Dovolená s Evženem

"Chtěl bys do Řecka?" Četl jsem si zprávu od Evžena. Bylo to pár měsíců po našem úletu v horách. Dodal, že jede se svými dvěma známými autobusem. Nijak mě nelákalo být takovou dobu v autobusu, ale po pár zprávách mě překecal, že tam jsou prý fajn pláže. Nevím, protože jsem tam nikdy nebyl. Mělo se odjíždět příští týden ze Slovenska. Moc jsem se na to netěši. Celou cestu vlakem pršelo. V Bratislavě mě čekal na nádraží Evžen. Přivítal mě a šli jsme na autobusové nádraží. Cestou mi popisoval své dva kolegy. A ať si prý dávám pozor na pusu. Pochopil jsem, co to asi znamená a řekl jsem, že teda jo, že se jej pokusím neztrapnit.

Autobus vypadal příšerně zastarale, hlavně, že logo cestovky zelo novotou. Nikdy bych si takovou cestovku nevybral, a asi bych letěl normálně letadlem. Ale zájezd byl už koupený, jen jim vypadl jeden člověk. Seděli jsme na lavičce na autobusovém nádraží a povídali si. Pak přišel první jeho známý. Řekl jsem si, jak se asi narve na sedadlo. Ale pomlčel jsem. Místo toho jsem začal poslouchat docela nesympatické řeči. Naštěstí nás prý moc nejelo, tak si klidně mohl zabrat dvě sedadla.

Druhý jeho známý byl skoro to samé. Říkal jsem si, jakto, že jsou na tom Slovensku tak vyžraní. Ale byla to asi náhoda. Když jsem viděl, jak se všichni hrnou do autobusu, chtěl jsem jet domů. Evžen zcela nepochopitelně vybral sedadla úplně vzadu. Moc mi to místo sympatické nebylo, zvlášť, když motor běžel na neutrál. Sedadlo se měnilo na vibrátor. Evženovi známí si posedali před nás. Každý na dvojsedadle. Nevím jak, ale autobus (říkající si o servis i zvukem motoru) se rozjel. Paní, co nám asi měla dělat průvodce hned začala cosi říkat do mikrofonu, jakože jsme si všimli, že jsme se rozjeli. A začala nám popisovat Bratislavu.

Jelo se brzo ráno a já měl za sebou cestu vlakem, kde jsem se taky vůbec nevyspal, a tak mi stodecibelová haluz její hlasové sirény (to aby překřičela motor) nedělala dobře na uši. Po chvíli však přestala mluvit a radši si lokla vody. Evžen jakoby převzal štafetu od ní mi začal popisovat Slovensko. Projíížděli jsme zrovna kolem jedné osady, poblíž které v lesích jednou prý přišel o kolo. Evžen byl nadšený cyklista a vybíral si vždy tu nejnepravděpodobnější možnost průjezdu.

Rád to vždycky valil lesem z kopce a terenní vyvýšeniny používal jako provizorní skokanský můstek. Měl adrenalin z toho, že skočil s kolem přes listí a neviděl ani kam dopadne, takže nejednou taktak minul vzrostlý strom. O svých cyklistických zážitcích zvlášť ze svého mládí mi měl tendenci často vyprávět. Ale teď jsem moc neměl náladu je poslouchat. Pozoroval jsem déšť, který zkrápěl celý autobus natolik, že dovnitř teklo přes střechu.

Nesnášel jsem tu vůni řízku, který si lidi rozbalovali na snídani. Byla tu první zastávka na odpočinek. Ven jsem radši ani nešel narozdíl od některých, jimž byl celý autobus dobrý leda tak na zvracení. Druhý řidič pustil v televizi trapný film. Byla to tuším Policejní akademie. Ne, že by tam jiný neměli, ale Klub rváčů spolehlivě přehlasovali spolucestující. Druhé řidič mávl rukou nad tím, že kousek od televize teče ze střechy.

A tak jsme podívanou měli i s čůrkem vody před sebou. Musím říct, že ten film byla taková, ale taková píčovina, že měli pustit radši Českou sodu, nebo silvestr deset let zpátky, který měli taky v nabídce (ne, že by mě to bavilo). Bohužel té akademické pičoviny měli všechny natočené díly. Nesmál se tomu ani Evžen, který si musel u každé zastávky koupit v automatu kafe. Pak se na nás usmálo štěstí a televize zhasla nadobro, protože konstruktéři jaksi nepočítali s její vodotěsností. Vibrace zvuku motoru krásně doplňovaly osmihodinový dNb, který mi zněl ze sluchátek.

Klín Evžena mi dělal polštář z jeho bundy, protože se mi na sedačce nedařilo moc spát. Projížděli jsme zrovna Chorvatskem, a já si říkal, proč se musíme plahočit až do Řecka, když tu je moře taky. Trochu jsem si zdřimnul. Když jsem se probudil v Evženově klíně, zjistil jsem, že mu kalhoty asi byly ěsné a proto vytáhl svůj penis. Ten mu stál přimo před mým obličejem. Říkal jsem si, že docela odvaha v autobuse. Ale asi to bylo trochu vidět jenom z okna, u kterého Evžen takto seděl. Po chvíli mě tím penisem začal bránit ve spánku.

Nakonec jsem zabral. Když jsem se probudil, měl Evžen penis sice už v kalhotech, ale já měl na tváři jeho semeno. Moc vzrušující to pro mě nebylo. Decentně jsem to setřel kapesníkem a zase usnul. Na zastávce jsem vystupoval jako poslední a opláchl si obličej na záchodech. Viděl mě u toho asi nějaký chorvat. Evžen vypadal spokojeně a koukal se ven na ubíhající pláže, kolem kterých jsme jeli. Jeho známí se dělili o další řízek na snídani.

Průvodkyně zase spustila mono ječák, kdy vyprávěla buď zcela nezajímavé věci o zajímavých místech, nebo naopak. Autobus na chvíli zastavil u jedné z pláží a my měli možnost strávit tam půl dne. Celou dobu jsme jeli kolem zcela prázdných pláží už za světla. Ale museli jsme si vybrat zrovna tu nenarvanější nechutnou vůní řízků nasáklou pláž.

"Tam já nejdu!" Řekl jsem Evženovi, když se lidi z autobusu u cesty převlékalo do plavek, protože to bylo to nejsoukromnější místo. "No tak se projdem a ty mi ho v ústraní vyčadíš!" Řekl Evžen a ukázal na les nedaleko. Vyčíhli jsme okamžik, kdy nás průvodkyně nekontrolovala, zda jdeme na pláž a přeběhli jsme cestu k lesní mýtině. Že to nebyl dobrý nápad jsme přišli záhy asi po půl hodině. Evžen si zrovna vychutnával orál v ústranní, když jsme slyšeli, jak na nás od cesty najednou někdo křičí. Řekli jsme si, že asi trochu pohoršujeme, tak si Evžen zase zapnul kalhoty.

Dotyčný přišel podél asfaltky až k nám a divoce ukazoval na ceduli máchaje rukama nad hlavou. Viděli jsme ji z druhé strany. Mysleli jsme, že to bude asi soukromý pozemek, ale bylo na ní "Pozor miny!" Pán na nás stále křičel, až pak mávnul rukou. Dodal pak jakési místo, z čehož jsme později vyrozumněli, že je to místní neoficiální gay pláž. Ale na výpravu už jsme počkali na parkovišti, než se sardinky dostaví. Pak se jelo dál.

Lidi v autobuse vychvalovali, jak byla voda krásně teplá. Pochopitelně, když do ní asi nachcalo tolik lidí. Průvodkyně si ani nevšimla, že jsme chyběli. A svůj trapas jsme si nechali radši pro sebe.

Když se autobus nastartoval, televize se zapla najednou sama od sebe. Osazenstvo autobusu zajásalo a hlasovalo se o dalším filmu. Řidič vybral "Slunce, seno", což už na mě bylo moc a zase jsem si narazil sluchátka a poslouchal hudbu od začátku. Evžen zase musel skrýt svůj postavený penis, protože jsme dorazili na Řecké hranice. Pánové nastoupili do autobusu a měřili si nás pohledem. Jakoby tušili, co tam Evžen před chvíli dělal.

Pak jsme dorazili k našemu hotelu. Pokoj jsme měli společný. Byla v něm čtyři lůžka ve stylu kolejového ubytování. Cestovka totiž šetřila kde mohla. Ráno jsme vyrazili na pláž, ale nečekali jsme, že tam bude tak narváno. Zůstali jsme s Evženem radši na hotelu, kde jsme měli konečně trochu soukromí. Ale když jsem mu nahý nastavoval zadek, tak řekl, že mu orál stačí, že není gay.

Byl jsem od Tondy zvyklý na to, že mě on, nebo jeho známí šukali párkrát týdně pro svoji zábavu. Město jsme si prošli rychle, a tak jsme si užili akorát výlet na lodích po okolí. Pláže v okolí byly doslova narvané, že se mi znechutily. Poblíž hotelu hlučely celý den kamiony, které tam měly parkoviště.

Po pár dnech jsem se tak nudil, že jsem se rozhodl ho prozkoumat. Cvičně jsem si poklábosil s pár řidiči. Nevěřili byste, jak snadno jde hovor s kamioňákem převést na téma sex. "Jen ženy!" Odpálkovali moji provokaci tři kamioňáci. "Joho? A co se s tebou dá tak dělat?" Byl sdílnější čtvrtý. Nutno říct, že lůžko v kamionu má něco do sebe, ale smrdělo to tam zatuchlinou. Kamioňák byl ale rád, že má trochu odvaz. Už jsem tam nikoho dalšího radši nezkoušel.

Na pláž jsme s Evženem chodili v noci, kdy bylo osazenstvo nalezlé v tavernách a hulákalo ulicema. Mělo to cosi do sebe, protože jsem si nebral plavky. Týden uběhl docela rychle a my mířili stejnou cestou zase zpátky. Tentokrát jsme ale nikde moc nestavěli. Evženovi známí naštěstí nic netušili, jinak by mu to asi vytmavili ručně stručně.

Evžen si opět na zadním sedadle docela užíval nikým nepozorován. Tentokrát jsme měli jiný autobus. Zdál se však v horším technickém stavu, než minulý, ale nějak jsme "Slunce seno..." zase přečkali. Až jsme dorazili zase do Bratislavy na autobusák. Evžen mě zval ještě do Tater, ale už jsem ho měl až nad hlavu za týden s ním.