání.,,
,,Nevím jak moc chci být otevřená, ale ráda bych konečně dořešila ten můj problém.,,
V kanceláři si rozepínáš zip u kalhot a necháváš mne pokochat se pohledem na tvůj penis.
,,Nejprve vyřešíme můj problém a pak se podíváme na ten Váš.,,
,,To se jako s Vámi musím vyspat?,,
,,Ano. Jinak to tu nechodí.,,
,, Otřesné....,,

Zapínáš si zpátky zip u kalhot a já pociťuji smutek. Proč?
Chybí mi moc hraní. Chybí mi chtíč, něha i dominance.
Chybí mi milování s vášní.
Chybí mi sdílení.

Tiskneš mě k sobě a já usedám na kraj stolu.
Zvedáš mi šaty a odkrýváš mou nahotu.
Poklekáš a lačně si jí bereš ústy.
Dráždíš jazykem klitoris a zajíždíš prsty do mé svatyně.
Ano, tam... Přesně tam cítím tvůj tlak. To místečko, které mne tak trýzní slastí.
Vrcholím.

Stojíš přede mnou a opíráš se o dveře.
Chci tě tak moc ochutnat.
Máš tak krásný penis. Objemný. Žilnatý...
Beru si jeho špičku do úst. Laskám ho jen na okraji. Máš to rád. I se tak rád miluješ...
Bereš mou hlavu do svých dlaní a určuješ si tempo. Stále jen na špičce žaludu. Při hlubším zasunutí poslouchám tvůj slastný vzdech.
Chutnáš tak dobře....
Jsi úchvatně stopořený....
Tak moc tě chci mít v sobě....

Pokládáš si mě zpět na stůl.
Při tvém zasunutí cítím neskutečnou slast, úchvatnou plnost kundičky a tvé pnutí.
Díváme se společně na tvé zásuny.
Nemohu se tím pohledem nabažit.
Měníš směr, více k vrchní stěně. Projíždí mnou neuvěřitelná slast. Vysouváš ho a leskne se ti mou mokrostí.
Takové návaly slasti jsem ještě nezažila. Propadám tomu.
Díváme se do očí a je v nich tolik prožitku...

Šukáš mě dokonale. Tvůj penis je snad vyrobený přímo pro ní. Ulehám mezi lejstra, zadeček posouvám níže.
Bože... umírám rozkoší.
Je vůbec možné tohle zase cítit?
Pokolikáté mi oddálil orgasmus??
Nedávám to!
Přitisknu se k tobě
Ústa mám u tvého ucha.
,,Udělej mě prosím!!,,
Zrychluješ tempo, sílu přírazů a já omdlévám při dokonalém orgasmu.

Tvůj prožitek je tak silný. Prodýcháváš návaly své rozkoše.
Cítím tě. Cítím tvůj blížící vrchol.
Klečím na židli a ty si mě bereš ze zadu.
Vychutnáváš si mě. Zbožňuji tvé pomalé přírazy cílené na můj prožitek, mou rozkoš. Jsem tak mokrá...jinak...
Exploduješ do mě. Plníš mě svým semenem a já vrcholím s tebou.

Zaplavuje mne radost. Usedám na tebe a mám chuť se objímat, líbat. Upřímně...s touhou...
Jsem moc ráda za tu chvíli.

Pozoruji tě a cítím, že jsi myšlenkami jinde.
Chápu to.
Tuším.

Najíždím na dálnici.
Pomalu se připravuji na to, že mi nenapíšeš.

Přichází smajlík.
,, Bezpečnou cestu!,,
Chci mu odepsat...
,,A nepiš za jízdy!,,

Mám slzy v očích...
Nikdy nesmím zapomenout milovat...!

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
@ProsteZuzana Jsi silná Zuzi. Život je někdy těžce naprd, ale i tak svině dává smysl i náboj... když pečlivě vnímáš vše okolo *58**39**15**174*
Tahle povídka mi unikla. A přišla přesně ve chvíli kdy mě bolest na hrudi chce rozpůlit ☺️
@Tan73man I bolest je prožitkem.... Děkuji ti *6*
Dokonale napsané.
Ten pocit prázdné bezmoci, když ti druhý řekne, že už tě nechce a přitom to v něm vibruje chtíčem, reaguje na tvoji provokaci, ale oba víte, že jestli teď, tak naposledy.
V části těla to bolí, v jiné sakra vzrušuje.
Je to naposledy, hrůza...tak hlavně, ať to teď trvá co nejdýl, ať se neuděláme hned!
@Januar29,kvůli mě nemusíš, nedělej si starosti, jeď si dál to svoje*1*
@SisifosKV Tak já si dám pauzu, ať se ti zkrátí čas dočítání *3*
@Januar29,dělám na tom, mám tě na dlouho *4*
@SisifosKV Zřejmě si nečetl všechny mé povídky *4*. Překvapivě jsem velmi citlivá...*21*
@Januar29, velmi citlivě napsané, takhle tě neznám :)