Na workshopu

Ráno vstávám z postele se skvělou náladou.
Natěšen, že se bude něco dít. Že se dozvím něco nového.
Třeba mi to i půjde, nebo možná taky ne.

" No hlavně už vstávej a dělej něco se sebou! "
Skládám peřinu a tak jak jsem vstal... nahý... skáču do sprchy.
Bez zbytečných myšlenek přepínám na tropický déšť, trhám pákou doleva a pouštím na plnej!
" Uuuuu... " Párkrát zhluboka vydechnu, zamručím si a po chvilce si už užívám ledovou lodu stékající po mém těle.
Skvělý relax! Člověk se hned cítí... Naživu?
Po pár minutách jsem nabažen.
Chytám ručník.
Pár tahy se otírám a s ručníkem kolem pasu jdu na ranní kávu.
Bez ní to nejde... Nebo to má někdo snad jinak?
Beru svůj oblíbený černý šálek, kávovar ho rychle plní napěněným kapučínem.
Rychle ho do sebe házím, při tom skáču do bílých riflových šortek a červené polokošile.
Sahám po peněžence, klíčích...
A teď to hlavní!
Přes rameno házím svou novou fotografickou tašku. 3 objektivy, tělo foťáku, sposta filtrů...
No páni, i když jsem totální AMATÉR, vycházím ze dveří s hlavou vstyčenou jako profík.
Sedám do auta a hurá do hotelu, kde mám zamluvený ten workshop.
Už na něj čekám přes půl roku!
Těším se!
Možná jsem i trochu nervúozní... No a? To se podá... Musí!
Workshop v hotelu? Taky to nechápu, ale prý pochopím.

Přijíždím na místo. Krásný starý, nově zrekonstruovaný hotel na přehu vodní nádrže.
Vjíždím do vnitřních garáží.
Luxus... proběhne mi hlavou.
Na něco takového nejsem zvyklý.
Parkuji auto, z kufru beru tašku a jdu hledat cestu ven.
O pár stání dál narážím narážím pohledem do sexy mladé slečny.
Asi mladší než já... proběhne mi hlavou.
Usměju se jejím směrem.
Také dostávám úsměv! Super. Hned je ten den lepší.
Procházím kolem slečny dál.
" Moc hezká taška. " Ozve se za mnou.
Otáčím se a automaticky děkuji.
" Asi bude slušně nabytá že? " Dodává a mrká a kouše se do tu.

Cože?! Flirtuje se mnou? Možná ani nevím zda to ještě poznám! Panika?
Vůbec... uklidňuju se!

" Tím si buďte jistá, pořádný dělo! " Obracím narážku zpět.
" Jooo? No a nechěl byste mi ho třeba ukázat v akci? "

Tak tohle asi nezvládnu, vyloženě mě svádí pohledem! Co teď?
Slečna se obrací na patě a pohledem zpět za mnou ukazuje abych jí následoval.
Co to dělá? Může být o dobrých 10 let mladší...
Po rychlém boji v hlavě je jasno, život je jen jeden ne?... Jdu za ní!

Procházíme chodbou na konci garáží.
A hle schodiště, tak tudy se jde do hotelu.
Mířím stále za slečnou... Která náhle zatáčí a mizí za dveřmi.
No jo a co teď?
Na dveřích je cedulky panenky...
Chvilku čekám. Nikde nikdo, všude ticho.
Vrážím nohou do dveří.
Vcházím.
Zvláštní, nemaji tu mušle. A jen pár kabinek...
Ježiš na co to myslíš?
" Na to honem! Tady jsem! " Ozve se z poslední kabinky.
Tohle přece nejsem já... Takovej slušňáček...
Lezu do kabinky!
" No tak ukaž! " Hned mi sahá do kalhot.
Vytahuje ho ven, chytá do pusy a jsem v tu ránu tvrdej!
Otáčí se, zvedá sukýnku.
" Mrdej mě! " A rukama si roztahuje zadeček a kundičku.
Neotálím a hned jí zabořím špičku do kundičky, párkrát jí projedu a už jí šukám zezadu!
Neskutečná jízda!

Tak tomuhle říkám rychlovka... Luxusní, zadeček a byla mě úplně plná!
Vlastně jsem to vše ani pořádně nestihl pobrat.
Oba se oblékáme a nenápadně mizíme ze záchodů.

Tak kam teď?
Očima sjíždím halu a hledám kudy se vydat.
" Aaa to bude ono! " Vidím ceduli workshop se šipkou doprava.
Následuji ještě dalších pár cedulí a vstupuji do zasedací místnosti.
" Dobrej. "
A ticho...
Jako je nás tu zatím jen pár, ale pozdravit se můžeme ne?
" Jsem tady správně na fotografickém workshopu? "
" Jojo. " Ozve se někde uprostřed.
Letmo poděkuju a hledám si místo na sezení.

Uplynula docela dlouhá doba a zasedačka se dost zaplnila. Je nás tu necelých 20!
Zatím se zdá, že všichni skoupí na slovo...
No nic... Tahám z tašku bloček a propisku, třeba se bude hodit.
Do místnosti vstupuje další člověk.
Další účastník? Moc hezký! Řeknu si.
" Tak to vypadá, že jsme všichni... Rovných 20. " Takže lektorka?
Proč jsem čekal chlapa?
Feministky by ze mě asi radost neměli...
No ale od téhle se rád něco přiučím!
Už mám úchylné narážky i v hlavě...
Jako puberťák.
Vysoká, tmavé vlasy do půlky zad stažené do culíku.
Slušný prsa! Trochu boky... A ta prdelka!
" Dobrá co? " Ozve se ze sedačky vedle.
Do prdele, já to řek nahlas?

Tak a už se uklidni!
" Tak se do toho pustíme... Dobrý den, všechny vás tady vítám, moje jméno je Míša a budu vaší lektorkou následující 3 dny. "

Počkat, 3 dny? To mi asi uniklo...
Hbitě zvedám ruku. "Omluvám se za vyrušení, ale mluvila jste o 3 dnech?"
" Ano přesně tak, tento workshop je 3 denní, proto jsme také na tomto krásném místě. "
" Díky. " Padám zpět na židli.
No ty vole tak to bude něco, první myšlenka je, snad tady ještě potkám u mladou slečnu... Ani nevím jak se jmenuje.
No to ses vyznamenal... Ani jméno nevíš! To jsi ty?!

Už si tak nějak spojuji, proč mi kluci říkali, že pochopím, proč je to na hotelu!
To je něco.

" Tak máte tu někdo svou techniku? " Ptá se slečna lektorka.
Opět hrobové ticho.
Fakt nikdo? Však u spousty lidí vidím tašky...
No nic, zvedám se a ukazuji tašku.
" Perfektní, tak pána v červeném tričku poprosím aby šel ke mě. Budete takový náš vzorový příklad. "
Usmívám se na ní a jdu dopředu. Stydlivě se usměje a lehce uhne pohledem.
Po chvilce vysvětlování jsou všichni v hloučku okolo mě a lektorky.
Ukazuje co kde jak nastavovat, jak co funguje.
Abychom vůbec mohli začít něco tvořit.
Sem tam o sebe zavadíme pohledem.
Usměju se znovu, ale ona stydlivým úsměvem opět lehce uhýbá pohledem.
Přece to nevzdám... Je vidět, že ani já jí nejsem cizí.

Pozoruji dál co vše nám slečna lektorka vysvětluje, neskutečné, co s tím foťákem umí!
Pomalu ale zjišťuji, že víc než foťáku si všímám jí.
Jak její ruka pevně drží objektiv, jak se jí pohupuje hluboký výstřih.
Ne! Soustřeď se, budeš pak za blba...
No a netrvalo dlouho a slyším...
" Tak by nám to mohl na svém aparátu zkusit ukázat pán v červeném triku. "
Cože? Já? A vlastně co mám ukázat? Do prdele...
No nic, dělám hlupáka a předstírám, že úplně nevím, jak to přesně udělat...
Slečna lektorka se ke mě naklání a ukazuje na displeji foťáku na co najet.
Na rameno se mi tisknou její prsa.
Bože jsou tak pevná!
Cítím tvrdou bradavku! Hezky, nemá podprsenku... Třeba je naostro úplně napadá mě.
Až mi lehce houplo v kalhotách.
Foťák nastavený a teď bych měl fotit.
Natahuje před sebe ruku a na dlani má velkou skleněnou kouli.
" Tak hezky zaostřete na kouli a mě v pozadí budete mít následně rozmazanou. "
CVAK
Je to tam, slečna v pozadí rozmazaná, ale v kouli její krásný odraz.
Škoda že oblečený... Proletí mi hlavou.
Uff... Začínám být dost nadržený.
Poděkuji za ukázku a odcházím si sednout.
Usměje se na mě, mrkne lehce jedním očkem.
" Není přeci za co. "

Ještě pár zajímavostí nás čeká a přesouváme se do patra.
" Teď budeme zkoušet focení modelky, připravila jsem si pro vás modelku v nastrojeném pokoji, již máme připravené osvětlení a vy nyní budete za profíky. "
Otevírají se dveře pokoje, všude lampy, různé podsvícení a uprostřed obrovská kulatá postel.
No ty vole !!!
Mám infarkt...
Na posteli sedí slečna z parkoviště!
Nedává vůbec nic znát.
Focení jde skvěle, nakrucuje se.
Všichni se střídáme s foťáky v ruce.
Pozornost jí očividně moc baví!

Den je u konce.
Nikde nikdo, bar prázdný.
Kde jsou všichni?
Neřeším to, je pozdě...
Rychlá véča, sklenka bílého a do postele.

Někdo klepe na dveře?!
V 11 hodin večer?
" Pokojová služba, je všechno v pořádku? " Ozve se za dveřmi.
Otevírám dveře a ani se nestíhám nadechnout a do pokoje mě tlačí žena, zabouchává dveře a shazuje župan který měla na sobě.
Opět slečna z parkoviště!
No... tajně jsem v to doufal, ale popravdě víc teď myslím na slečnu lektorku...
" Tak co si dát druhé kolo? A tentokrát pořádně! " Lehá si na postel a roztahuje nohy do praku.

Štípu se do ruky... Shazuji oblečení a jdu k posteli...
KNOCK KNOCK... Někdo klepe...
Co to zase...?!
Házím na sebe župan, jdu ke dveřím.
Sotva otevřu dveře vstupuje hbitě dovnitř další žena a rychle za sebou zavírá.
" Tak jsem tady na tu soukromou lekci... "

Slečna lektorka...